Sedmnáctka ve Finsku: Zlato a spoluhráči v roli soupeřů
Kluci, jaké to bylo vyrazit od stromečku na turnaj?
Kryštof Dyk: To se mi ještě nestalo. Minulý rok to nevyšlo, protože jsem byl v náhradnících. Takže jsem byl rád a ani mi to tolik nevadilo, když to byla repre. Každý chce reprezentovat Českou republiku (úsměv). Vojtěch Čihař: Tohle bylo poprvé, takže jsem zažil jenom rychlé Vánoce. Nějaké dárky jsme si předali už dvacátého třetího a s rodiči a sestrami jsme si užili Štědrý den a pak už jsem jel (úsměv). Vít Záhejský: Já už jsem to zažil loni v šestnáctce a teď už mi přišlo snazší odjet od rodiny. Zotavil jsem se hned po tom řízku, kaprovi a bramborovém salátu (smích), takže v pohodě. Jakub Habla: Bylo to super. Hodně mě potěšilo, že jsem mohl reprezentovat svou zem. Byly tam velmi kvalitní zápasy, které mi hodně daly do budoucna. Byli jsme skvělá parta a Finsko bylo krásné (úsměv).Jakube, proběhlo v kabině nějaké hecování, když jste dostali pozvánky a bylo jasné, že budete hrát s klukama z týmu proti sobě?
Česká reprezentace měla pozvánky dříve, ale když jsem se dozvěděl, že tam kluci budou, tak mě to potěšilo a byl jsem rád, že si proti sobě zahrajeme (úsměv). Brali jsme to spíš tak, že se tam budeme moci spolu bavit, a že si zápas proti sobě užijeme (úsměv).
Na turnaji jste neztratili ani bod, to asi byla v kabině výborná nálada?
Kryštof: To určitě (úsměv). Zápasy byly těžké, ale měli jsme dobrý tým a skvělou partu. Vojtěch: Ano, bylo to určitě super. Chtěli jsme vybojovat všechny zápasy, což se nám povedlo. Takže v kabině panovala spokojenost, která se pak přenášela do týmu. Vít: To ano, byli jsme skvělý tým, semkli jsme se a hráli jsme dobře až na některé části zápasů (úsměv).Jakube, neodehráli jste vůbec špatné zápasy, ale kolikrát se vám to v určité fázi zlomilo a nedokázali jste utkání ho dovést do vítězného konce. Jak moc to bylo v kabině těžké?
Podle mě nás nejvíce mrzela porážka s českým týmem, protože tam jsme odehráli asi nejlepší zápas na turnaji a vlastně jsme prohráli v poslední minutě. Takže to nás nejvíc mrzelo a pak ta vysoká prohra s Finskem. Jinak jsme se snažili po každém zápase na to zapomenout a myslet na další zápas. Myslím si, že jsme byli dobrý tým, a i když jsme prohráli tak jsme stále hráli dobré zápasy.
Dobrý tým je základ a i díky tomu jste si to asi užili?
To ano, potkal jsem se s hodně klukama, co se vidíme jenom vlastně na repre. Byli tam i kluci z Varů, takže i s nimi jsem se hodně bavil (úsměv). Každý tým měl vlastní program, ale občas jsme se potkávali před tréninkem nebo zápasy. Jednou jsme se sešli u nich na pokoji, když jsem měl volno.
Který ze soupeřů vám dal nejvíc zabrat?
Kryštof: Možná ti Slováci. Ti byli takoví nepříjemní. My jsme je podcenili, ale pak nám to tam napadalo. Vojtěch: Určitě zápas se Slováky, který byl nerozhodný do poslední chvíle a je to navíc i derby. Slováci jsou takový urputný tým, tak to byl podle mě nejtěžší zápas. A pak utkání se Švédy. Vít: Asi Švédsko. O těch jsme to věděli. Byly tam nějaké narážky osobní, ale myslím, že jsme se s tím vypořádali výborně.Jakube, proti kterému soupeři se ti hrálo nejlépe, a který soupeř byl nejhorší?
