Na dva roky se upsal Energii Lubomír Hurtaj
PROFIL LUBOMÍRA HURTAJE
Hurtajův otec trénoval v Topolčanech juniory a tak malý Ľubomír trávil už v podstatě od kolébky spoustu času na zimním stadionu. "Už od tří let jsem chodil s tátou na trénink, v osmi jsem naskočil do přípravky," vzpomíná plzeňský hokejista. VTJ Topolčany byl vojenský klub, vojnu tam strávil napříjklad i bývalý hráč Karlových Varů Petr Mainer.Topolčany jsou na Slovensku uznávanou líhní talentů, Hurtaj se stal v žákovských kategoriích dvakrát mistrem Slovenska. "Od 5. třídy až do juniorů nás vedl vynikající trenér Ján Kiš. Se mnou do třídy chodil osm let Ľubomír Višňovský, naše maminky spolu pracovaly v jednom podniku. V dorostu jsem hrál s Miroslavem Šatanem a Radoslavem Heclem," popisuje Hurtaj, který po odchodu Šatana s Heclem vedl dorostenecký tým jako kapitán k třetímu místu v republice.
V 17 letech pak premiérově nastoupil za Topolčany v 1. NHL. "Spolu s Višňovským nás vytáhli z juniorů. Mužstvo bylo o trochu slabší a nedařilo se mu. Skončili jsme na jedenáctém místě z dvanácti účastníků." I v následující sezóně zůstal v Topolčanech, v klubu však již působil jako voják. "Už se nám dařilo lépe, pohybovali jsme se okolo deváté příčky. Hráči byli čistí amatéři, kteří chodili do zaměstnání. Kromě nich tam bylo osm vojáků. Trénovali jsme po obědě," vypráví Hurtaj. Jeho otec začal právě v této sezóně trénovat topolčanské áčko.
Po sezóně dostal Hurtaj junior nabídku od Zvolena. Klub mu nabídl studium na tamní průmyslovce, protože kdyby Hurtaj šel do Zvolena jakoby kvůli škole, nemuselo by vedení zvolenského klubu platit Topolčanům žádné odstupné. "To jsem odmítl. Jsem hokejista a nikoliv student," odpálkoval první nabídku rázně Hurtaj. Zvolen to však neodradilo, ovšem následná dohoda ztroskotala na penězích. "Už se zdálo, že se dohodneme na 400 000 korunách, ale vedení Zvolena nakonec na domluvenou schůzku v pět hodin nepřišlo," říká Hurtaj.
Situace v topolčanském hokeji se mírně zlepšila, přišli někteří noví sponzoři a několik hráčů bylo dokonce zaměstnáno jako pracovníci zimního stadionu. "Dostávali jsme lepší peníze, já byl formálně zaměstnán jako vrátný," usměje se při vzpomínce. Topolčany nakonec skončily páté, závěr sezóny však už Hurtaj strávil ve Farmakolu Prešov. V první lize byl totiž jednou z největších hvězd. Přestože v sezóně chyběl měsíc kvůli zranění, stal se nejlepším střelcem druhé nejvyšší soutěže.
"Prešov si mě vytáhl hlavně kvůli tomu, abych ho pomohl zachránit v baráži. Premiéru jsem absolvoval v Trenčíně, kde tehdy hráli Daňo, Sekráš, Haščák, Jánoš a další hvězdy. Premiérovou branku jsem zaznamenal hned v následujícím utkání s Popradem. Tečoval jsem střelu pravého obránce do vinglu." Baráž však Prešovu nevyšla a v extralize se nezachránil. "Hrála tam lepší mužstva. Extraligu si vybojovaly v baráži Bánska Bystrica a Spišská Nová Ves. My jsme tehdy skončili za nimi."
Hurtaj svými výkony zaujal trenéra Spišské Nové Vsi Jozefa Čontofalského. "V lize jsem dal Spišské Nové Vsi hattrick, v baráži pak dva góly. Potkali jsme se náhodou v Prešově a on se mě zeptal, jestli bych nechtěl hrát za tým, který trénoval," vzpomíná Hurtaj. "Hned po sezóně mě kontaktovali a odešel jsem do Spišské Nové Vsi na roční hostování." Nový zaměstnavatel Hurtaje bojoval statečně, pouze o jedno místo mu unikl postup do play-off. "Skončili jsme sedmí, ale tento ročník pro mě byl velkou hokejovou školou. Už na prvním tréninku mě postavili k Igoru Libovi, který se vrátil z rakouského Zeltwegu, a hráli jsme spolu celou sezónu."
