Snový návrat Varvařovského! Dva góly byly už jen bonus, říká
Davide, tvůj návrat do sestavy byl ve velkém stylu, souhlasíš?
Určitě, mám obrovskou radost. Vůbec jsem to nečekal. Popravdě jsem na zápas jel s tím, aby se mi hlavně zase něco nestalo. Ty dva vstřelené góly byly třešničkou na dortu.
Měl si třeba v hlavě, že by se něco takového mohlo stát?
Právě, že jsem si do hlavy dal, že se cítím v pohodě. Takže jsem se toho utkání ani extra nebál. Ale v tom povědomí to zranění stále trochu bylo, no.
Nastoupil si ve čtvrtém útoku, proč tomu tak bylo? Šlo o nějakou domluvu?
Ano, byl jsem tak domluven s trenérem, že jde o první zápas, tak budu mít menší ice time, abych se do toho pomalu dostal. Ve třetí třetině mě pak posunul do druhého útoku, klasicky jak jsem hrával předtím. A už to opět vypadalo jako zastara.
Jak těžký pro tebe ten návrat byl? Jak ses cítil?
Popravdě to pro mě bylo hodně fyzicky náročné. Už po první třetině jsem celkem tahal nohy. A když trenér před třetí třetinou řekl, že budeme hrát na tři lajny, měl jsem toho plný kecky.
Ale dokázal ses vrátit dvěma brankami, tak ty pocity po zápase byly určitě dobré?
Byla to nádherná euforie. Měli jsme s klukama fakt velkou radost, že se vyhrálo a já ještě po návratu z těch dvou gólů. O to víc vše těší, že se to podařilo v derby proti Plzni.
Jak dlouhý byl ten čas bez hokeje? Kolik to bylo týdnů?
Nějakých čtyři až pět týdnů jsem nic nedělal a jen nosil tu ortézu. Potom už jsem naštěstí začal trénovat s kondičním trenérem aspoň na tu jednu nohu. A po zhruba šesti týdnech, co už jsem mohl i normálně chodit, jsme začali pomalu zatěžovati tu druhou nohu. Bez hokeje jsem byl celkem nějakých sedm týdnů, což bylo psychicky dost náročné.
Co ti pomáhalo být psychicky v pohodě?
Hodně jsem chodil za klukama sem do arény, abych byl s nimi v té partě. Být stále jen doma, to by mě užíralo.
A co kondice? Jak ses udržoval, když si nemohl skoro nic dělat?
Jak už jsem říkal, čtyři až pět týdnů jsem nedělal skoro nic. Následně začal zatěžovat tu zdravou a poté pomalu i tu uzdravenou. Kromě kondičního trenéra mi pomohl i fyzioterapeut Bendis (Petr Benda), jsem mu moc vděčný. Protože mi fakt hodně pomohl a vrátil jsem se díky němu rychleji.
Příští týden hrajete v Chebu, což je u tebe doma. Jak se na ten zápas těšíš?
Bude to pro mě vlastně nová zkušenost. Vrátit se do Chebu, kde jsem začínal s hokejem a vlastně tam vyrostl. Myslím si, že tam bude super atmosféra.
Byla pro tebe třeba i velká motivace se stihnout vrátit právě na tento zápas?
Určitě jsem rád, že ten zápas stihnu. Zahrát si doma je vždycky super zážitek a moc se na to těším.
Ty už sis doma zahrál loni druhou ligu, jak na to vzpomínáš?
Bylo to pro mě zase úplně něco jiného, protože chlapský hokej je prostě někde jinde. Nebylo to asi tak rychlé jako juniorka, ale zase byly znát ty velké zkušenosti těch dospělých.
Jak moc se budeš chtít ukázat? Jistě přijdou rodiče a mnoho tvých známých a kamarádů…
Chtěl bych navázat na ta čtyři utkání, co jsem letos zatím odehrál. Protože se mi všechny vydařily víc, než jsem očekával a jsem za to moc rád.
V létě si párkrát trénoval i s A-týmem. Jaké to pro tebe bylo?
Bylo to super! Ty tréninky mi daly velkou motivaci, protože mi hodně změny přístup k hokeji. Taky mi to dodalo hodně zdravého sebevědomí do další práce.
Děkuji za rozhovor.
