čt 22.7.2010 | Markéta Flekácsová
Každoroční cíl je stejný, přežít bez úrazu, tvrdí kapitánka Jitka Bauerová
Kdo si ještě v dnešní době myslí, že je hokej pouze mužským sportem, je na omylu. Jitka Bauerová, kapitánka karlovarských energetiček, je důkazem, že hrou na ledě mohou žít i slečny. Z hokejové rodiny obouvá brusle nyní už jen ona a ani do budoucna nemá v plánu svůj oblíbený sport opustit. „Zapojila jsem se i jako asistentka v přípravce“, prozrazuje svou novou funkci hráčka, která se za uplynulou sezónu chlubí největším počtem nasbíraných kanadských bodů.
Jaké byly Vaše cíle před začátkem sezóny?Můj každoroční cíl je stejný. Přežít sezónu bez úrazu. Očekávala jste Vy osobně, že se vám letos podaří postup do elitní skupiny?
Ke konci nadstavbové části jsem už nedoufala, že postoupíme. Hned první utkání jste vyhrály s dvanáctibrankovou převahou, to je docela pěkný úvod, že? Získávaly jste takovými výkony sebevědomí nebo nekoukáte na to, jestli vyhrajete s rozdílem jedné nebo deseti branek?
Začátek sezóny se nám opravdu vydařil, každá výhra nás posílí, ale osobně si myslím, že je jedno o kolik branek se vyhraje. Pořád je to výhra. Základní částí jste opět prošly téměř bez problému. Jaké jsou pak pocity před nadstavbovou částí?
Pocity jsou stejné jako před základní částí, hlavně se nezranit a snažit se vyhrávat. V nadstavbě jste pak utrpěly nehezkou prohru. Jak vypadá atmosféra v kabině mezi třetinami, když je náskok protihráček takový jako právě s Pardubicemi, kterým jste nakonec podlehly 15:0? Jak na takové zápasy koukají trenéři? Snaží se je přejít nebo naopak poukázat na chyby a nedostatky?
Do Pardubic nás jelo jen jedenáct, z toho tři děvčata, která hrají zápasy stabilně, ostatní hráčky zatím sbírají hokejové zkušenosti. Utkání se bralo s velkým nadhledem, trenéři se snažili holkám co nejvíc poradit a podpořit je. I když se prohrálo, tak nálada v týmu byla po celou dobu úžasná. Vám se podařilo nasbírat největší počet kanadských bodů. Stíháte mezi zápasy sledovat i statistiky a jak svůj úspěch vnímáte?
Statistiky občas sleduji, ale nedá se říct, že bych na ně kladla nějaký důraz. Když se daří, jde to snáz. Kdybyste tedy měla nějak shrnout několika slovy uplynulou sezónu, co by zaznělo?
Letošní sezóna byla dobrá, dařilo se nám. Důležité pro nás bylo, že se přihlásilo hodně nových holek, které mají zájem hrát. Na soupisce Energie patříte ke starším. Jak berete mladší hráčky a jak ony berou Vás? Jste jim v slabších chvílích třeba i oporou?
Na věk nekoukám, jsou to kamarádky a spoluhráčky. Snažím se holky podpořit, jak nejlépe umím, a když je potřeba, ony dokážou podpořit mě. Věkové rozdíly jsou ale někdy opravdu veliké, nechodí za Vámi holky někdy i s nehokejovými problémy?
Nedá se říct, že se v šatně mluví jen o hokeji. Pokud za mnou holky přijdou s problémem, tak jako za kapitánkou, většinou řešíme týmové záležitosti. Jak jste se vůbec dostala k hokeji?
Odmala jsem hrála s chlapci na rybníku a když jsem se dozvěděla, že bude v Karlových Varech dívčí tým, bylo okamžitě rozhodnuto. Jméno Bauer je ve sportu poměrně oblíbené a časté, a to i v hokeji. Jste jediná z rodiny, kdo se tomuto sportu věnuje?
Dá se říct, že jsme hokejová rodina. Otec býval brankář, tenkrát ještě za IPS, kde hrál i strýček. Bratr chytal v Sokolově a bratránek hrál až do juniorů za Becherovku. Dnes už se ale věnuji hokeji jen já. V bráně za vás nastupuje Martina Lukešová, která má již své zkušenosti s reprezentací. Co vy a reprezentace?
Mým snem bylo zúčastnit se alespoň soustředění s národním týmem. Což se mi splnilo minulý rok. Máte nějaký hokejový vzor a cíl?
Patrik Eliáš a Al MacInnis. V ženském hokeji už toho asi moc neudělám, ale u hokeje chci určitě zůstat. V sezóně jsem se zapojila jako asistentka v hokejové přípravce, tak uvidím, jak to půjde dál.
