Čtvrtý návrat Michala Dobroně
Dobroň hodně vzpomíná na dorostenecká a juniorská derby pražských "S”. Ta měla vždycky velký náboj. V posledních letech mívá v mládežnických kategoriích navrch Slavia, v době, kdy byl Dobroň teenager, bývala derby velmi vyrovnaná. "Diváci sice na nás stejně nepřišli, ale my hráči jsme to brali hodně prestižně. Byly to velké souboje.”
V juniorské kategorii vedli Dobroně trenéři Nikl s Bergerem. "V tomto období je moc důležité, aby trenér dal hráči důvěru a maximálně motivoval ho pro hru.” Už v 17 letech si ho poprvé trenéři Lener a Sýkora vytáhli do sparťanského áčka. V sezóně 1997/98 dostával příležitost na střídačce jako sedmý či osmý obránce, odehrál však již za dospělé také tři zápasy. V takovém věku nebývá ve Spartě taková důvěra zrovna zvykem. "Nemyslím si to. Takových obránců už bylo ve Spartě v poslední době víc - například Ptáček nebo Burda, z útočníků třeba David Výborný,” oponuje Dobroň.
Šanci dostal v sérii o umístění proti Vítkovicím . "Hrál jsem půl zápasu doma a potom celý zápas ve Vítkovicích ve dvojici s Frantou Ptáčkem. Byl jsem trochu vyjukaný. Byl to na mě hodně rychlý a tvrdý hokej, chvilku mě trvalo, než jsem se do toho dostal.” Svůj první zápas za opravdovou Spartu však nijak přehnaně neslavil. "Kamarádi mně gratulovali, rodiče byli rádi. V téhle době jsem však byl ještě ve věku, kdy jsem tolik neslavil,” směje se.
O rok později hrál Dobroň dále za juniory a s áčkem jezdil k zápasům o něco častěji. "Už jsem věděl, co od toho mám asi čekat a jak se na to připravit. Nehrál jsem sice zdaleka stabilně, ale dostal jsem více příležitostí a byl jsem spokojený. Ve Spartě byl velmi nabitý kádr, až jsem si v té konkurenci nebyl jistý, jestli vůbec budu chodit na led s áčkem.” Dobroň odehrál za Spartu ve své druhé sezóně 12 zápasů a kromě toho ještě složil maturitu. "Tenhle rok utekl děsně rychle, měl jsem spoustu školy a hrál jsem za dospělé i za juniory.”
Dobroně během této sezóny poslalo vedení Sparty navíc na jeden zápas do druholigových Benátek nad Jizerou . "Hodně mě to překvapilo, odvezl mě tam tehdy táta. Bral jsem to jako novou zkušenost, ale nebyl jsem z toho moc nadšený, byla to přece jen až třetí liga. V zápase jsem to ale hodil za hlavu a hrál naplno.” Později si zahrál Dobroň ve druhé lize ještě v sezóně 1999/00 tři zápasy za Ústí nad Labem.
V roce 1998 odjel s dvacítkou na Turnaj pěti zemí do ruského Petrohradu . "Pravidelně jsem nastupoval. Byl jsem se sebou celkem spokojený.” Na šampionát do Kanady však Dobroň neletěl, naše dvacítka tam prožila velký propadák. "Já jim však přál jen to nejlepší.”
Od následující sezóny si Dobroň hodně sliboval, ta mu však příliš radosti nepřinesla. Spartu tehdy vedla dvojice Výborný - Hynek. "Doufal jsem, že už budu dostávat víc příležitostí, ale moc se to nesplnilo. Byl jsem pořád v pozici sedmého až osmého beka a příležitost jsem dostával, jen když se někdo zranil .” Dobroň měl ve Spartě podepsanou z hlediska hráče nepříliš výhodnou smlouvu na 3 + 3 roky. "Byl jsem tehdy v šestnácti rád, že mně něco nabídli.”
Sparta měla pod smlouvou hodně hráčů a v nabitém kádru pro Dobroně nezbývalo příliš mnoho místa. "Před sezónou jsem byl rád, že můžu být na Spartě. Samozřejmě jsem nechtěl sedět na střídačce, ale hrát hokej.” Vedení ho nakonec uvolnilo na hostování do extraligových Karlových Varů, které o něj projevily zájem . "Hostování jsem velmi uvítal. Byl jsem šťastný, že je to v extralize.” Becherovku tehdy trénoval Miloš Říha, kterému je Dobroň za mnohé vděčný. "Tahle sezóna mi hodně pomohla. Hrál jsem stabilně, nastupoval jsem vedle zkušeného Petra Pavlase a ten respektoval to, že jsem mladý. Zvládali jsme to docela dobře a dařilo se nám.”
Dohoda Sparty a Karlových Varů však obsahovala klauzuli, že si nadějného beka může klub z Holešovic kdykoliv stáhnout. V prosinci se Spartě zranilo několik obránců a Dobroň se na měsíc stěhoval do hlavního města. "Na Spartě je mnohem větší tlak na hráče, navíc se na ní každý chce vytáhnout. Cítil jsem šanci se ukázat... A potom se děj vůle boží,” popisuje. Postupně se však stabilní obránci Sparty začínali uzdravovat. "Tajně jsem doufal, že bych mohl na Spartě zůstat, ale ti zranění obránci měli jméno a jak se přibližovalo play-off, bylo pořád jasnější, že budou trenéři sázet na zkušené hráče.”
