dnes | Daniel Kubelka

Eiriku, ještě jednou vítej v Karlových Varech. Máš za sebou první týden, jaký byl?
Právě teď se cítím unavený, těším se na ty dva dny volna, co nás čekají, abych dobil baterky na ten následující týden (úsměv). Ale zatím je všechno opravdu dobré. Moc se mi líbí město, KV Arena...

Do rozhovoru vstupuje fyzioterapeut Petr Benda. „Eirik je nejlepší,“ křičí s úsměvem. „A Petr je nejlepší fyzio,“ opáčí Eirik Salsten s úsměvem. „A taky můj soused,“ naráží na fakt, že bydlí ve stejném domě. Poté pokračuje v rozhovoru.
V kabině je skvělá parta kluků, hodně mladá, což vás ještě víc motivuje k tomu, abyste trénoval opravdu tvrdě. Můžu říct, že kluci opravdu tvrdě dřou a bruslí. Úroveň hráčů je ještě o něco vyšší, než s kterými jsem hrál v norské lize. Musím se tomu trochu přizpůsobit, ale je to čím dál lepší a těším se na pokračování přípravy a sezony.

Ve třiceti letech už jsi mezi mladými vlčáky spíše starším hráčem. Jak to vnímáš?
Stále se cítím velice mladý (úsměv). Nemyslím si, že je to problém. Jsme tu jedna parta, nemáme tu žádné skupinky. Všichni si to společně užíváme a první týden byl opravdu skvělý.

Jak to máte s komunikací? Přeci jen je tu většina českých hráčů, ale také ty a další cizinci, kteří umí anglicky…
Většina kluků umí opravdu dobře anglicky, takže si rozumíme. Samozřejmě se zatím bavím více se zahraničními hráči, ale včera jsem byl na golfu s Radimem Šaldou a Adamem Rulíkem. Jak říkám, není to žádný problém.

Už jsi pochytil nějaká česká slovíčka?
Už umím “Dobrý den” a “volno” (smích).

Co tě přivedlo do Karlových Varů? V čem byla nabídka nejzajímavější?
Nabídku jsem dostal opravdu brzy. Byla opravdu zajímavá a byla to přesně ta nabídka, o které jsem si řekl, že je to pro mě výzva a že to chci zkusit. Extraliga, tak jak ji znám, je opravdu kvalitní soutěž. Vůbec jsem nad tím nepřemýšlel, bylo to něco, co jsem opravdu chtěl po tolika letech hraní v Norsku.

Stihl ses už porozhlédnout po městě?
Hned druhý den poté, co jsem přiletěl, bylo to v neděli, jsem vyrazil na procházku do centra. A bylo to opravdu krásné. Kavárny podél řeky, krásné budovy, lesy v okolí, kousek od města jsou i hory. Je to opravdu krásné město.

Máš rád hory?
Jsem Nor, já musím mít rád hory! (smích).

Přiletěl jsi s celou rodinou, nebo tu zatím bydlíš sám?
První měsíc budu bydlet sám, poté bych měl odletět na olympijskou kvalifikaci. Vracet bych se měl už se svou rodinou a moc se na to těším.

Vůbec poprvé budeš hrát mimo Norsko. Jak očekáváš, že to pro tebe bude těžké?
Bude to opravdu velká výzva, ale věřím, že jsem na to připravený. Každý den, každý trénink, každý zápas pro mě bude výzva, ale věřím, že na to mám. Věřím, že se budu každým dnem zlepšovat.

Byl jsi už někdy předtím v České republice, když nepočítáme nedávné mistrovství světa, kde jsi hrál?
Hrál jsem tu se svými bývalými týmy, Stavangerem i Storhamarem, Ligu mistrů. Hráli jsme proti Kometě a Třinci. Vím, že v lize hrají dobré týmy, ale věřím, že máme také dobrý tým.

Jak vzpomínáš na zmíněné mistrovství světa?
Bylo to úžasné. Když jsme hráli zápas, kde nehráli Češi, konkrétně s Velkou Británií, a přišlo 13 tisíc fanoušků… to bylo opravdu neuvěřitelné. Říkal jsem některým svým spoluhráčům, že mistrovství světa by se v Česku mělo hrát každý rok, protože je to ve středu Evropy, všichni to mají blízko. Každý zápas byl vyprodaný, fanoušci byli skvělí a hlasití. Praha byla opravdu skvělým místem pro světový šampionát.

Nastoupil jsi i v zápase proti Česku, kdy jsi dokonce i skóroval. Jak vzpomínáš na to utkání i na samotný gól?
Pamatuji si to, jako by to bylo včera (smích). Bylo to perfektní, dobrý zápas. Měli jsme náskok, ale na konci byli Češi silnější než my.

Když se vrátíme na začátek tvé kariéry. V kolika letech jsi začal s hokejem?
Myslím si, že mi bylo asi pět let. Můj táta býval také hokejistou, stejně jako mí bratři hráli hokej. Jsme opravdu hokejová rodina. Hrál jsem také fotbal, ale když jsem si musel vybrat, zvolil jsem hokej. Začínal jsem ve městě Hamar, kde hraje klub Storhamar, a tam jsem odehrál většinu své kariéry.

Jak je to v Norsku se sporty? Předpokládám, že na prvním místě je lyžování, ale jak je to dál?
Sportem číslo jedna v Norsku bude pravděpodobně běžecké lyžování, oblíbené je i sjezdové lyžování a fotbal. Hokej není tím největším sportem, ale postupně roste. V prvním kole draftu do NHL jsme teď měli dva hráče (Michael Brandsegg-Nygard a Stian Solberg – pozn. redakce), což je skvělý úspěch pro celý norský hokej.

Když se vrátíme k tobě a aktuální situaci. Jaké jsou tvé cíle pro novou sezonu?
Chtěl bych si užít svůj čas tady, odehrát dobrou sezonu a postupně se zlepšovat. Samozřejmě přidat nějaké góly a tím pomoct týmu, ale hrát dobře i defenzivně. Nemám konkrétní metu, kolik bych chtěl dát branek, ale to by měl být můj hlavní cíl.

Tým povedou jako trenéři olympijští vítězové z Nagana. Věděl jsi, že jsou v Česku tak slavní?
Dříve jsem to nevěděl, ale říkal mi o tom jeden z majitelů klubu a je to opravdu skvělé. Můžu opravdu říct, že mají skvělé hokejové myšlení, vědí toho opravdu hodně a těším se, že se od nich spoustu věcí naučím.