Do Síně slávy bylo uvedeno šest osobností
Síň slávy karlovarského hokeje byla vznikla 15. prosince 2012, kdy karlovarský hokej slavil 80 let. V tento den bylo do Síně uvedeno 15 osobností. Po pátečním ceremoniálu se tak počet členů rozrostl na 21. Jejich kompletní seznam a profily naleznete v sekci Síň slávy na našich stránkách.
Karel Janovský
* 2. 7. 1943
První hokejové krůčky absolvoval na stadionu u Tržnice v šesti letech. Postupně procházel mládežnickými kategoriemi karlovarského Dynama, kde jej vedli Jaroslav Šíma st. a Robert Robětín. Tým pod vedením těchto bývalých hráčů měl na dosah postup do přeboru republiky. To se psal rok 1959. Trenéři A-mužstva nadějného obránce pečlivě pozorovali a v roce 1960 byl ve svých sedmnácti letech zařazen do mužstva dospělých. Definitivně se v mužstvu dospělých trenéra Josefa Kollera zabydlel o rok později. Stejně jako jeho předchůdci, ale i následovníci, musel si i Karel Janovský odsloužit dva roky vojny. Usmálo se na něj štěstí a dva roky strávil v Dukle Trenčín. Po návratu domů již nikde jinde nehrál a byl vždy věrný karlovarskému klubu. Šatnu A-mužstva opustil po dlouhých osmnácti sezonách v roce 1981.
Jan Jánský
* 24. 5. 1932
Do Karlových Varů se rodák z Luňan u Klatov přistěhoval s rodiči krátce po skončení druhé světové války v říjnu 1945. K hokeji se dostal ještě jako školák, kdy se chodilo bruslit na rybníček Malé Versailles a kde viděl starší kluky Václava Šinágla, Josefa Šafránka, Václava Zápotočného a Arnošta Náprstka, jak obrozují karlovarský hokej. V roce 1948 se přihlásil do dorostu karlovarské Slavie a již za dva roky nadějného obránce vytáhl do mužstva dospělých trenér a současně hráč Josef Šafránek. To bylo v sezoně 1950/51, ve které karlovarská Slavia vybojovala postup mezi československou elitu. V týmu se potkal s Jiřím Macelisem a Robertem Robětínem, po jejichž boku se pilně zdokonaloval na postu obránce, a zažil tak první sezonu klubu v nejvyšší soutěži. V roce 1953 dostal povolávací rozkaz „sloužit socialistické vlasti ve zbrani“, ale vlastně nikam se nestěhoval. Jen vyměnil civilní oblek za vojenskou uniformu. Narukoval totiž do DPA K. Vary, což byl vojenský sportovní oddíl, který hrál II. ligu. Po „návratu“ domů se okamžitě zařadil zpět do A mužstva, tenkrát ne Slavie (kluby se musely přejmenovat), ale Dynama K. Vary. Bylo to v nešťastné sezoně 1955/56, po které tým sestoupil z nejvyšší soutěže. Po sestupu hrál za K. Vary ve II. lize až do roku 1966. A jak už to bývá, dal se na trenérskou dráhu. Trénoval jak A-mužstvo, tak i mládežnické kategorie.
Zdeněk Nádvorník in memoriam
* 28. 11. 1937 - 19. 10. 2013
Do lázeňského města se přistěhoval po druhé světové válce s rodiči z Kladna. Od dětství inklinoval ke sportu, ale s hokejem, ke kterému ho přivedl soused ze Sedlece u K. Varů Arnošt Náprstek, začal intenzivně až v dorostu. V roce 1955 odjížděl tým A-mužstva na soustředění do Ostravy, nadějného dorostence si vzal s sebou, a ten se v mužstvu postupně zabydlel. Bohužel se jednalo o poslední sezonu mezi elitou a na konci sezony na jaře 1956 tým sestoupil z nejvyšší soutěže. O rok později Zdeněk Nádvorník narukoval na vojnu do Dukly Jihlava, kde byli jeho spoluhráči československé hokejové legendy Jozef Golonka, Jindřich Lidický, Jan Havel, nebo Jiří Dolana st. Po návratu z vojny v roce 1959 se snažil s týmem K. Varů vrátit mezi elitu, bohužel se nepodařilo, a tak přijal nabídku Litvínova. Na severu Čech strávil tři sezony, pomohl zde stabilizovat nejvyšší soutěž a potkal se v týmu Severočechů s karlovarským fandům dobře známým Josefem Beránkem st. Po návratu domů odehrál za K. Vary dalších sedm let ve druhé lize. Po skončení hráčské kariéry se věnoval trénování, především u mládežnických kategorií. V posledních letech života se hodně věnoval svému vnukovi Petrovi, který vyrůstá v mládeži Energie, a velmi rád fotil. Bohužel vážná nemoc neumožnila panu Nádvorníkovi dožití se uvedení do Síně slávy karlovarského hokeje o pouhých 13 dní a cenu za něj převzala dcera Olga Rozhonová a syn Zdeněk Nádvorník mladší.
