Před dvaceti roky se slavil postup do 1. ligy
Karlovarští hokejisté pod názvem HC Slavia Becherovka startovali v sezoně 1994/95 v A skupině II. ligy, kde se potkalo 16 týmů z jižních, středních, západních a severních Čech ve dvoukolovém systému. Na mužstva tak čekalo celkem 30 kol. Karlovarští hokejisté bojovali také proti týmům, které v současnosti potkávají v nejvyšší soutěži, konkrétně proti Liberci, Mladé Boleslavi a Chomutovu. Soupeřem byly i kluby, kde dnes dospělý hokej na úrovni alespoň II. ligy vůbec neexistuje, jako jsou Mariánské Lázně, Kralupy, nebo Teplice, které hrály pod hlavičkou „Litvínov B“.
Karlovarští měli před touto sezónou jasný úkol, obsadit jedno z prvních dvou míst a postoupit do baráže o 1. ligu. Společně s Libercem, Mladou Boleslaví, Kralupy a Chomutovem tak patřili k favoritům. Z předcházející sezony 1993/94 měl tým svoji kvalitu, přesto byl ještě posílen o hráče se zkušenostmi z nejvyšší soutěže. Přišly letité plzeňské opory, brankář Václav Fürbacher a obránce Václav Baďouček a s nimi nadějný Martin Rejthar. Z Pardubic přišli na hostování útočníci Tomáš Bartoška a Martin Slabý. Z kanadské juniorské soutěže se vrátil Mikuláš Antonik.
Střelecká esa tehdejšího mužstva Slavie Becherovky, Pavel Vostřák a Richard Richter.
Slavia Becherovka skupinu vyhrála o bod před Libercem a oba kluby si zajistily postup do baráže o 1. ligu, ve které jim soupeři byly první dva celky skupiny B II. ligy Přerov s Třebíčí a dva poslední týmy 1. ligy Tábor a Sokolov. Každý z této šestice týmů sehrál celkem 10 zápasů systémem doma – venku. Čtyři týmy si zajistily účast v 1. lize a poslední dva celky hrály v následující sezoně II. ligu.
Pro vrchol sezony se rozšířil počet míst na stadionu v Rybářích, kam se z karlovarského dostihového závodiště přivezly dvě tribuny na stání, které byly umístěny za brankou vedle strojovny. Baráž začali Karlovarští doma s Libercem a zvítězili 3:2. Ve druhém kole se hrálo v Přerově, kde bylo velmi bouřlivé prostředí, a domácí tým vedený trenérem Milošem Říhou vyhrál 3:1. V dalším kole se po deseti letech v mistrovském zápase utkali dva regionální rivalové Karlovy Vary a Sokolov. V útrobách zimního stadionu v Rybářích se mačkalo 3 333 diváků. Derby skončilo fotbalovým výsledkem 1:1. Dalším soupeřem, který se v Karlových Varech představil, byla Moravská Slavia Třebíč a odvezla si porážku 2:5. Posledním soupeřem baráže byl Tábor. Na jihu Čech se rychle vedlo 3:0, ale domácí nic nevzdali a nakonec vybojovali remízu 3:3. Druhý nerozhodný výsledek na ledě soupeře Slavia Becherovka vyválčila v Liberci (2:2), aby na domácím ledě převálcovala do té doby vedoucí Přerov 8:3. Derby číslo 2 se hrálo v Sokolově před téměř pěti tisícovkami diváků a skončilo těsnou výhrou Karlovarských 2:1.
Derby Sokolov – K. Vary. 18tiletý sokolovský útočník David Hruška (ve světlém) se snaží probít před karlovarského brankáře Václava Fürbachera. V jeho snažení vstřelit gól mu brání Jan Boháček a Pavel Bláha.
Tato výhra posunula náš tým do čela skupiny. První místo obhajovala Slavia Becherovka v Třebíči, kde se nakonec uhrála velmi cenná remíza 4:4, která ve spojení s dalšími výsledky, zajistila před posledním zápasem postup. V závěrečném kole doma Slavia Becherovka hostila sestupem postižený Tábor. V zápase šlo o to, na jakém konečném postupovém místě Karlovarští baráž zakončí. Všichni se na zápas těšili a těšili se i na oslavy postupu. Tehdejší ředitel Becherovky Václav Lupínek do Karlovarských novin v nadsázce uvedl, že kdyby šlo postavit „Becherovod“, asi by to udělali. Duel skončil výhrou 3:1 a ještě než uplynula poslední minuta, na tribunách se začalo slavit.
Poslední utkání baráže. Pavel Vostřák, Martin Babinský, Radek Piskač a Evžen Gál v soubojích s hráči Tábora.
