včera | Marie Valentová

Honzo, máš před sebou poslední dny ESHA. Jak bys porovnal loňský a letošní ročník co se týče úrovně dovedností dětí, jejich zápalu do těch různých aktivit a třeba ohledně týmové spolupráce?

Tím, že loni byl pouze týden a nyní jsou dva turnusy, tak už asi mám i nějaké porovnání i z letošních dvou týdnů. To nadšení u dětí je v každém tom týdnu. Rozdíl pak je v tom, že když jsou ve skupině účastníci různých národností, tak nás hrozně baví i to jak děti spolu spolupracují a komunikují. Povedlo se nám každý týden to, aby ty děti spolu dobře vycházely (úsměv).

Jakou skupinu jsi měl na starosti?

Měl jsem skupinu ESHA1 tedy ty nejmenší. Věkové rozmezí se tam pohybovalo primárně mezi ročníky 2016 a 2015. Byly tam i vyjímky a to jak mladší, tak i starší, třeba ročníky 2014 a nebo potom 2018. Bylo super, že i ti nejmenší se chytnou těch nejstarších a mají super zábavu v šatně (úsměv). Nebo třeba na turnajích v Hale míčových sportů je to hodně baví a vyblbnou se. Myslím si, že právě to jak pracují v těch skupinách a barvách, je pro ně skvělá zkušenost fungovat v těch věkových kategoriích (úsměv).

ESHA je mezinárodní kemp, takže jak vypadal tým z této stránky?

V prvním týdnu jsme měli početnou skupinu německy mluvících účastníků a v tom druhém jsme měli i anglicky a rusky mluvící hráče.

Jak jsi říkal, tvá skupina byla poměrně mladičká. Jak to měly děti s angličtinou nebo s komunikací vůbec?

Mezi dětmi jela angličtina. Musím říct, že každý rok je ta úroveň dětí v angličtině lepší a lepší. Už se v základních frázích a slovíčkách domluví. V komunikaci s trenéry také nebyl problém, protože já mluvím jak anglicky, tak i německy takže s dětmi jsem se domluvil bez problémů.

Na co jste se v trénincích nejvíc zaměřovali?

Nejvíc jsme se zaměřovali na to, aby to děti hlavně bavilo. Bylo tam opravdu hodně hry a to jak minihokej, tak i různé hry typu honičky a různé zábavné věci. Samozřejmě také nácvik dovedností, kde jsme s Ondrou Leštinou, jako skills koučem klubu, připravovali cvičení tak, aby to ty nejmenší bavilo, a aby je to co nejvíc posunulo právě v těch dovednostech.

Na ESHA jsou i mladí energetici. Měl jsi ve skupině někoho ze svých svěřenců, které trénuješ v Energii?

V mé skupině nikdo z nich nebyl, ale například letos budu působit u ročníku 2015, kde budu asistovat Davidovi Šalamounovi, a některé děti, které budu trénovat se tam objevily. Jinak s ostatními jsme se potkávali.

Kdo byl s tebou v realizačním týmu?

V prvním týdnu mi asistenta dělal Michal Zikmund, kolega z Energie. Dále s námi působili Filip Štibran z Kralup a Josef Toman. Tento týden jsou to Přemek Mariaš, Ondra Horvát a Viktor Wardas.

Ale na středečním turnaji s tebou na střídačce byli Martin Chodounský a Jakub Galnor …

Turnaj je specifický v tom, že trenéři z jednotlivých věkových skupin se rozdělí a utvoří se pouze na ten turnaj ke každé barvě nové realizační týmy. Takže my jsme pak vedli do turnaje tmavě modrý tým, kam Kuba přišel s tou nejstarší skupinou.

Jak tedy ten systém barev funguje?

Jsou čtyři barvy a každá je podle věku rozdělena na tři skupiny ESHA1, ESHA2 a ESHA3. Ten středeční turnaj je pak specifický v tom, že já celý týden trénuji ty nejmenší, ale na turnaji hrají všechny barvy dohromady. Hraje se tak, že začnou proti sobě vždy ti nejmenší z každé barvy. Pískne se, zastaví se hra a nastoupí proti sobě ti starší a při dalším střídání pak ti nejstarší a tak se to točí v celém zápase. V tomhle je ten turnaj super vymyšlený (úsměv).

Jaká byla spolupráce s mladými hráči, kteří většinou byli v roli trenérů poprvé?

Spolupráce s celým realizačním týmem byla výborná. Když tam byl ještě třeba nějaký aktivní hráč, jako třeba Viktor, tak je pak i výhoda, že jim může hodně věcí ukázat, a ty děti ho berou a nemají před ním takový ostych a vnímají ho i spíš jako kamaráda, který je jim věkově nejblíž.

Co výzvy a sázky? Padaly nějaké?

Výzvy a sázky úplně ne, ale když s námi chodili na trénink nějací kluci z áčka jako například Víťa Jiskra, Adam Rulík nebo Robin Sapoušek tak je většinou děti nějak vyhecovaly a kluci třeba jeli nájezd nebo nějaké kolo a podobné věci (úsměv).

Co podle tvého názoru děti nejvíc bavilo?

Myslím si že ty středeční a sobotní turnaje je nejvíc baví. Potom je pro ně skvělým zážitkem, když přijde někdo z profi hráčů. Ať už jsou to kluci z áčka nebo tady byl s námi i Jirka Kulich, Honza Bednář nebo mladší kluci jako je Víťa Záhejský nebo Matteo Kočí.

Na co se děti asi nejvíc těšily?

Na ty turnaje (úsměv). Ale řekl bych, že vůbec na celý kemp, protože je baví být zase v jiné partě a jinak trénovat. Celkově to lákadlo je asi, že jsou tu dobré podmínky k tréninku, zajímaví hosté jako byl právě Jirka Kulich nebo Ondra Beránek a Adam Rulík (úsměv). Super pro ně jsou i ty aktivity mimo led, kdy hrajeme florbal, fotbal a basket v míčové hale. Každý den jeden turnaj. Tak z toho jsou děti nadšené a je to skvělý doplněk k těm ledům (úsměv).

Máte tedy za sebou první turnaj. Vezmete si z něj něco do toho sobotního?

Určitě ano. Každý turnaj nám poskytne nějakou zpětnou vazbu v případě, když vidíme nějaké nedostatky hráčů. Víme potom na co se zaměřit ve zbytku týdne.

Jak vypadá typický trénink na ledě?

Vždy se začíná rozvičením na hudbu. Potom následuje trénink dovedností buď pod vedením skills kouče nebo pod vedením celého realizačního týmu. Většinou máme trénink rozdělený na stanoviště, kde trénujeme práve ty nadstavbové dovednosti. Brankáři během toho mají prostor věnovat se speciálnímu tréninku přímo pro ně.

Blíží se konec kempu. Jak ho děti vyhlíží? Těší se, nebo …

Je jasné, že pro ty děti je to náročné, přece jenom jsou to ti nejmenší. Takže určitě už tam je cítit nějaká únava. Hodně se ale těší na páteční soutěž ve skills competitions a sobotní turnaj a také na dokončení turnaje v míčové hale. Myslím si, že děti jsou na pátek a sobotu hodně natěšení. Vždy je to ale tak, že v sobotu po tom zakončení jsou děti smutné, že musejí jet domů (úsměv).

Děkuji za rozhovor.