Lukáš Mensator: Návrat k juniorům by byl krokem zpátky
Nemůžu říct, že je juniorská liga v Kanadě herně kvalitnější než česká. Zázemí a finanční zajištění je ovšem o něčem jiném. V Ottawě chodilo na každý zápas průměrně 9 500 lidí, každý domácí zápas byl v televizi, každý den vycházely články v novinách. V Kanadě je hokej sportem číslo jedna. Každý kluk hraje hokej, je tam spousta mladých hráčů. V Kanadě probíhá v juniorských soutěžích draft stejný jako v NHL. Může se stát, že hráč je během sezóny čtyřikrát vytrejdovaný, což se v české lize nestává.
V obou sezónách jste dostával v brance hodně příležitostí. Jak hodnotíte své zámořské působení?
Do Kanady jsem odcházel s tím, abych chytal co nejvíce zápasů. Kdybych v sedmnácti zůstal doma, extraligu bych asi nechytal. Za dva roky jsem odchytal včetně play-off 122 zápasů, což bych v Čechách odehrál možná za čtyři sezóny. Je to super zkušenost nejen z hokejového ale i životního hlediska.
V letošním ročníku na vás šlo v každém utkání v průměru více než 30 střel. Je to běžná porce zákroků, nebo byla vaše obrana více prostupná?
První rok jsme měli tým, který měl ligu vyhrát. Nakonec jsem skončili ve finále. Měli jsme nejstarší tým v lize, za zápas na mě nešlo více jak 25 střel a každého jsme jasně přehrávali. Letos jsme měli naopak tým nejmladší. Vypadli jsme už v prvním kole, ale vrchol tohoto kádru přijde až za dva roky. Já jsem si alespoň pořádně zachytal a určitě si nemůžu stěžovat.
Letošní juniorské mistrovství světa jste sledoval pouze jako divák. Bylo pro vás velké zklamání, že s vámi trenér Hadamczik počítal až na místo třetího gólmana?
Byl jsem zklamaný už loni, když jsem nastupoval jako dvojka. Letos jsem byl skoro přesvědčený, že musím jet jako jednička, protože jsem už od 15 let jezdil s touto věkovou kategorií jako první brankář. Den před mistrovstvím mi však řekli, že se mnou počítají až jako s trojkou. Bylo vidět, že si mě tam moc neváží. V Ottawě radostně přivítali, že se můžu přijet hned druhý den. Tak jsem se sbalil a jel jsem domů.
Do Karlových Varů se vracíte po dvou letech. Co je hlavním důvodem vašeho návratu?
Určitě už jsem se nechtěl vracet znovu do juniorské ligy. Myslím, že by to byl krok zpátky. Láká mě zkusit hrát extraligu, těším se na to a doufám, že se prosadím na místo prvního brankáře.
Co jste si řekl, když jste zjistil, že o místo v týmu budete muset bojovat s Masalskisem a Šmídem?
Takový je dnešní hokej. Brankářů je hodně a bohužel může chytat jenom jeden. V týmu jsou tři brankáři, zůstanou jenom dva a já doufám, že budu mezi nimi.
Jaké jsou mezi vámi vztahy? Vzájemně se podporujete, nebo se snažíte soustředit jen každý na sebe?
Se „Šmíďákem“ se znám už osm let. Jsou mezi námi super vztahy, v šatně dokonce sedíme vedle sebe. Edgarse ještě vůbec neznám, takže ho nemůžu hodnotit.
Jak do kolektivu zapadl Edgars Masalskis? Jakým jazykem se s ním v kabině bavíte?
Kluci co umí anglicky se mu snaží pomoct. Sám dobře vím, jaké to je když člověk neumí řeč. Ale problém v tom žádný není. Parta je ve Varech výborná, časem určitě dobře zapadne.
Jak probíhá příprava brankářů pod tvrdým vedením trenéra Rulíka? Má na gólmany stejné nároky jako na hráče z pole?
Dvakrát týdně jsme měli brankářský trénink s panem Knežickým. Ten byl upravený na rychlost, výbušnost a postřeh. Jinak jsme absolvovali letní přípravu normálně s týmem.
Jak vypadá další program HC Energie? Kdy jdete poprvé na led? V pondělí 19. července nás čeká test VO2MAX v Praze a ve středu už jdeme poprvé na led.
Jak jsi prožil dovolenou?
Letos jsem zůstal v Čechách. Nechtělo se mi nikam cestovat, protože jsem měl v poslední době cestování až moc. Užívám si Čech a golfu.
