Proč gólman? Líbil se mi zvuk vyrážečky, směje se Petr Kašpar
Petře, jaká byla tvoje poslední sezona v dorostu?
Ze začátku to nebylo úplně dobré, protože jsem moc nechytal. Byl jsem v sedmnáctce a tam byl v brance hlavně Pejsek (Martin Psohlavec). Potom jsem přešel do šestnáctky a zhruba od poloviny sezony jsem odchytal docela dost zápasů a pak jsem chytal i ve čtvrtfinále. To bylo dobré (úsměv).Co Vsetín, jako soupeř pro play off?
Bylo to nejhorší v tom, že oni byli první v tabulce, takže byli nejlepší ze skupiny. Na druhou stranu jsem čekal, že budou mnohem lepší. Vůbec jsem nečekal, že jeden zápas vyhrajeme (úsměv). Moc jsme si proti nim nevěřili. Vyhráli jsme ten první zápas, ale řekl bych, že celá série byla vyrovnaná, a že tam byly malé rozdíly.Petře, ty jsi měl spoustu parádních zákroků, ale přesto jste prohráli, protože kluci se nedokázali prosadit. Jaké to pro tebe bylo?
Pro mě to bylo víc psychicky náročné, právě z toho důvodu, že jsme moc nedávali góly. A mohl jsem mít zákroků, kolik jsem chtěl, tak to prostě nestačilo. To bylo na tom to nejtěžší.První starty sis v Lize dorostu připsal už v nějakých třinácti letech. Jaké to bylo, nakouknout v tomhle věku do dorosteneckého hokeje?
Myslím si, že mi to dost pomohlo. Sice jsem ty kluky tolik neznal jako tady, ale dost mi pomohli, a bylo fajn, že jsem trénoval i u pana Sýkory.Za sedmnáctku sis vychytal čisté konto proti Pardubicím, což byl hodně náročný soupeř. Měl jsi čtyřicet jedna zákroků. Jaké to bylo?
Abych pravdu řekl, tak to pro mě bylo docela těžké, nejen fyzicky, ale hlavně psychicky, protože minulý rok pro mě zápas v Pardubicích nedopadl úplně nejlíp. Prohráli jsme snad 0:8. Tím byl tento zápas okořeněný a řekl bych, že jsem to zvládl dobře. Kluci mi pomohli nejen na ledě, ale i mentálně a já jim za to děkuji (úsměv).Jak jsou pro tebe náročné takovéto zápasy, kterým se říká souboj gólmanů. Je to o tom, že jak ubíhá čas, tak je čím dál víc jasné, že kdo dá první gól, tak má největší šanci na výhru, protože ten jeden gól bude rozhodující …
Já se klukům snažím hlavně vždycky pomáhat, když je v tom zápase takhle malý rozdíl. Třeba když vidím, že gólman dělá nějaké chyby, tak jim říkám, co mají dělat. Nebo když vidím nějaké nedostatky, že nestojí před bránou a nejsou tam důrazní, tak to jim taky říkám (úsměv). Vždy když je to po první třetině 0:0, tak to začíná být těžké, ale pak se z toho dostanete tak kolem poloviny zápasu, kdy už víte, že to bude o jednom gólu. Musíte pak prostě dělat všechno pro to, abyste vyhráli (úsměv).Petře, sezonu jste zakončili turnajem v Rakousku. Jaké to bylo?
Spíš se mi tam líbila příroda než ten hokej (smích). Ti kluci hráli spíš víc do těla než, aby to hráli dovednostně. Byly to docela nervy v těch zápasech, protože opravdu hráli hodně do těla a někdy se nechali unést, takže se tam dost vylučovalo. Byl to pro nás navíc poslední turnaj v dorostu, takže jsme ho chtěli vyhrát, což se nám povedlo a jsem za to moc rád (úsměv).Pro vás to byla nejen rozlučka s dorosteneckým hokejem, ale vlastně i s týmem. Vzhledem k tomu, jakou jste vytvořili partu to muselo být hodně těžké …
To určitě bylo, protože pro některé kluky to byly možná poslední zápasy za Karlovy Vary. To se uvidí pak v juniorce. Doufám, že se tam všichni z naší party dostanou a byl bych hodně rád, kdybych pokračoval s klukama (úsměv).Proč ses stal zrovna gólmanem, Petře?
Mě se to líbilo už tak nějak od malička, když jsem chodil s tátou na hokej. Hrozně jsem toužil být gólman, protože se mi líbilo, jak chytají ty puky. Prostě ten zvuk vyrážečky, jak se to odrazí (smích). Hrát mě moc nebavilo, protože to bruslení bylo vždycky takové těžší a tak jsem byl raději v brance (úsměv).Na posledním tréninku šestnáctky jsi v rámci výměny rolí šel na led jako hráč. Jaké to bylo a nevyměnil bys to?
Moc mě to bavilo, protože určitě každému gólmanovi chybí dávání gólů. Hodně jsem si to užil, protože jsem byl jako hráč naposled jako malej, ale rozhodně bych to nevyměnil (úsměv).Petře, normální reakce když na tebe něco letí, je uhnout. To ty ale nemůžeš, jak ses třeba s tímhle srovnával?
No bylo to ze začátku celkem těžké (úsměv). Pak už jsem si ale na to nějak zvykl a šlo to samo (úsměv).Moc se mi líbí jak při rozcvičení žonglujete. Kde se to učíte?
K žonglování mě vlastně dostal bývalý gólman, který chytal dřív za Slavii za junku, se kterým jsem měl soukromé tréninky. Naučil mě takové základy a trénink tady těch reflexů a díky němu jsem se vlastně tohle všechno naučil (úsměv).Máš nějaký brankářský vzor?
Jako malýho mě dost inspiroval Marc-André Fleury, protože jak přestoupil do Vegas, tak tam předváděl parádní zákroky a to se mi líbilo. Pak ale bohužel odešel do Minesoty a mezitím byl ještě v Chicagu, myslím. Od té doby se už na něj moc nezaměřuju. Dost se mi líbí, že do Karlových Varů přišel Dominik Frodl, protože to je podle mě parádní gólman. Je dost takovej akrobatickej, což je pro gólmana dobrý. To musí být (úsměv). Dominik Frodl mě celkem dost inspiruje.Děkuji za rozhovor.
