včera | Marie Valentová

Paní trenérko, máte za sebou turnus letní hokejové akademie Energie. Jaký pro vás byl?

Poučný, překvapivý (úsměv). Na kempech tohoto letního typu jsem byla už mnohokrát. Tentokrát to pro mě ale bylo specifické, protože jsem dosud, kromě reprezentace do šestnácti let, nikdy nebyla u čistě ženského nebo dívčího týmu. Na druhou stranu tady už pořádáme třetí ročník projektu VTM pro dívky. Takže být delší dobu s dívčím týmem byly pro mě poměrně nové zkušenosti (úsměv). Všechno však šlapalo tak, jak mělo a myslím si, že to bylo dobré (úsměv).

Jak velká byla skupina, kterou jste vedla a jaké bylo její složení?

Ve skupině bylo hodně německy mluvících holčiček a co se týká věku, tak tam byly dívky ročníku 2014 až 2009, což bylo z tréninkového hlediska poměrně náročné, protože věkový rozdíl mezi nejmladší a nejstarší byl pět let, což je strašně moc po silové a výkonnostní stránce. V týmu byl ale velký počet mladších děvčat, která byla velmi šikovná a ty se s tím popraly výborně, i když nastupovaly proti starším spoluhráčkám.

V jakém jazyce probíhaly tréninky a jak to fungovalo?

Mluvilo se česky, anglicky a německy. Samozřejmě každá z dívek se s tím popasovala jinak, ale ta spolupráce byla fajn (úsměv). Německé dívky byly v komunikaci hodně nápomocné, a když ta anglicky mluvící to v angličtině pochopila, tak to německy vysvětlovala dál. To bylo moc hezké. Ne všichni totiž angličtinu zvládají perfektně. Já jsem sice z němčiny maturovala, ale od té doby jsem ji nepoužila. Z tohoto důvodu mi angličtina vyhovovala víc, a proto jsem ji používala nejčastěji. Myslím si, že pro česká děvčata to v tomto mělo přidanou hodnotu, protože musela používat i jiný jazyk. I díky tomu byla ta komunikace zajímavá a někdy i vtipná. Když jsme týmu pouštěli video Honzy Bednáře v angličtině, tak jsem se jich ptala, jestli to pochopili a jedna z českých dívek mi na to řekla moje angličtina neangličtinuje (smích).

Jak spolu dívky v týmu mluvily vzhledem k tomu, že byly z několika zemí? Přišla na řadu i lidově řečeno domluva rukama nohama?

Myslím si, že většina holek byla schopná spolu mluvit. České dívky na ostatní mluvily anglicky a podle mého názoru s tím nebyl žádný větší problém. Málokdy došlo na ty ruce a nohy (smích).

Vyloženě dívčí kolektiv je hodně specifický, zvlášť když holkám něco přelétne přes nos. Jak jste takové situace řešili?

Tohle bylo hodně náročné už nyní, a ještě náročnější to bude v průběhu sezony. Jirka Ryžuk řekl, že pro něj byla velkým překvapením výkonnost dívek, protože se toho směrem do sezony obával. Já se naopak o tu výkonnost tolik nebojím, ale spíše se obávám toho kolektivu, protože se ukázalo už teď, že čistě dívčí kolektiv je velmi náročný (úsměv). Samozřejmě oproti kempu je akademie hodně jiná, ale už nyní bylo znát, že jsou v týmu některé osobnosti složitější než jiné, a že ta práce s nimi bude hodně náročná. Bude to velká výzva (úsměv).

Na co jste se během tréninků zaměřovali?

V našem případě, kdy jsme měli v týmu velký věkový rozptyl a bylo tam dvacet sedm dívek a pět gólmanek, což je poměrně velký počet na tak různorodou skupinu a plochu, jsme se zaměřovali převážně na dovednosti na malých prostorech. Ty nejmenší hráčky by měly už druhým rokem hrát na celé kluziště, ale třeba jedna dívenka z Německa nikdy na celé ploše nehrála a středeční turnaj byl pro ni prvním, který odehrála na celé ploše. Dívky jsme pak na jednotlivé tréninky rozdělovali do skupinek podle věku a výkonosti, tak aby to odpovídalo, zvlášť když se střetávaly v soubojích a podobně, aby se někdo nezranil a bylo to pro ně hlavně přínosné. Zároveň jsme jednotlivá stanoviště upravovali podle skupiny, která tam přišla s ohledem na její výkonnost.

Týden je poměrně krátká doba. Měla jste v hlavě nějaký plán, co všechno chcete svým svěřenkyním předat nebo je dán tréninkový plán přímo od vedení akademie?

Ze strany akademie jsme vždy dostali jenom doporučení, ale myslím si, že víceméně tam nebylo kam uhnout, protože tam byly doporučené skupinové tréninky nebo společný program na začátku. Byl tam rovněž goalie kemp, takže i gólmani si pak sebrali nějaký prostor. Když jsme jim tedy dali třetinu naší plochy, tak nám zbyly dvě třetiny pro dvacet sedm děvčat. Takže jsme se řídili těmi doporučeními, abychom z toho prostoru vytěžili co nejvíce. Ve finále šlo doporučení akademie ruku v ruce s tím, co jsme reálně dělali (úsměv). Byly věci, které byly pro všechny dané jako třeba skills competitions, tvrdost střelby a společný turnaj. Cvičení na jednotlivých stanovištích jsme si jako hlavní trenéři dělali sami.