Antonín Podlaha
* 3. 5. 1935
Podobně jako řada jeho spoluhráčů se do lázeňského města přistěhoval s rodiči po druhé světové válce z Kladrub u Stříbra. S hokejem začal v karlovarské Slavii po vybudování zimního stadionu u městské Tržnice, kde se potkal s Miloslavem Procházkou a Zdeňkem Müllerem. V roce 1953 byl talentovaný obránce již členem týmu, který hrál v nejvyšší soutěži. Po dvou sezonách nastoupil vojenskou službu k ÚDA Praha (Ústřední Dům Armády – předchůdce Dukly), ale po krátké době došlo k reorganizaci vojenských týmů. Postupně byl převelen do Olomouce, pak do K. Varů a nakrátko zpět do Prahy, kde se rodila Dukla, která hrála zápasy v Jihlavě. O rok později se jednalo o Duklu Olomouc. V jejích barvách hrál proti svému mateřskému klubu v sezoně 1956/57. Závěr sezony byl pro Antonína Podlahu hodně nepříjemný. Byl vojákem a musel splnit rozkaz ministra obrany: postoupit do nejvyšší soutěže na úkor milovaného klubu z K. Varů. Vojenský tým rozkaz splnil (od následující sezony již Dukla Jihlava), a tak návrat domů byl hořký. Vrátil se do týmu, který opět nastupoval ve II. lize. V obraných řadách Dynama a Slavie nastupoval nepřetržitě dalších deset sezon a celkem jich bylo dvanáct.
Miloslav Procházka
* 13. 12. 1935
Rodák z Golčova Jeníkova se přistěhoval do K. Varů s rodiči v roce 1948. Od malička byl vedený ke sportu, přesto s hokejem začal až příchodem do lázeňského města ve svých 13 letech. I přes částečný věkový hendikep se rychle prosadil a po pěti sezonách nadějný mladík byl zařazen do A-týmu, který hrál v nejvyšší soutěži. To se psal rok 1953, ale talent ale nestačil. Po ránu chodil z Rybář trénovat před školou na zimní stadion, v létě u Nádvorníků na zahradě trénoval střelbu na terč společně se Zdeňkem Nádvorníkem a Arnoštem Náprstkem. Po maturitě musel nastoupit na vojnu, ze které se vrátil v roce 1956, tedy v roce, kdy karlovarský hokej na dlouhé roky opustil nejvyšší soutěž, ve které si tak zahrál pouze jednu sezonu. Na vojnu nastoupil do Plzně, ale podařilo se mu dosáhnout převelení „domů“ do K. Varů, kde mohl hrát za zdejší DPA K. Vary. Po návratu do civilních K. Varů se o Miloslava Procházku zajímal Litvínov, který předložil zajímavou nabídku, ale tu kvůli rodině a rodičům nepřijal. Snažil se síly vložit do návratu mezi elitu s mateřským klubem, bohužel marně. V roce 1961 převzal kapitánské žezlo po Václavu Šináglovi st. a karlovarskému mužstvu velel celých pět sezona až do roku 1966, kdy aktivní hráčskou kariéru ukončil. O hokejové dění ve městě se však nepřestal zajímat. Trénoval žáky, pomáhal s hokejem v Ostrově, kde se snažili postoupit do krajské soutěže a organizačně se podílel na pořádání různých hokejových akcí. V osmdesátých letech minulého století přisuzoval postupný úpadek hokeje v K. Varech zrušení karlovarského kraje v šedesátých letech a stažení financí do krajského centra v Plzni. Navíc ani vedoucí činitelé města se o sport jako celek moc nezajímali, což dokládal i úpadek dalších sportů, např. fotbalu nebo ženského basketbalu.
Vladimír Šuchman
* 6. 2. 1937
Dlouholetý brankář karlovarského klubu se s chytáním seznámil v osmi letech v Plzni, kde se pod dohledem pánů Čechury a Holemana velmi rychle zdokonaloval a již jako dorostenec nakoukl do týmu hrající nejvyšší soutěž dospělých. Protože mu ale nebylo ještě 18 roků, hrát mistrovské zápasy za dospělé ještě nemohl. To se mu poštěstilo až o rok později v sezoně 1955/56. Do Karlových Varů přišel poprvé v sezoně 1956/57, kdy v lázeňském městě hostoval jako voják z Dukly Litoměřice, kam dostal povolávací rozkaz. Druhý rok si již „odkroutil“ v Litoměřicích. Z vojny se vrátil do Plzně, ale v lednu 1961 se znovu objevil v K. Varech, kdy dělal sparingpartnera Miloslavu Burianovi a nakonec zůstal natrvalo. V našem klubu odchytal 12 sezon a brankářské náčiní odložil až po sezoně 1970/71. Po skončení hráčské kariéry pracoval několik let ve výboru tělovýchovné jednoty Slavia Karlovy Vary.
