Jakub Habr: Potřebujeme mít nad sebou pevnou ruku
Jakube, jak byste zhodnotil utkání proti Litvínovu?
Zhodnotil bych to tak, že od začátku jsme tam šli s velkým nasazením, měli jsme hodně gólových příležitostí. Řekl bych, že v první třetině více než soupeř, i když nás přestřílel. Ve druhé třetině jsme polevili a dostali hodně gólů. Posledních pět minut hrací doby prostě nestačí na to urvat celý zápas. Jinak si myslím, že jsme byli velmi motivovaní se o výhru porvat.
Pro mnohé z vás to byl poslední zápas. S čím jste do něj šli a jaká panovala v kabině atmosféra?
Všichni jsme věděli, že je to náš poslední zápas, takže jsme se snažili, co nejvíce se povzbudit, abychom utkání vyhráli a měli na co vzpomínat. Předtím než jsme nastoupili na led, tak jsme si pustili energetickou hymnu pro motivaci, ale bohužel nepodařilo se nám vyhrát.
Za celou sezónu jste vytěžili pouze třináct výher. V čem si myslíte, že spočívá hlavní příčina?
Potřebujeme mít pevnou ruku, nějaký ten bič, kterým by nás někdo popohnal, protože přeci jen to v hlavách nemáme někteří úplně srovnané. Jinak bych chtěl poděkovat hlavně panu Baďoučkovi za to, že se toho ujal a vydržel to s námi.
Sám jste kvůli zranění absolvoval necelou polovinu sezóny. Byl pro vás návrat do hry těžký?
To zranění byla moje hrozná blbost, ale ten návrat těžký byl. Chtěl jsem se konkurencí v týmu prokousat do nejlepších formací, ale nevyšlo to. Trošku to omezení na té noze ještě je. Jinak si myslím, že jsem se vrátil docela slušně.
Co říkáte na změny v mládežnických soutěžích?
Beru to z osobního pohledu. Myslím si, že lepší by bylo nechat dvouročníkovou juniorku, jako měla být tento rok, protože se mi zdá, že ročník 2002 je ještě mladý na to, aby hrál už juniorskou soutěž. To aby tyto ročníky rovnou chodily do A-týmu na tréninky, to se mi nezdá z hlediska jejich fyzických parametrů.
Jak to vidíte do budoucna vy jako ročník 1999?
Vidím to tak, že bych chtěl určitě zůstat na výjimku, ale vím, že jsem pro to nedělal vše. Jak se říká, každý je sám svého štěstí strůjcem.
Jste jako jeden z mála v juniorské kategorii odchovancem Energie. Jak budete vzpomínat na léta strávená v zelenobílých dresech?
Budu na ně vzpomínat určitě rád, změnily mi celý život. Když si vezmete, že dvanáct let jsem sem chodil téměř každý den trénovat, tak je to opravdu kus života a mám tady hlavně samé kamarády, se kterými se určitě budu scházet i nadále.
Děkuji za rozhovor a přeji hodně štěstí do budoucna!
