st 22.5.2024 | Filip Mikulášek, Daniel Kubelka

Jirko, jak sis užil závod a jak hodnotíš celkovou atmosféru půlmaratonu?
Já jsem si to hrozně užil. Atmosféra byla skvělá. Strašně moc lidí, takže myslím, že i počasí vyšlo, jak nejlíp mohlo. Takže i když to pro mě bylo strašně náročné, tak to byl krásný zážitek a moc jsem si to užil.

Jak se Ti běželo? Měl jsi třeba během závodu nějakou krizi?
Běželo se mi výborně. První krizi jsem měl někde mezi desátým a dvanáctým kilometrem. Pak to ale zase bylo v pohodě, do nějakého sedmnáctého kilometru. Pak už to byla velká krize až do cíle. Tam jsem šel tak trochu přes závit, ale jsem rád, že jsem to zvládnul. Ale ty poslední čtyři kilometry byly fakt náročné.

Finální čas pod dvě hodiny. Jsi spokojený s výsledkem?
Jo, jsem spokojen. Já jsem chtěl běžet úplně jiný čas na kilometr. Po pěti kilometrech jsem zjistil, že běžím moc rychle, takže jsem chtěl zpomalit, ale nějak mi to nešlo. Nakonec jsem byl o zhruba dvacet vteřin na kilometr rychlejší, než jsem původně chtěl. Nechtělo se mi ale už zpomalovat, protože byla šance to zaběhnout pod ty dvě hodiny a jsem moc rád, že jsem se tam nakonec vlezl.

Jak reagovalo tělo den po závodě?
Bylo to fakt srandovní, protože už večer jsem měl problém s nohama. Spal jsem asi tři hodiny v noci, protože jsem nevěděl, jak si lehnout. Druhý den jsme měl problém sejít schody, takže jsem celý den věnoval regeneraci. Musím říct, že neděli jsem si opravdu protrpěl. S mozoly a puchýři jsem počítal. Odezva od těla ale byla rozhodně větší než jsem očekával.

Budeš běhat dál? Třeba alespoň pro dobrý pocit?
Teď si dám od běhu určitě pauzu (smích). Ale jinak jo, běh budu určitě zařazovat i dál. Ať už na vyčištění hlavy nebo v rámci lehkého tréninku. Na příští rok se budu snažit mít více naběháno. Ne proto, že bych chtěl mít lepší čas, ale abych to zaběhl ve větším klidu a neměl ten konec tak náročný jako letos.

Doporučil bys běh třeba svým kamarádům nebo spoluhráčům z týmu?
Určitě ano. Už jsem klukům i říkal, že by si to měli zkusit. I kdyby ne celé, tak dát třeba aspoň tu polovinu nebo štafetu. Protože zažít tu atmosféru bylo fakt nádherné. Až jsem byl překvapený, jak moc kamarádské a přátelské to bylo. Ať už mezi samotnými běžci, nebo diváky u trati. Pro všechny, nejen hokejisty, je to super zážitek. Příští rok se určitě vrátím.

Zmínil jsi fanoušky. Kdo Tobě osobně fandil?
Já jsem měl na startu i v cíli manželku s dětmi a rodiče, protože běžela i moje sestra a strejda. Ale podél celé trati bylo plno lidí, kteří na mě pořvávali. Takže když už jsem nemohl a slyšel „Čéče pojď“, bylo to hrozně příjemné a vždy mě to nakoplo. Těch lidí u trati bylo vážně moc. Ať už poznali mě, nebo viděli triko Energie, tak začali fandit. Fakt hrozně moc Ti lidé pomohou a nakopnou.

Takže poběžíš i příští rok?
Chtěl bych. Nemůžu to samozřejmě slíbit na sto procent. Ale když budu moct, tak určitě poběžím.

