po 11.4.2011 | Jakub Holubec

Jak jste spokojen s výkony páťáků v letošní sezóně?
Družstvo jsme přebírali na začátku sezóny s obavami, neboť výsledky minulé sezóny napovídaly, že se jedná o slabě průměrné družstvo. Avšak kluci na jaře velmi dobře trénovali. Velmi nám pomohli i rodiče, kteří finančně podporovali dojíždění za ledem v květnu a červnu až do Třemošné. Tady zřejmě začal start do úspěšné sezóny. Na ledě nás velká většina hráčů svou výbornou účastí na trénincích a také svou tréninkovou morálkou přesvědčovala, že se chce zlepšovat. A dařilo se. Svou skupinu žákovské ligy jsme s přehledem vyhráli a i na neoficiálním mistrovství ČR za účasti všech pěti vítězů žákovských lig jsme uspěli velmi dobře. Proto bych možná mohl být spokojen, ale jsem pouze uspokojen. Spokojen bych mohl být, kdybychom skončili na MČR první a hlavně až bych viděl některé naše svěřence za několik let v extralize.

Jak moc vás mrzí, že jste nakonec nedosáhli až na vrchol?
Mrzí a nemrzí. Mrzí proto, že zpětně nyní vím, že jsem udělal chybu. V lize jsme soupeře poráželi a přehrávali svým ofenzivním pojetím, útočnou aktivitou, bez velkého bránění, bez nějaké taktiky. Zde na MČR jsme tak hráli také, protože jsem přesvědčen, že pro vývoj mladých hráčů je to ta správná cesta. Se všemi soupeři to i zde naštěstí vycházelo, až na jednoho. Narazili jsme ve finále na soupeře, který svou hru postavil na obranné taktice, hrál chytře dozadu, ze zabezpečené obrany a vyrážel proti nám do brejků, do přečíslení. A to mu na sto procent vycházelo. My jsme sice soupeře ve finále přestříleli, ale prohráli jsme 2:5.

Na druhé straně mě to nemrzí, protože vím, že kluci udělali ohromný výkonnostní skok, hráli tak, jak by se v této kategorii hrát mělo a také proto, že všichni začali hrát hokej tady, v Karlových Varech. Nemáme ani jednoho staženého hráče z okolí Je to i dobrá vizitka práce všech mých předchůdců. Většina našich soupeřů již má v této kategorii postahované nejlepší hráče z regionu, my zde v 5. třídě pracovali pouze se svými ovečkami. To vidím jako velké pozitivum, protože není ani tak umění si stáhnout nejlepší hráče a vyhrávat, jako z těch průměrných vychovat nadprůměrné. A to se nám zde v HC Energii daří.

V čem je váš tým silný a kde jsou naopak jeho slabiny?
Sílu vidím i v individuálních činnostech podpořených slušným bruslením. Většina hráčů umí ofenzivně vyhrávat souboje jeden na jednoho, jsou silní na puku, družstvo má sílu v ofenzivních becích. Naopak slabinou je obranná činnost ve vlastním pásmu, jsou dětsky takticky naivní, družstvo jako celek má menší agresivitu a důraz především před oběma brankami. Ale to jsou činnosti, na kterých by se v budoucnu mělo systematicky pracovat, vše má svůj čas a posloupnost.

Jak hodnotíte neoficiální mistrovství konané v KV Areně z organizačního hlediska?
Výborně. Poděkování za to patří především hlavnímu organizátorovi Jardovi Novotnému a vlastně celé jeho rodině. Nestává se často, aby se poslední tým na turnaji loučil se slovy, že se jim tu líbilo. Většinou jsou naštvaní, hledají problémy, proč neuspěli v organizaci, rozhodčích a pod. Zde to všichni účastníci chválili a je jen škoda, že podobné akce ČSLH nechce podporovat. Poděkování také patří společnosti KV Arena, která nám nakonec poskytla hlavní halu. V té tréninkové by to nebylo možné na podobné úrovni uspořádat.

Jsou v týmu takoví talenti, o kterých byste už nyní mohl říct, že to jednou dotáhnou daleko?
Talenti tu jsou a teď bych mohl říci, že by to mohli dotáhnout daleko. Mám už zkušenosti, když jsem v minulosti na takových akcích vedl třeba Jakuba Kindla (nyní obránce Detroit Red Wings) nebo Tomáše Pospíšila (nyní repre ČR), kteří byli v té době srovnatelní třeba s Filipem Bernáthem. Ale na cestě na vrchol čeká mnoho nástrah. Záleží především na rodině, jak dítě povede, a na hráčích samotných, jak budou k tréninku přistupovat. A nejen k tréninku. My trenéři jim v tom chceme a budeme co nejvíce pomáhat.

Jaké výkony očekáváte od šesťáků na MČR?
Chtěl bych očekávat samozřejmě ty nejlepší výkony, jako vždy. Ale jestli i ty naše nejlepší výkony budou stačit na republikovou špičku, to si netroufám odhadnout. Čím starší kategorie, tím jsou soupeři ještě více posílení talentovanými hráči z regionu. Stejně jako u našich páťáků, tak i u šesťáků nemáme žádného staženého hráče z okolí, jsou to všechno pouze karlovarští odchovanci. V tom bude oproti soupeřům náš handicap. Před dvěma roky jsme s tímto družstvem skončili na MČR na desátém, posledním místě. Takže kdybychom se letos umístili na 4. místě, už to by byl velký úspěch. Ale je to sport, uvidíme v neděli.