V dresu Spišské Nové Vsi hráli i další zkušení hráči, například košický Miroslav Marcinko, který se zúčastnil zimní olympiády v Albertvillu, trenčínská legenda Eduard Hartmann nebo Vladimír Svitek, který vedle Růžičky v útoku vybojoval v roce 1989 bronz na MS. "Byla to pro mě výborná sezóna. Učil jsem se jak na ledě, tak mimo něj. Večer jsme si my přespolní chodili sednout na pivo, ne se opíjet, ale vyprávět si. Měl jsem určitě co pochytit. Byla to vydařená sezóna po všech stránkách, šlo o první sezónu, která se mi bodově opravdu vydařila."
Hurtaj však byl stále hráčem Topolčan, které za jeho přestup chtěli po sezóně příliš mnoho peněz. "Nemohl jsem to svým rodným Topolčanům vyčítat. Neměli peníze na pásku na hokejky. Chtěli za mě hodně peněz, které nikdo nechtěl zaplatit, a tak jsem strávil celé léto naštvaný v Topolčanech." Nakonec požadavky Hurtajova mateřského klubu splnila Nitra. "Získala mě na přestup. Nedařilo se mi tam a považuji to období za nejhorší rok mé hráčské kariéry, ale nakonec se ukázalo, že všechno zlé je k něčemu dobré. Bylo tam špatné zázemí, špatný kolektiv a podával jsem špatné výkony," hodnotí.
Po dvaceti zápasech měl Hurtaj na svém kontě pouhé dvě asistence. "Nepadl jsem si do oka s některými staršími místními hráči. Mimochodem, mým nejlepším kamarádem v Nitře byl nedávný hráč Karlových Varů Juraj Štefanka." Hurtaje pak kontaktoval Tibor Daniš, trenér Bánské Bystrice, která hrála na špici druhé ligy. Hurtaj tam byl nakonec uvolněn na hostování. "Suverénně jsme vyhráli soutěž a postoupili jsme. Zažil jsem moc pěkné oslavy."
Po sezóně chtěla Hurtaje Nitra zpět, ten ovšem vzkázal, že radši skončí s hokejem, než aby se do Nitry vrátil. "Celé léto jsem nevěděl, na čem jsem. V červenci mě nakonec uvolnili na hostování do Bánské Bystrice. Na tuto sezónu mám strašně moc hezkých vzpomínek, většinou mimohokejových. Mužstvo hrálo to, na co mělo. Dobře jsme začali, pak to trochu kleslo a hlavně od ledna nám přestaly chodit peníze a nebyly ani hokejky. Přesto jsme bojovali a v baráži jsme skončili jen bod za Spišskou Novou Vsí. Ten bod nám chyběl k záchraně."
Nitra si Hurtaje vyžádala zpátky a v Bánské Bystrici mezi tím skončil na vrcholové úrovni hokej úplně. V červnu zazvonil Hurtajovi v ložnici telefon. "Volal mi manažer Trenčína Otto Haščák, že o mě mají zájem. Přišel nový trenér Šupler, který si mě vybral, ale vše troskotalo na penězích. Nitra jich za mě chtěla moc. Za dva dny mi zavolal Otto Haščák, že to kvůli penězům asi padne. V tu dobu jsem trénoval jako amatér v Topolčanech a živila mě manželka, která pracovala v pizzerii."
Ze dne na den se však situace změnila. "Přesně 2. července zazvonil okolo půlnoci telefon, kde mi manažer Haščák oznámil, že právě skončila správní rada se sponzory a rozhodlo se, že Trenčín tu částku uhradí. Na smlouvě jsme se domluvili okamžitě, akceptoval bych určitě i mnohem nižší částku. Při pohledu na částku mi vylézaly oči z důlků a okamžitě jsem to podepsal," usmál se Hurtaj, který podepsal smlouvu na tři roky a v novém klubu se hned blýskl výbornými testy v přípravném období.
"Sezóna to byla vynikající. Náš cíl byl skončit do čtvrtého místa, nakonec jsme skončili třetí. V bitvě o finále jsme prohráli se Slovanem, o bronz jsme zdolali Poprad. Od prvního tréninku mě trenér Šupler postavil do prvního útoku vedle pravého křídla Arpáda Györiho, se kterým jsem si výborně rozuměl na ledě i mimo led. Nalevo hrál tehdy sedmnáctiletý Marián Gáborík, kterého v polovině sezóny nahradil Karol Rusznyak, jenž přišel ze Slovanu." Hurtaj vsatřelil rozhodující branku druhého utkání boje o třetí místo, navíc se probojoval do slovenské reprezentace. V 19 utkání vstřelil 6 branek a přidal 6 asistencí. "Úspěšná sezóna mi vynesla letenku na mistrovství světa v Petrohradu. Byl to parádní zážitek, měli jsme super mužstvo v čele s Miro Šatanem. Nakonec jsme ve finále podlehli Čechům," vzpomíná.
