David Poizl: Obhájit titul je vážně mnohem těžší než ho získat
Do týmu přišli noví kluci, ale ať už v domácím zápase, tak v Třinci to nebylo poznat. Tým si tedy sedl a nováčci do něj už zapadli?
Myslím si, že tým si sedl výborně. Skvěle si sedla i naše lajna. I když jsme předtím hráli jenom jeden domácí zápas takhle pohromadě. V něm už jsem viděl, že to bude fungovat. Takže jsem věřil, že vyhrajeme (úsměv).Ty jsi tým vedl jako kapitán. Bylo to poprvé co jsi byl kapitánem týmu?
Na President Cupu jsem byl kapitánem poprvé, ale v minulosti jsem už byl kapitán v mladším dorostu.Jaké to bylo na tak prestižním turnaji vést tým jako kapitán? Měl jsi hodně práce?
Měl jsem míň práce, než jsem čekal (úsměv), protože mi pomáhali asistenti Viktor Wardas a Kryštof Dyk. Vedli jsme tým společně.Který zápas byl pro vás nejtěžší?
Tak určitě asi to finále (úsměv), protože to jsme poprvé na turnaji prohrávali. Poprvé jsme se dostali do situace, kdy jsme museli dotahovat náskok soupeře. Ale jinak i proti Vítkovicím, kdy to bylo 10:6. Vlastně po těch třech jednoznačných zápasech nás Vítkovičtí trochu zaskočili. Ale nejtěžší byla Riga ve finále.Hráči Rigy byli hodně rychlí, hráli do těla a dost dotírali u branky...
My jsme se dívali na nějaké zápasy. Viděli jsme, že jsou rychlí a bojovní, takže jsme věděli, že to nebude nic lehkého.
Už ses zmínil o zápase s Vítkovicemi. V něm dlouho nebylo jasné, kdo bude vítěz, což pro vás bylo na turnaji nové. Byla to pro vás trochu příprava na Rigu?
Myslím si, že určitě, protože v těch předchozích třech utkáních jsme dostali jenom jeden gól. Teď to bylo asi po deseti minutách 4:1 a pak nás dotáhli na 4:4. To jsme byli trošku zaskočení, protože tolik gólů nám před tím ještě nikdo nedal (úsměv), ale myslím si, že nám to ve finále hodně pomohlo.Hráči Vítkovic byli hodně podobní hráčům Rigy, nejen houževnatostí ale i fyzicky, to pro vás možná také bylo plus...
To ano, hráči Vítkovic jsou silní v dohrávce i do těla, bruslí, takže to byla dobrá průprava (úsměv).Vy jste vlastně celý finálový zápas, jak říká pan trenér, hrnuli všechno dopředu, ale na rozdíl od předchozích zápasů, vám to tam nepadalo. Bylo třeba i tohle pro vás těžké?
Byli jsme trošku naštvaní, protože první třetina se nám vůbec nepovedla. Takže jsme byli lehce zklamaní, ale po první třetině jsme si řekli, že v té druhé musíme dát gól nebo srovnat. Což nás nakopne a dovedeme to do vítězného konce. A že musíme být v klidu a nestresovat se tím a hrát naši hru. To se povedlo a jsme za to rádi (úsměv).
To nakopnutí jsi na sebe prvním gólem vzal ty, a když Jonáš Vaníček srovnal, tak už vypadalo, že se vám to může povést...
To už jsme věřili, že to musíme otočit, když jsme takto srovnali na 2:2 a dost nás to uklidnilo.Když jsi vstřelil vítězný gól, za což tě kluci málem umačkali, napadlo tě, že už to máte v kapse?
Po pravdě, když jsme jeli ten únik, tak jsem byl rád, že jsem trefil puk a bránu (směje se). Nečekal jsem, že to trefím takhle přímo do brány. No a potom, když jsem si sedl na střídačku a podíval jsem se na skóre, tak mi vlastně došlo, že jsem dal na 3:2. To jsem si v tu chvíli na ledě vůbec neuvědomil (úsměv). A byl jsem ještě víc šťastnější než, když jsem ten gól dal (úsměv).Obhájit vítězství je vždy těžší než vyhrát poprvé. Napadlo by vás před turnajem, že si pohár zase odvezete vy?
Moc jsem tomu nevěřil, ale když jsme jeli do Třince, tak jsem si říkal, že by to mohlo vyjít. A vyšlo to (úsměv). A obhájit titul je vážně mnohem těžší než ho získat (úsměv).
Medaile vám předávali i extraligoví mistři Daniel Voženílek, Ondřej Kacetl a Marián Adámek. Zaznamenali jste to v té euforii?
Vnímali jsme to, sice ne až tolik, ale zaznamenali jsme to.To chápu, bylo to fajn, ale pohár to přebil...
Ano (směje se).A jak jste si turnaj užili?
Užili jsme si ho. Hodně (úsměv).
