Na ledě budu dřít naplno, běhání bych klidně vynechal, směje se Jan Šír
Po odpočinku se opět vracíte každý den na led. Jak se těšíš a jak ti led po pauze sedí?
Myslím, že všichni jsme se po těch třech měsících na led těšili. Ty první tréninky nejsou pro nikoho úplně příjemné – nejsou sice extrémně náročné, ale tělo si na to musí znovu zvyknout. Jsem hlavně rád, že už jsme se konečně sešli všichni, i kluci ze zámoří, kteří měli individuální plán.
Do kabiny přibyli noví kluci. Jak jste je mezi sebe přijali?
Myslím, že s tím nebyl žádný problém. Ti, co tu zrovna byli, jim se vším pomohli, ukázali, co a jak. Kluci vypadají skvěle, rychle zapadli. Těším se, že nám pomůžou k tomu, co se tady snažíme budovat.
Jak jsi využil volný čas během volna? Měl jsi čas úplně vypnout, nebo jsi sportoval i mimo hokej?
Kdo mě zná, ví, že já moc odpočívat neumím. Dal jsem si čtyři dny volno – to mi nařídil trenér – a pak jsem se zase vrátil do práce. Byl jsem pár dní v Chorvatsku s přítelkyní, a jakmile jsme se vrátili, už jsem zase chodil do haly. (smích)
Když se ohlédneš za tou první částí přípravy, co ti zatím přišlo nejtěžší?
Pro mě osobně je to určitě běhání. Dlouhé běhy prostě nemám rád. Radši bych šlapal na kole nebo makal na airbiku. Ale vím, že to k tomu patří. Je to důležité nejen fyzicky, ale i jako mentální trénink. Takže i když to není oblíbené, musí se to dělat.
Když mluvíme o tom běhání – radši kopečky, nebo deset kilometrů v kuse?
Ideálně žádný běh. (smích) Nejradši bych byl v posilovně. Ale nejpřirozenější je pro mě stejně dělat kondici přímo na ledě. Nejvíc se jí nabere právě během tréninků a zápasů.