Hurtaj nastupoval pravidelně v základní sestavě a celkem se prosazoval. "Vstřelil jsem příklepem od modré branku Thedorovi, který loni vyhrál Hart Trophy. Kluci tady to potvrdí, ukazoval jsem jim to na videokazetě," zasměje se. "Většinou jsem hrál ve třetím útoku s Miro Hlinkou a Jánem Pardavým na křídlech. Mrzí mě hlavně velká šance ve 3. minutě finále, kdy jsem nadvakrát z metru nepřekonal Čechmánka."
Po sezóně z Trenčína odešlo sedm hráčů a klub vyhlásil velké šetření. "Kontaktoval mě generální manažer Slovanu Maroš Krajči a nabídl mi angažmá ve Slovanu. Já to přijal. S klubem jsem podepsal novou smlouvu na tři roky a Slovan za mě tehdy zaplatil nejvyšší částku v historii klubu za hráče ze slovenské nejvyšší soutěže," přidává Hurtaj zajímavost.
Slovan však nakonec obsadil až třetí příčku, což bylo chápáno jako velký neúspěch. V semifinále podlehl po velké bitvě právě papírově slabšímu Trenčínu. "Tamní mladé mužstvo nás porazilo v prodloužení rozhodujícího zápasu. Mně se celkem dařilo, do února jsem byl nejlepší střelec ligy, pak jsem si zranil záda a celý měsíc jsem nehrál. Nakonec jsem skončil na třetí příčce."
V předloňské sezóně přišel ke kormidlu Slovanu Miloš Říha, který dovedl bratislavský celek až k titulu. Slovan porazil ve finálové sérii Zvolen 4:2 na zápasy. "Říha byl dobrý trenér, byl hodně do party a dokázal hráčům zvednout náladu a navodit tu správnou pohodu." Hurtaj měl v sezóně zdravotní problémy, hrozila mu operace kolena, ale hlavně se mu nedařilo střelecky. "Zvlhl mi střelecký prach, ale nakonec jsme vyhráli titul." Nejprve Slovan notně prověřil Liptovský Mikuláš, který vzdoroval Slovanu sedm zápasů, další série s Košicemi a Zvolenem byly šestizápasové.
"Jak se mi moc nedařilo v lize, o to lepší to bylo v reprezentaci. Dostal jsem se i do nominace na olympijské hry do Salt Lake City, kde jsem však neodehrál ani jeden zápas, přednost totiž dostali hráči ze zámoří." Hurtaj byl i v nominaci na světový šampionát, ale ani tam si nezahrál. "Absolvoval jsem s týmem tréninkové a přípravné období, hrál jsem se Šatanem a Bartečkem. Pak však vypadl Phoenix, přijeli Handzuš se Suchým a já zůstal mezi náhradníky. Když přijeli navíc Pálffy se Stümpelem, poslali mě definitivně domů."
Po sezóně toužil Hurtaj po odchodu do Finska. "Ve Slovanu byly trochu finanční problémy, dozvěděl jsem se, že by o mě měla zájem Hämeenlinna, ale měl jsem ještě ve Slovanu smlouvu a tak dali nakonec přednost Pardavému." Hurtajovi se velmi dařilo, byl v mužstvu je lepším střelcem, celkově byl čtvrtý nejlepší v celé extralize. "Hrál jsem v útoku s Cígerem a vedení chtělo, abychom tak dohráli celou sezónu. Mně už se zdálo sedm let ve slovenské extralize trochu dost a toužil jsem odejít," popisuje Hurtaj.
Při přípravném zápase Česká republika – Slovensko v Plzni ho kontaktoval tehdejší trenér Plzně Radek Kampf, který kdysi sloužil v Topolčanech vojenskou službu. "Potom mi oslovil generální manažer Setikovský, který mi dal už konkrétní nabídku.. Plzeň mě však musela vykoupit ze Slovanu, ovšem učinila tak a 24. listopadu jsem přišel do Plzně," prokázal Hurtaj opět fenomenální paměť. Hurtaj se v reprezentaci udržel i po příchodu do Plzně, ale Keramika nepostoupila do play-off a to zřejmě výrazně ovlivnilo skutečnost, že slovenský štírek nebyl nominován na světový šampionát.
V loňské sezóně se od něj čekalo, že bude jedním z tahounů Plzně, ovšem trenér Čada mu nedal pořádnou šanci. "Hrál jsem pořád ve třetí řadě. Mrzelo mě, že jsem nedostal šanci například vedle Dušana Andrašovského," krčil rameny Hurtaj. Ten ve 31 utkáních nastřílel 10 branek a přidal 8 asistencí. Těsně před koncem přestupního termínu byl uvolněn na hostování do finského klubu IFK Helsinki, kde sezónu dohrál. V základní části v 10 utkáních zaznamenal 2 branky a 2 asistence, v play-off v 7 utkáních nebodoval.
STATISTICKÉ ÚDAJE
| Jméno: | Lubomír Hurtaj |
| Pozice: | útočník |
| Narozen: | 28.11.1975 |
| Výška: | 178 cm |
| Váha: | 82 kg |
| Hokejka: | L |
