Zaťovič: Že půjdu do Ruska mě nikdy nenapadlo
Martine, přes Přerov až po úspěšnou letošní sezónu (individuálně přinejmenším) v Karlových Varech. Co se vám honí hlavou, když měníte působiště po tolika letech?
Vyrůstal jsem v Přerově, kde byla nejvyšší soutěž 1. liga mužů, která pak šla níže, protože ta kvalita šla opravdu dolů a Karlovy Vary mi daly tenkrát příležitost. Probojoval jsem se do A-mužstva a to bylo něco, co jsem si vždy přál. Pro mě to bylo dosažitelné maximum. Že jednou budu v Rusku, jako teď, to mě nikdy nenapadlo.
Vzpomenete si na své začátky v Karlových Varech? Asi jste nečekal, že odcházet budete jako reprezentant?
Začátky byly těžké, protože jsem šel mimo domov, ale naštěstí jsem to zvládl dobře. Možná proto, že jsem šel až v devatenácti letech. Parta byla skvělá, přijali mě. Nejvíc mi sedli Lukáš Bušta, Jakub Loučka, Ondra Jirkův, se kterým jsem dokonce bydlel. Mě nikdy nenapadlo, že budu reprezentovat, takže mě ani nenapadlo, že budu odcházet.
Na svojí první extraligovou trefu si vzpomenete?
Bylo to proti Liberci. Vím, že to byl domácí zápas a že jsme ho tenkrát vyhráli 5:2. Bylo to po pár sezónách, kdy jsem byl častokrát vysílán na hostování do Mostu.
Který svůj dosavadní gól považujete za nejdůležitější, nebo na něj jednoduše rád vzpomínáte?
Nejvíce mi asi uvízla v paměti trefa z finálového utkání proti Slavii. Ta byla důležitá. V poslední době mě pak nejvíce potěšily branky na mezinárodní úrovni a především pak ty na mistrovství světa. Prosadit se na mezinárodní scéně je velký zážitek.
A jiný, výrazný zážitek? Předpokládám, že to byl triumf ve finále...
Finále bylo zásadní. Vyprodané arény, všichni lidé v regionu žili hokejem a celkově ta atmosféra okolo play-off a finále, na tu se zapomenout nedá. A samozřejmě i získaný titul, který si přeje získat snad každý.
Na kterou formaci, ve které jste nastupoval, vzpomínáte nejraději? Každého asi napadne vaše spolupráce s Petrem Kumstátem a Lukášem Pechem…
To byla asi nejlepší formace, ve které jsem si zahrál. Seděli jsme si i mimo kabinu, na ledě jsme si rozuměli. Moje pozice sice byla hodně diskutovaná, že jsem spíše měl být na tu černou práci. Měli jsme to rozhozené, kdo bude útočit a kdo bránit. S kluky jsem neustále v kontaktu, rozumíme si i dnes, voláme si, komunikujeme. Celkově nám ta lajna sedla.
Jak vám seděla role kapitána? Měl jste rázem vyšší komptence ale i odpovědnost.
Jednoho dne jsem přišel na stadion a byl jsem jmenovaný kapitánem. Bylo to pro mě těžké, protože Venca byl ikona klubu a navázat na jeho práci bylo opravdu obtížné. Ale přišlo to, přijal jsem to a myslím, že jsem to ustál. Ale tohle by měli hodnotit spíše jiní lidé.
Komu byste nejraději céčko svěřil, kdyby to rozhodnutí bylo na vás?
Je to samozřejmě záležitost klubu a záleží také na posilách, které do Energie přijdou hrát. Osobně bych dal kapitánskou pásku Michalu Vachovcovi, který je odchovancem, je mladý a zapálený pro hru. To je ale pouze můj osobní názor.
Odcházíte v době, kdy má Energie nejmladší tým v extraligové historii. Jak podle vás kluci obstojí, jaký vidíte v týmu potenciál?
Energie má hodně mladý tým. Klub chce, podle toho co vidím v médiích, posilovat. Jestli se to podaří, bude to pro tým asi lepší. Každopádně mladé týmy to v extralize budou mít celkově těžší a myslím, že pro takové týmy je hlavní úkol udržet extraligu a vyhnout se baráži. Je reálné, že se celou sezónu budou prát o desítku.
Teď k novému angažmá. Odcházíte do dalekého Ruska. Jaké máte pocity?
Jednal jsem s ruskými celky a věděl jsem z turnaje Ufy zhruba, o co jde. Když mě pak Karlovy Vary uvolnily, tak teprve nastal opravdový strach. Měl jsem z toho takový přirozený respekt. Dorazil jsem do Ruska, kde vše funguje, jsem ubytovaný v dobrém hotelu. Zázemí a vše je na nejvyšší úrovni a možná díky tomu ze mě ten strach a obavy opadl.
Lada přece jen nepatří k tradičním týmům KHL. Nemáte v tomto směru trochu obavy? Určitě byste si rád zahrál play-off…
Složení týmu je podobné tomu, co bylo v Karlových Varech. Mládí doplňují zkušení hráči. Každopádně máme jasné cíle a sice pokusit se dostat do play-off. Každý zápas bude těžký, ale máme šanci si o play-off zahrát a určitě o něj budeme bojovat s maximálním nasazením.
Mrzí vás, že si vinou pádu Lva nezahrajete v Praze? Těšil jste se na ty zápasy?
Byl jsem v kontaktu s Ondrou Němcem a sice měl trochu strach, že to nedopadne dobře, ale nakonec jsem byl překvapený hlavně já, že to nedopadlo. Byl jsem optimista a věřil jsem, že to nakonec Lev zvládne. Do Prahy jsem se těšil i za rodinou, která by se přišla podívat. Trochu mě to mrzí, protože jsem myslel, že Lev naváže na úspěchy z předešlé sezóny.
Doma jste si Rusko musel prosadit nebo jste se hned setkal s podporou?
Manželka byla zásadně proti Rusku, bála se toho. Především pak kvůli zázemí pro rodinu. Když ale přišla nabídka, tak jsme si dali plusy a minusy dohromady a závěr byl, že potomka máme ještě malého, takže si z toho takovou hlavu dělat nebude. Nakonec jsem se setkal s podporou a se svolením.
Jak moc myslíte, že vám k angažmá pomohl fantastický vstup do reprezentace a výkon na mistrovství světa?
Mistrovství světa byl pro mě největší zvrat v kariéře. Z takového turnaje se hráčům otevírají dveře do lepších soutěží. Mně naštěstí tahle příležitost také potkala a myslím, že jsem ji využil maximálně, jak jen to šlo.
Když se zpětně ohlédnete na působení ať už v reprezentaci nebo v Karlových Varech, co vám ta léta dřiny dala?
Dřina v Karlových Varech mi dala příležitost zahrát si v reprezentaci. Reprezentace mi zase dala nové zahraniční angažmá. Pro mě to je neskutečné období, které mojí kariéru nesmírně oživilo a celkově mi tohle dobré období dodává motivaci.
Martine, můžeme někdy očekávat návrat do Karlových Varů?
Záleží samozřejmě na několika věcech. Karlovy Vary mám rád, je to má srdeční záležitost. S manželkou ale pocházíme z Moravy, takže kdybych byl starší, asi bych uvažoval o angažmá tam. Ale kdyby přišla konkrétní nabídka z Karlových Varů, určitě bych o návratu uvažoval.
Děkuji za rozhovor a přeji hodně štěstí v novém angažmá!