Jsi po dovolené zpět v tréninku s týmem. Jaký byl první trénink, ještě po tom půlmaratonu?
Samozřejmě to nebylo nic příjemného. Měl jsem trochu strach, protože tělo nebylo připravené úplně na nějakou zátěž. Ale zvládl jsem to, trénink naštěstí nebyl nic šíleného. Zvládl jsem ho a teď už to bude jen lepší a lepší.

Hodnotili nějak trenéři Tvůj závod? Věděli o něm?
Jo, věděli to. Pan Moravec se mě hned ptal za jaký čas jsem uběhl kilometr a jaký jsem chtěl běžet. A pak mi hned řekl, že budeme muset zapracovat na hlavě, protože jsem se nechal strhnout lidmi (smích). Ne, vzali to s úsměvem, i kluci. Myslím, že věděli, co jsem měl za sebou, takže na mě nebyli nijak přísní.

Sezónu sis opět prodloužil v národním týmu. Jaký byl odpočinek? Stihl sis řádně vyčistit hlavu?
Měl jsem nějaké čtyři týdny volno, takže jsme s rodinou stihli i moře. Užil jsem si i děti, navštívili jsme babičky a rodiče, takže času bylo dost a už jsem se těšil, až začnu zase trénovat.

Vrátil ses do kabiny, která je z části nová. Je tady dost nových kluků, už jste se stihli seznámit?
Neznal jsem jen pár kluků, zbytek jsem znal. Jde o mladé hráče, s nimi není těžké se seznamovat. Kolektiv se mi zatím moc lidí. Je to takový čerstvý vánek do kabiny.

Za to ty už jsi tady takový starší mezi nimi…
Je to hrozný, no, že tady Čihy (Vojtěch Čihař) je o jedenáct let mladší než já. Člověk už se pak cítí blbě (smích).

Je tady plno mladých kluků s potenciálem do budoucna. Jaký máš z toho kádru zatím pocit?
Zatím musím říct, že dobrý. Jsou tu kluci s velkým potenciálem a je vidět jasná vize. Vždy je jednodušší, když člověk vidí jasný směr, než když se to skládá pelmel a nikdo vlastně neví, co se dělá. Věřím, že ještě dorazí další posily a vytvoříme společně kvalitní mančaft.

Máme také nové trenéry, oba jsou hokejovými legendami. Už ses s nimi někde dříve potkal?
Ani jednoho jsem zatím osobně vůbec neznal. Až včera (v pondělí) na prvním tréninku jsem je prvně viděl, ale působí na mě zatím výborně. Celkově je tady taková uvolněná atmosféra. Samozřejmě jsou oba trenéři tvrdí, ale zároveň féroví. Občas je tam i nějaká sranda, ale samozřejmě máme jasně vytyčené hranice. Uvidíme až půjdeme na led, ale věřím, že to bude dobré.

Ještě se vraťme k národnímu mužstvu. Potřetí v řadě jsi bojoval o šampionát. Nakonec to těsné nevyšlo, jak moc to mrzí, že to uteklo právě doma?
Samozřejmě mě to trochu mrzí, ale na druhou stranu nemrzí. Jel jsem tam s tím, že velké šance úplně nemám. V sezóně jsem nebyl ani na jedné akci. Takže jsem to bral tak, že si přidám nějaké zápasy, které jsem myslím neodehrál špatně. Zahrál jsem si tady ve Varech, což bylo úplně super. Takže jasně, trochu to mrzí, ale byl jsem na dvou mistrovstvích, o čemž se mi nikdy ani nesnilo, proto nejsem z toho skleslý. Příští rok je navíc další šance, takže uvidíme. Třeba se mi to ještě někdy povede.

V týmu je ale Ondra Beránek, tomu asi nejde nefandit...
Samozřejmě, Berymu je těžké nedržet palce. Ale znám tam i další kluky, vlastně většinu. Takže držím palce, ať se jim něco povede. Mají to těžké, ale je to všechno o tom jednom zápase, který je čeká ve čtvrtek. Podle toho se pak bude celé mistrovství hodnotit jako úspěšné nebo neúspěšné.

Děkuji za rozhovor.