Nejlépe se mi hrálo proti Čechům. Byl to i takový speciální zápas, protože to je vlastně takové derby. Tam jsme se dobře naladili a úplně celý tým žil, takže se hned jinak hrálo. Nejhorší zápas byl asi proti těm Finům, kde jsme hodně prohrávali a pak se nám už hrálo špatně.
Čtyři zápasy ve čtyřech dnech. Už jste zažili takové zápasové tempo?
Kryštof: To ještě asi ne. Jak jsme byli v Kanadě, tam to bylo něco podobného. Docela dobře jsme to zvládli (úsměv). Důležitá byla regenerace. Vojtěch: Ještě jsem to nezažil a bylo to docela těžké (úsměv). Ve čtvrtém zápase jsme už trochu tahali nohy, proto jsme dělali nějaké ty lehké věci, jako rychlé posuny, žádné zadrbávání za brankou a tak (úsměv). Vít: To ano. V Kanadě jsme měli v deseti dnech osm zápasů, takže to bylo hodně náročné, ale dalo se to. Ubývaly síly, ale kousli jsme se a zvládli jsme to (úsměv).
Vybojovali jste si zlato a neztratili ani bod, byla to trochu satisfakce za Kanadu?
Kryštof: Trošku ano. Té Kanadě se to nevyrovnalo, ale ty zkušenosti nám v tomto turnaji pomohly. Vojtěch: Určitě ano, ale stejně nám to nevrátí ten zápas proti Americe, kdy jsme to měli na své straně a mohli jsme jít hrát o medaile už tam. Vít: To asi trochu ano. Byli jsme o to víc namotivovaní do těch zápasů.Stihli jste oslavit výhru?
Kryštof: Moc ne. V kabině jsme si zakřičeli a potom na pokojích jsme byli vzhůru trochu do rána (úsměv). Vojtěch: Měli jsme tam jednu noc než jsme jeli domů a druhý den jsme byli v sauně, takže alespoň tak jsme to oslavili. Vít: Nějak jsme to nestihli. Byli jsme pospolu na pokojích, ale žádná oslava. Oslavili jsme to jenom v kabině po zápase.Ve stejné době jako vy hrála šestnáctka, osmnáctka a dvacítka. Měli jste prostor je sledovat?
Kryštof: Tak určitě jsme se podívali. Asi nejvíc na dvacítku. Vojtěch: Někdy tu dvacítku, protože někdy ti ostatní hráli později než my, ale spíš to bylo se podívat na výsledky a tak. Vít: Dívali jsme se na osmnáctku a dvacítku a fandili jsme. Šestnáctku jsme už moc nestíhali, protože hráli ve špatný čas.
Vy, šestnáctka a osmnáctka jste přivezli zlato a dvacítka bronz. Jaké to je být součástí takového úspěchu?
Kryštof: Určitě je parádní, že se můžeme rovnat všem týmům a je to dobré (úsměv). Vojtěch: Je to neskutečné. Lidé alespoň vidí, že v České republice se to nedělá špatně a máme na to bojovat i s těmi nejlepšími. Vít: Jde asi vidět, že se tady ten hokej dělá pořád dobře. Myslím si, že to je dobrý pocit mít na krku medaili, ve všech turnajích co se na konci roku hrály.Kustodem sedmnáctky je Jenda Boháč, který se o vás stará v Energii. Měli jste protekci?
Kryštof: Ne, to určitě ne (úsměv). Pro všechny to bylo stejné. Jenda je perfektní a na kustoda si vůbec nemůžeme stěžovat. Vojtěch: Neměli, určitě ne. Jenda je profesionál, takže dělá pro každého úplně stejně. Jak ho známe z klubu, tak už víme, co máme dělat a některé věci už nám ani neříkal (úsměv). Vít: To ne, Jenda nám to vždycky nechá sežrat (smích). Vždycky, když tam je, tak to místo musí být úplně vyluxované a hlavně musíme pomáhat panu Jendovi (smích).Finsko jste převálcovali. Se Švýcarskem byl zápas navzdory skóre dlouho nahnutý. Švédsko a Slovensko jste porazili o gól.
