po 12.11.2018 | David Sokol

Petr Šenkeřík

Vousatý bek prožil v posledních několika měsících příběh, o jehož šťastném konci sní nejeden malý hokejista. Přišel na začátku roku 2018, aby pomohl vyplnit vinou zranění a reprezentačních povinností cedník připomínající defenzívu Energie a to splnil na jedničku. Ve dvanácti zbývajících kolech si i ze třetí obranné dvojice připsal slušných osm bodů.

Ovšem jakmile přišlo play-off, stoupající karlovarská kometa nabrala střemhlavého pádu. Během celých vyřazovacích bodů ani jednou nebodoval a když se prosadit nedokázal ani po sedmi zápasech v baráži, s nelichotivou hodnotou -4 jakožto ukazatelem defenzivní práce nadobro vypadl ze sestavy.

V létě se pak měl lámat chleba jeho hokejové kariéry, od Energie dostal poslední šanci v podobě try-out smlouvy. No a té se chytil nejlepším možným způsobem, stal se nejproduktivnějším obráncem Karlových Varů a jeho herní projev se po všech frontách vylepšil. Díky tomu dostal od Martina Pešouta důvěru pro extraligu a začal nastupovat v první defenzivní dvojici, což se ukázalo jako naprosto skvělé rozhodnutí.

V podstatě od samého začátku vede Šenkeřík bodování energetiků, překonal i všechny zelenobílé forvardy, a aktuálně je s jedenácti body ze 17 zápasů třetí nejproduktivnější obránce celé extraligy. Tohoto úspěchu dosahuje díky své vysoké ofenzivní aktivitě, vyslal totiž již 72 střeleckých pokusů. Zajímavé tedy je, že pálil téměř výhradně od modré, ke střele ze slotu se dostal jen dvakrát.

Má také skvělý vliv na celkovou produkci týmu, jeho relativní Corsi se drží na skvělé hodnotě 8,58 %. Jinými slovy, pokud je Petr Šenkeřík na ledě, Energie má o osm a půl procenta lepší poměr vyslaných vůči utrpěným střeleckým pokusům, než když se karlovarská čtyřiačtyřicítka pro ledě neprohání. Ano, paradoxně s lepšícími se výkony Energie Šenkeříkova produkce stagnuje, ovšem stále má našlápnuto na průlomovou čtyřicetibodovou sezonu.

Václav Skuhravý

Dlouholetý kapitán a legenda Energie, synonymum pro karlovarský hokej. To je definice Václava Skuhravého, urostlého útočníka a nyní již i zastupitele Karlových Varů. To on dovedl mužstvo z lázeňské metropole k titulu a dvakrát do finále a drží klubové rekordy v počtu startů (734) i množství bodů (375).

Jenže s přibývajícím věkem a po titulu se stále více rozpadajícím se týmem jeho výkony nabraly sestupné tendence. Mimo led pořád Tahoun s velkým T, ale v zápasech to už prostě nebyl ten někdejší Václav Skuhravý. Krátká štace ve druholigovém Kladně ho sice pro sezonu 16/17 trochu osvěžila a s 25 body Skuhravý vyhrál bodování týmu, nicméně už dlouhodobě panovala nejistota o jeho hokejové budoucnosti.

Leč stejně jako v případě Petra Šenkeříka mu restart jako z říše snů přinesla předextraligová příprava, zejména pak její závěr, kdy v posledních dvou zápasech třikrát skóroval a i do soutěžní části roku vstoupil tou nejlepší bruslí. Se šesti góly je spolu s Ondřejem Beránkem nejlepším střelcem zelenobílé skvadry a díky dalším třem asistencím se výkonnostně drží na úrovni první lajny.

Ukazuje se také jako ten správný centr, vyhrál již 174 vhazování, šesté největší množství v celé soutěži, a drží si v nich fantastickou 57,43% úspěšnost. Je také vysoce efektivní při střelbě, z celkem 35 pokusů o překonání brankáře jich rovnou 25 skutečně donutilo gólmana k zákroku. Jeho ofenzivní produkce je navíc zajímavá z toho důvodu, že ze všech útočníků Energie začal nejvíce svých střídání v obranném pásmu, totiž 41,67 %.

Ikona lázeňského hokeje letos všem pochybovačům ukazuje, že ještě ani zdaleka nepatří do starého železa.

Roman Vlach

Mezi největší překvapení sezony se vmáčkla i nejnovější akvizice Karlových Varů, staronová tvář Roman Vlach. Ten zelenobílý dres oblékal již v sezoně 13/14 a udělal výborný dojem, se 32 body za Martinem Zaťovičem druhý nejproduktivnější energetik. Leč na tento veleúspěšný rok již navázat nedokázal a v závěru loňska putoval z Olomouce do Třince.

Ani tam však nepředvedl své někdejší výkony, ve 30 zápasech si připsal jen 11 bodů a vše vyvrcholilo v úvodu letošní sezony, kdy za prvních pět utkání nebodoval ani jednou. Ze Slezska se ozývaly hlasy volající po ukončení jeho působení mezi Oceláři. V tom mu ale pomocnou ruku podaly Karlovy Vary a nabídli Vlachovi návrat na západ Čech.

Devětadvacetiletý forvard se okamžitě usadil na centru druhé lajny, v té době totiž Energii sužovala marodka právě středních útočníku, a začal okamžitě kouzlit. Během prvních sedmi utkání s éčkem na hrudi si připsal osm bodů a jako jediný energetik se pyšnil průměrem více než jeden bod na zápas. A ačkoliv na ledě stráví v každém duelu bez čtyř sekund pouze 15 minut, což je příděl spíše pro hráče třetí lajny, dokáže herně předvést maximum.

S +4 body vede statistiku plus mínus mezi všemi útočníky týmu a naprosto ovládá statistikou kategorii zvanou produktivita, ve které u jeho jména svítí hodnota 60 %. Jednoduše řečeno, z pěti gólů, které padnou za Vlachovy účasti na ledě, si karlovarská jedenasedmdesátka připíše alespoň asistenci hned u tří.

Ukazuje se také jako platný hráč pro přesilovky, spolu s Jakubem Flekem je nejčastější volbou Martina Pešouta do lajny do početní převahy, v průměru v takové situaci stráví 3 minuty a 50 sekund za zápas. Celkem pak dokázal při příznivém nepoměru bruslařů na ledě vybojovat už jeden gól a dvě asistence. Jeho akvizice se Karlovarským hodně vyplácí.