Evžen Gál po uvedení do síně slávy: Byly to velké emoce
- Profil Evžena Gála
- Profil Jaroslava Klimenta
- Fotogalerie z ceremoniálu
- Fotogalerie na FB
Byl jste uveden do Síně slávy karlovarského hokeje, jaké máte z uvedení pocity?
Jaroslav Kliment: Určitě to bylo povedené, byla i pěkná návštěva, přišlo hodně lidí. Cenu jsem bral taky trochu jako odměnu za to, že jsem Karlovým Varům zůstal věrný. Měl jsem tenkrát rozjednaných několik nabídek z vyšších soutěží, ale byl jsem takový domácí srdcař, nerad jsem někam cestoval… Navíc to bylo v době, kdy zemřel táta a nechtěl jsem tu mámu nechávat samotnou. Tak jsem zůstal v Karlových Varech.
Evžen Gál: Bylo to krásné, cítil jsem velké emoce. Bylo to pro mě o to cennější, že jiní hráči toto ocenění získávají za dlouhá léta v klubu, zatímco já tu tak dlouho nehrál. Jsem rád, že i tak si na mě vedení klubu vzpomnělo a že jsem zdejšímu hokeji asi trochu pomohl v rozvoji.
Jak na své působení vzpomínáte a na co si nejraději vzpomenete?
Jaroslav Kliment: Určitě se mi vybaví, když jsem poprvé začal hrát za chlapy, to bylo asi v sezoně 1977/78. A pak samozřejmě všechny postupy, i když jich bohužel moc nebylo. Jako trenér jsem tu pak trénoval Martina Frka, současného hráče Detroitu. Stále jsme v kontaktu a vždy, když je v Česku, tak si na mě najde chvilku. Rukama mi prošla i spousta hráčů, kteří hráli nebo hrají v karlovarském áčku.
Evžen Gál: Angažmá v Karlových Varech patřilo k mým nejkrásnějším hokejovým letům. Začínali jsme tu s klukama z Litvínova a ve druhém roce se nám povedl postup, to bylo hodně emotivní. Atmosféra na starém plechovém stadionu byla taková rodinná, všichni se semkli.
Víme, že u hokeje nepůsobíte. Sledujete karlovarský hokej a hokej jako takový?
Jaroslav Kliment: Jsem poměrně vytížený trénováním v Nejdku, na zápasy do KV Areny se tedy dostanu jen výjimečně a výsledky sleduji spíše zpovzdálí. Jsem ale v kontaktu s bývalými spoluhráči, třeba s Petrem Chramostou nebo Ivo Doleželem.
Evžen Gál: Samozřejmě sleduji, zajímám se o výsledky Litvínova i Karlových Varů, sleduji to převážně na internetu. Když se hrála extraligová finála a předával se mistrovský pohár, byl jsem přímo na stadionu. Vybavily se mi ty emoce, které jsem na stadionu zažil já, když jsme postoupili. Se spoluhráči v kontaktu bohužel příliš nejsme, ale občas si zavoláme s Broňkem Píšou.