Kryštof: Švédi byli nejtěžší soupeři. Ke konci to bylo trošku vyhrocenější, oni nás provokovali a pak se to tam chtělo trošku servat, ale trenéři nás uklidnili, že nemáme nic vymýšlet a vyhráli jsme (úsměv). Vojtěch: Se Švýcarskem to bylo tak, že dali góly z přesilovek, které měli výborné. My jsme se nepoučili a dělali jsme další fauly (úsměv). Ale i tak jsme naštěstí nasázeli víc branek. Se Slováky jsme ze začátku prostě nehráli, co jsme měli podle systému a nebylo to ono. Se Švédy jsme to ubojovali až do poslední chvíle a dali jsme gól (úsměv). Oni na nás šli odpočinutí a navíc to bylo trochu jako finále, protože kdyby nás porazili, tak by měli ještě šanci na zlato. Vít: Se Slovenskem to byl hodně vyrovnaný zápas. Celkově ten turnaj byl kvalitní. Snažili jsme se podávat co nejlepší výkony. Měli jsme v týmu i několik nováčků, kteří se podle mého názoru do toho hodně rychle dostali, takže klobouk dolů před nimi.Vítku, zápas se Švédskem byl docela emotivní, hlavně ke konci.
S klukama jsme měli v hlavě to, jak jsme s nimi prohráli v Kanadě. Oni začali sekat, začali se nám smát a nadávat i našim trenérům. My jsme si to nenechali líbit. Začali jsme hrát víc do těla a celkově jsme proti nim drželi spolu jako parta a hodně jsme se semkli. To bylo na tom utkání super a navíc jsme je porazili (úsměv).
Za Slovensko hrál váš spoluhráč z klubu Jakub Habla, který vám dal srovnávací gól. Poděkovali jste mu po zápase?
Kryštof: Já jsem mu řekl, že odehrál dobrej zápas. Bylo to super hrát proti němu. Trošku mě mrzelo, že nám dal gól, ale přál jsem mu to. Potkali jsme se i během turnaje, pokecali jsme spolu, takže parádní to bylo (úsměv). Vojtěch: (smích) No tak my jsme si stejně tak trochu dělali legraci. Samozřejmě dál nám gól náš spoluhráč, což bylo také docela hustý, že jsme se potkali ve čtyřech na jedné akci. Tak jsme mu řekli, že hrál dobře, ale prostě jsme vyhráli my (smích). Vít: No tak zanadávali jsme mu (smích). Jakub: Podali jsme si ruce a řekli jsme si, že to byl dobrý zápas. Chovali jsme se k sobě normálně jako kámoši (úsměv).
Jakube, ve federálním derby sis vstřelil první gól za reprezentační sedmnáctku, když srovnával skóre a nebýt toho posledního gólu českého týmu, tak jsi poslal zápas do prodloužení. Byl to tedy takový hořkosladký premiérový gól.
Měl jsem radost, protože celý zápas jsem odehrál dobře. Byl to můj první gól, takže jsem měl obrovskou radost i kvůli tomu, že to bylo proti Čechům (úsměv). Hodně mě to potěšilo, ale pak mě víc mrzela ta prohra.
V extralize dorostu máš na kontě dvacet bodů, takže ti ten styl hokeje svědčí?
Já jsem předtím hrál na Slovensku a tady je to tak o dva levely rychlejší hokej. Jsem tady hodně spokojený a jsem rád, že můžu hrát za Vary a pod panem Andrysem. Víc se tady bruslí a je to o hodně rychlejší a také se i víc dohrává do těla. Ze začátku jsem měl problém si zvyknout na tu rychlost, a že nemám tolik času a nemůžu tak držet puk.
Jak ses tady zabydlel?
Je to celkem dálka, osm hodin, ale je tady fajn parta a kluci mě výborně přijali. Jsem rád, že můžu být v takové kabině (úsměv).