Dobroň se na závěr sezóny vrátil do Karlových Varů, kde dokončil sezónu, jednu ze svých nejúspěšnějších ve své dosavadní kariéře. Po sezóně si ho totiž trenéři vybrali do reprezentačního B-týmu, se kterým odjel na turné do Kanady . "To jsem docela koukal. Moc příjemně mě to překvapilo.” Dobroň se udržel v kádru i po návratu ze zámoří a vydržel tam až do finále Sparta - Vsetín. Už pod hlavičkou A-týmu odehrál dva zápasy proti Švýcarům a dva proti Slovákům . Češi třikrát vyhráli a neuspěli jen jednou se Švýcarskem. "Hrál jsem v obraně s Jiřím Vykoukalem a díky takovému závěru jsem byl ze sezóny hodně nadšený. Šlo vlastně o mou první sezónu, kdy jsem hrál stabilně extraligu, a nakonec jsem ji ukončil v nároďáku. Byl to super pocit.”
V této sezóně se Dobroň dočkal svých prvních pěti extraligových gólů. Všechny nasázel soupeřům v dresu Karlových Varů. Mimochodem, branky ve sparťanském dresu se dočkal až v sezóně 2002-05. " První gól jsem vstřelil Třinci . Bylo to na začátku třetí třetiny. Zatáhl jsem puk po levé straně, udělal jsem kličku na modré a šel jsem v podstatě sám na brankáře. Vystřelil jsem a sám jsem pak střelu dorazil do sítě,” popisuje.
Přes výborné výkony však nebyl tehdy ani nikdy potom draftován. "O Americe jsem ještě nepřemýšlel, člověk by měl nejdřív něco dokázat doma.” Skutečnosti, že mu dosud skauti zámořských klubů nevěnovali příliš pozornosti, si nevšímá. " Nikdo mě nikdy nekontaktoval. Žádný skaut ani žádný spolupracovník z klubu NHL. Pro někoho je draft prestiž, pro někoho životní úspěch, pro někoho to neznamená nic. Člověk však přece do Ameriky může i nedraftovaný.”
Následující letní přípravu absolvoval opět na Spartě a doufal, že se prosadí do elitní šestky obránců pro následující sezónu. "Nečekal jsem, že na mě bude Sparta stavět, ale dostal jsem se mezi šest beků, kteří pravidelně nastupují.” Spartě se však nedařilo a došlo k výměně trenéra. Novým koučem se stal Dobroňův starý známý z Karlových Varů - Miloš Říha. Dobroň nastupoval pravidelně v obranné dvojici vedle Libora Zábranského, sezónu mu však narušilo nepříjemné zranění. " Na Slavii mi přilehli nohu, tak jsem musel na operaci s meniskem.” Do zápasového rytmu se vrátil až ve čtvrtfinálové sérii play-off proti Litvínovu . "Seděl jsem na střídačce jako náhradník. Libor Zábranský pak dostal trest na 2 + 10 minut a já skočil na led místo něj. Hned při prvním střídání jsem vyslal do sólového nájezdu Žemličku, který dal gól. Od té chvíle hrála Sparta na sedm beků,” usměje se.
Po sezóně se však opět stěhoval na hostování do lázeňského města. Dobroň se během léta snažil prosadit do sparťanské sestavy, ale tamní vedení přivedlo do mužstva spoustu nových posil. "Bral jsem to v pohodě, byl to pro mě začátek další etapy mého života. Říkal jsem si hlavně, abych se udržel v extralize a to se podařilo.” Karlovy Vary začala v té době trénovat dvojice Sýkora - Rulík.
Dobroně trenéři postavili do jedné obranné dvojice s Dmitrijem Rodinem. Estonský bek přišel na západ Čech ze Slovanu Bratislava. "Dařilo se nám a dobře jsme se doplňovali. Cítil jsem, že tahle sezóna by už měla být moje nejlepší, že bych měl být v pozici opory mužstva. Nakonec se to snad podařilo. Když pánové Rulík se Sýkorou stáhli hru na čtyři obránce, dost jsem hrál, cítil jsem jejich důvěru .”
Po sezóně měly Karlovy Vary o Dobroně, který byl stále vázaný dlouhodobou smlouvou na Spartě, eminentní zájem, ovšem tím se netajila ani Plzeň. Ta nakonec nabídla lepší podmínky a Sparta práva na obránce prodala Keramice, která s ním obratem podepsala dlouhodobou smlouvu. Dobroň se pak stal elitním obráncem plzeňského týmu.
Jenže spolehlivý obránce vydržel v dresu Plzně pouze dvě sezóny a opět se stěhovat domů na Spartu. V Holešovicích ale nevydržel ani celé dvě sezóny a opět míří na západ. Tentokrát už počtvrté do Karlových Varů.
