Vondráček: Je pro mě pocta vést tento tým jako kapitán
Tomáši, do nové sezony nastupujete v roli kapitána. Jak se na novou úlohu těšíte? Je pro mě obrovská pocta a čest, že budu v roli kapitána. Zároveň je pro mě velkou ctí, že přebírám kapitánství po Vencovi, který je klubovou legendou. Budu se snažit navázat na jeho práci, kterou tu pro tým dělal. Doufám, že dojdeme k solidnímu výsledku a uděláme s týmem úspěch.
Václav Skuhravý byl kapitánem poslední šest let, celkem pak dokonce jedenáct, je to o to pro vás těžší? Může přicházet srovnávání z řad fanoušků či široké veřejnosti… Určitě ano, něco takového i očekávám. Doufám, že se nové role zhostím dobře a budu to dělat podle svého nejlepšího vědomí. Hlavní budou ale výsledky. Pokud se nám bude dařit, tak věřím, že nikdo na mě neřekne nic špatného a všechno bude dobré.
S Vencou jste kamarádi, hráli jste spolu. Je něco, co byste si od něj převzal? Stoprocentně jeho pozitivní pohled. Nikdy nezpanikařil. Neměl zbytečně moc proslovů v kabině. Řekl vždy to, co bylo potřeba. To bych chtěl mít stejně.
Je pro vás kapitánství v Energii životní premiérou nebo jste už někde céčko na hrudi nosil? Kapitána jsem nikdy nedělal, vyjma dvou zápasů v loňské sezoně, které Venca vynechal.
Asistenty jsou Lukáš Pulpán a Tomáš Rachůnek, v týmu jsou ale další zkušení hráči jako je Jakub Flek nebo Martin Kohout, tak to jistě bude stát na více hráčích… Ano. Ať už bude probíhat jakékoliv rozhodování v kabině, tak to nebude jen o mně, ale o nás všech starších, co se spolu domluvíme. Budeme se to spolu snažit vést, aby to v kabině fungovalo, každý si nedělal co chtěl a nestal se nám z toho holubník.
Nedávno Jakub Koreis říkal, že jste dříve byl v kabině tišším typem. Od kapitána se ale čeká, že přeci jen občas zvedne hlas. Proměnilo se to? No, zamlklý. On to hodnotil tak, že jsem přišel do Brna jako dvacetiletý a nebyl tam moc mladý tým. Vlastně devadesát procent hráčů mělo přes třicet let. Člověk si před nimi tedy nedovolí nějak se projevovat. Navíc tam byly samé velké osobnosti. Člověk mlčí a dělá to, co mu řeknou. Teď už je mi třicet let a nebojím se říct, co je potřeba.
V Karlových Varech jste poprvé dostal více prostoru a daří se Vám tu. Jste tu tedy spokojený? Je to tak. Nechci to moc omílat. Jsem rád, že to funguje a doufám, že to bude fungovat i nadále. Víc k tomu mluvit nebudu, ať něco nezakřiknu.
Energie dlouhodobě pracuje spíše s mladšími hráči. Je dobře, že se v této cestě pokračuje? Jsem rád, že kabina je česká a nechodí se tou cestou, kdy je na soupisce patnáct cizinců. To si myslím, že by nedělalo dobrotu. Jsem rád za to, jak to v Karlových Varech funguje.
Loňská sezona pro vás byla zřejmě nejlepší v kariéře. Jaké máte osobní, ale i týmové cíle do následujícího ročníku? Cílem je navázat na loňskou sezonu. Z týmových cílů doufám, že se nám konečně podaří přejít přes předkolo play-off a uděláme čtvrtfinále. Hlavní je, abychom se bavili hokejem a budeme bavit fanoušky. Je důležité, aby sem chodili rádi a podporovali nás.
👑 | Tomáš Vondráček kapitánem, za asistenty bude mít Lukáše Pulpána a nově Tomáše Rachůnka! 💪 #telh #jsmejedentym pic.twitter.com/dhchMHYu6H
— HC Energie K. Vary (@hokejkv) August 1, 2021
Zmínil jste fanoušky, po dlouhé době bude zápas s diváky. Jak se na to těšíte? V průběhu loňské sezony jsem si už zvykl, že tam fanoušci nejsou. Byl jsem rád, že se vůbec může hrát. Na příchod fanoušků se ale už moc těším. Bylo to vidět i na mistrovství světa ve fotbale, když mohli na nějaké zápasy fanoušci přijít. Najednou je sport o něčem úplně jiném. I v samotných hráčích je jiná energie. Doufám, že vládní nařízení umožní fanouškům, aby mohli být přítomni celou sezonu.
Volný čas rád trávíte na horách, kde jste trávil i letošní dovolenou. Čím Vás tak okouzlily? Musím říct, že jsem se v tom docela našel. Dokážu si u toho odpočinout a vypnout hlavu. Nemyslím vůbec na nic, ani na hokej. Jen na to, jestli jsem si vzal dost velkou svačinu s sebou a dost vody, abych to vůbec přežil (smích).
Kde jste byl doposud nejvýš?
Nejvýš jsem byl ve 3500 nad mořem, ale není to nic náročného. Je to spíš o fyzické kondici, že se jdou velká převýšení. Nejvíc jsem šel 2000 metrů nahoru dolů, a to už se člověk zapotí, ale nelezu nikde po skalách bez jištění.
Díky za rozhovor!