Sezona byla zakončena naplněním letitého snu, aby se do K. Varů vrátila druhá nejvyšší soutěž. Ta se naposledy hrála v lázeňském městě v sezoně 1972/73, před dlouhými 22 lety. Postup znamenal i pro nový management splnění druhého cíle, který si dal při nástupu v dubnu 1990. Tím prvním cílem bylo stabilizovat klub ve II. lize (po letech strávených v krajském přeboru), a přiživit tak svůj tajný sen, kterým bylo vrátit do K. Varů nejvyšší soutěž. Aby se postup podařil, bylo potřeba před sezonou vytvořit dobré finanční zázemí, které by umožnilo pro danou soutěž získávat kvalitní hráče. To se podařilo díky řediteli Becherovky Václavu Lupínkovi, řediteli Karlovarského porcelánu Vlastu Argmanovi, řediteli Starorolského porcelánu Antonínu Salvovi, Karlu Holoubkovi a dalším partnerům. Zásluhou dobrého finančního zázemí se před sezonou podařilo přivést zkušené hráče ale i během sezony se tým doplnil o další kvalitní hokejisty z nejvyšší soutěže. Na hostování přišel Pavel Bláha (Slavia Praha) a Jan Boháček (Sparta). Z Plzně na vrchol sezony jezdili Jaroslav Kreuzmann, Pavel Metlička a Jiří Beránek. Podařilo se také angažovat trenéra Marka Sýkoru, který během sezony skončil na lavičce Pardubic a v lednu nahradil hlavního trenéra Zdeňka Pilného.
Tým, který vybojoval postup
Brankáři: Václav Fürbacher, Marcel Kučera, Miroslav Knížek.
Obránci: Václav Baďouček, Pavel Bláha, Jan Boháček, Martin Čada, Martin Čmerda, Václav Kopidlanský, Rudolf Mudra, Martin Rejthar, Radek Štěpina, Pavel Weiss.
Útočníci: Mikuláš Antonik, Martin Babinský, Jiří Beránek, Libor Bittner, Martin Černý, Robert Černý, Evžen Gál (C), Jan Onak, Radek Piskač, Bronislav Píša, Michal Porák, Richard Richter, Martin Slabý, Pavel Vostřák.
Trenéři: Zdeněk Pilný, Milan Mottl, Marek Sýkora (od ledna 1995).
Realizační tým: MUDr. Michal Vinš, masér Pavel Sedmera, kustod Radek Dub.
Jak vzpomínají na sezonu její někteří aktéři?
Marcel Kučera: „Na toto mužstvo, které tenkrát ve Varech bylo, si vzpomínám velmi dobře. Rok předtím jsme prohráli ze třiceti kol jen jednou v Písku 1:3 a jen o jeden gól ze vzájemných zápasů jsme nakonec nepostoupili. Základ mužstva byl nejdřív posílen a během sezony ještě doplněn. Přestože bylo mužstvo tvořeno z místních kluků a kluky z Litvínova a Plzně, drželo pohromadě a všichni jsme se vzájemně respektovali. Každý hráč měl v mužstvu svoji úlohu a tu si plnil. Samozřejmě, že byly i chvíle, kdy to skřípalo, ale dokázali jsme si to vyříkat a kapitán mužstva Evžen Gál tomu dával správný směr. Řekl bych, že se kabina řídila sama a trenéři moc práce neměli. Soudržnost týmu vycítili i diváci a jezdili za námi na zápasy a hodně nás podporovali. Postup byl týmovou záležitostí a baráž, kromě jedné porážky, jsme zvládli výtečně.“
Václav Baďouček: „To už je dvacet let? Co si tak narychlo vybavím, je to, že jsme hráli proti Sokolovu a Táboru. A hlavně si vybavuju, že mužstvo bylo na II. ligu neskutečně silné. Byla nás tam řada zkušených hráčů, kteří měli dost zápasů odehráno i v nejvyšší soutěži, a bylo to znát. Parta fungovala perfektně a dokázali jsme držet pohromadě i mimo led.“
Václav Lupínek: „Byli jsme tenkrát hlavním sponzorem klubu. Oslovila mě myšlenka pomoci hokeji, aby se posunul do vyšší soutěže. Navázali jsme tak na sponzoring Karlovarského Porcelánu a hudebního vydavatelství EMGtoco Huberta Paty. Přišli kvalitní hráči a tým byl velmi dobrý. Pomáhal jsem i se získáváním dalších sponzorů, aby viděli, že když do toho Becherovka jde, že sponzoring má smysl. Nejvíc si vzpomenu na zápasy se Sokolovem. Vzpomínám i na to, jak jsme převáželi z dostihového závodiště tribuny, které se daly za branku, aby se zvýšila kapacita na stadionu. V dalších letech potom sloužily k sezení nad hlavní tribunou ke stání.“
Evžen Gál (kapitán mužstva): „Nedávno jsem jednomu známému ukazoval knížku o karlovarském hokeji a samozřejmě, že jsem si všimnul této sezony. Sešla se parta výborných hokejistů, která kvalitou tuto soutěž převyšovala. Navíc jsme si sedli jak hokejově, tak především po lidské stránce a to i přesto, že jsme byli ze tří center. Byla tam skupina karlovarských kluků, nebo kluci, kteří před námi do Varů přišli. Byli tam kluci z Plzně a potom my z Litvínova. Základem úspěchu byla vnitřní síla mužstva, která byla propojená a fungovala v něm správná chemie. To se ukázalo především v situacích, kdy se ne úplně dařilo a kdy jsme dokázali zaskočit jeden za druhého. Byl to jeden z mých hokejových vrcholů. Byl to krásný čas.“