Kdo všechno byl ve vašem realizačním týmu?

Mým prvním asistentem byl Vojtěch Kloz. Dále tam s námi byla Lucka Velinská, Viktor Wardas a Jiří Velinský, který byl současně i vedoucím týmu.

V letní akademii Energie se jedná vlastně o celodenní aktivity nejen na ledě. Mohla byste nám jeden den popsat?

Jedna varianta se nám opakovala ve třech dnech. Myslím si, že to bylo pondělí, úterý a čtvrtek, kdy v programu nebyl žádný turnaj, skills competitions a nešlo o začátek nebo konec kempu. Ti, co zde měli ubytování začali budíčkem, následoval přesun sem a snídaně na Areně. Ostatní přišli rovnou na sraz v kabině. Program byl pak mezi dívkami a kluky opačně, aby se na jednotlivých sportovištích všichni prostřídali. My jsme měly cvičení s kondiční trenérkou Sabinou Matouškovou. Následoval led a po obědě byla na programu beseda s některým z hráčů a-týmu Energie nebo Honzou Bednářem. Pak jsme přešli do Haly míčových sportů, kde jsme měli naplánované různé sporty a jednotlivé skupinky spolu soupeřily v miniturnajích každý s každým. Věkový rozdíl jsme tam řešili formou střídání, kdy vždy mladší šli proti mladším a starší proti starším. Následoval opět led, kterým jsme buď končili nebo ve dvou dnech tam byl, jako forma regenerace, bazén.

Program akademie byl podle vašeho popisu přizpůsoben tomu, že hokej je komplexní sport …

To je pravda. Dnes, když se mluví o specifické přípravě hokeje, tak do ní toto vše patří. Je potřeba aby hokejisté a hokejistky byli zregenerovaní, flexibilní a silově připraveni. Takže kondiční příprava neboli všestrannost třeba u menších dětí je prostě nutnou součástí toho všeho, a to včetně regenerace. Je to jeden komplexní balíček. Stejně tak principy her v míčovce jsou pořád stejné. Uvolňování, obsazování hráčů to vše si i z těch her přebíráme. Třeba Michal Ježdík z basketbalu se vždy smál, že my hokejisté jsme postižení, protože se musíme nejdřív naučit bruslit, abychom mohli hrát, kdežto když jim přijdou děti na basket tak rovnou hrají. No a o pár let později už říkal, že to tak není. Když děti přijdou, tak je musí naučit běhat a potom hrát basket. Už si teď taky tolik nevyskakuje (smích).

Pracovali jste tedy ve skupinkách a pak jste se ostatními potkali při turnajích?

Všude byly čtyři barvy, a to hlavně kvůli středečnímu a sobotnímu turnaji, tam se ty barvy vlastně potkávaly. Smyslem turnaje bylo, že se smísí všechny skupiny a vytvoří jeden tým, že prolinou a podpoří se vzájemně jak kluci, tak i dívky. Princip byl ten, že tam vždy šla barva a barva. V rámci jednotlivých barev byli rovněž účastníci v průběhu letní akademie hodnoceni za chování, za snahu, ale vždy celá ta barva. Hlavní myšlenkou akademie je totiž podporovat týmovost. To znamená, že se udělovala pouze týmová ocenění, nebyli oceňováni jednotlivci, ale vždy celá ta barva, která měla fungovat jako jeden tým. Bylo dané bodování a pokud někdo z týmu nefungoval, tak ta známka šla dolů celé skupině. Což někdy dělalo trochu neplechu. Každopádně myšlenka je to velice dobrá a je hodně důležité to uchopit tak, aby to přinášelo to nejlepší, a kluky a holky to co nejvíc motivovalo (úsměv).

Kluci ale jistě i dívky milují různé challenge a dealy s trenéry. Probíhaly i tentokrát?

Určitě tam padly nějaké sázky (úsměv). Vím, že Viky Wardas, který prošel karlovarskou mládeží, se tam sázel. Nepamatuji si, při čem to bylo, ale vím, že vyhrál a Bára Prágrová pak navíc bruslila po tréninku (úsměv). Pak jsme měli různé výzvy třeba při rozbruslení, které na popud Jirky Ryžuka bylo s hudbou, protože je to výborný motivační prvek. My jsme to chtěli také trochu oživit, aby to nebylo jenom bruslení. Takže jsme dvě tři minuty bruslili a potom jsme hráli nějakou hru. Do té jsme pak právě zapojovali různé challenge. Například jsme hráli to, že se trefovalo pukem do bruslí a kdo byl trefený, udělal třeba dva dřepy a hrál dál. Hrálo se všichni proti všem včetně trenérů, a to je děsně bavilo, hlavně trefit trenéra (smích).

Děkuji za rozhovor.