Zpověď: Nicolas Hlava
Kdy jste začal hrát hokej a jak jste se k němu dostal? Bylo to asi v osmi letech. K hokeji mě přivedla máma, když jsme šli na veřejné bruslení, a ačkoliv jsem se vztekal, že nechci na led, tak mě hned první bruslení chytlo. Pak to nějakým způsobem pokračovalo a já začal hrát hokej.
Co byste dělal, kdybyste se nestal profesionálním hokejistou? Asi bych hrál fotbal (smích). Do nějakých patnácti let jsem hrál jak fotbal, tak hokej. Pak přišlo rozhodování, co a jak dále. Já si vybral hokej.
Co považujete za svůj dosavadně největší hokejový úspěch? Asi juniorské tituly a samozřejmě, když se nám v Chomutově povedlo dostat se do semifinále.
Co vás na hokeji nejvíc baví? Výhry. Také to, že tým je vlastně taková druhá rodina, že držíte při sobě. Můžete přijít někam, kde máte super partu a vyhrávat zápasy.
Vedle koho sedíte v šatně? S kým si v kabině nejvíc rozumíte? Sedím mezi Tomášem Rachůnkem a Jakubem Flekem. S Flíčkem se známe, takže jsme si povídali. Znám se i s kluky, se kterými jsem hrál v Kadani, takže si myslím, že budeme mít dobré vztahy.
Jste pověrčivý? Dodržujete před zápasy nějaké rituály? Samozřejmě nějaké rituály mám, jsou to ale takové, které mám spíše pro sebe.
Co obvykle děláte v svém volném čase? Mám rád jídlo, takže s přítelkyní jezdíme do různých restaurací a kaváren. Chodíme ven s psy a snažíme se nějakým způsobem aktivně odpočívat.
Prozraďte jednu svou dobrou a špatnou vlastnost... Asi bych stmelil oboje dohromady. Neumím prohrávat. Jsem člověk, který i když hraje karty tak se naštve když prohraje. Občas mi to v hlavě přepne takovým způsobem, že jsem pak opravdu nepříjemný a dělám kvůli tomu i hlouposti.
Jaké je vaše oblíbené jídlo a pití? K pití asi voda.Když to tak vezmu, žádné sladké nepiji. Nejoblíbenější jídlo je asi to, co vaří přítelkyně.
Máte nějakou hokejovou přezdívku? Nemám. Dřív mi kluci říkali Hank, to bylo z filmu Já, mé druhé já a Irena právě ta horší povaha. Kvůli tomu, když mi přeplo.
Máte nějaký oblíbený tým v NHL? Líbí se mi Washington, Boston. Ale není to tak, že bych někoho vyloženě sledoval.