st 12.1.2011 | Pavel Mrhálek, HC Energie
Hvězdy z krušných časů bojují o místo v sestavě století
Třetí kolo společně ankety deníku MF Dnes a hokejkv.cz o nejlepší karlovarskou sestavu století je tu. Zařadí se po bok vítěze prvního kola Václava Šinágla i jeho syn? Nebo po Jiřím Feureislovi zvítězí i další sportovní obojživelník František Potužák? Vybíráme z hvězd, které dokázaly věrné diváky bavit i v dobách, kdy bylo karlovarskému hokeji nejhůře. Hlasovat můžete opět týden v anketě na našich stránkách nebo na webu MF Dnes.
Nominované osobnosti - 70. - 80. léta
Václav Šinágl ml. (1952)
Své hokejové geny zdědil po otci a stejně jako on byl velmi dobrým technikem s výborným pohybem v útočném pásmu. Výborný útočník s dobrou koncovkou.
František Potužák (1944)
Tak trochu „mladý“ Feureisel, tedy sportovní obojživelník. Na ledě to uměl s pukem stejně dobře, jako s fotbalovým míčem, ale klouzání po ledě mělo přednost. Jako „bažant“ si zahrál v týmu s některými legendami 50.let, ale i s hráči, kteří byli o více než jednu hokejovou generaci mladší. 21 odehraných sezon je toho důkazem.
Zdeněk Celler (1945)
Dlouhý elegantní skluz, dlouhá klička a přehled ve hře. Klasický „centr“ staré hokejové školy, který vysílal své spoluhráče do mnoha gólových šancí. Cit ve svých rukách využíval nejenom pro přihrávku, ale i při broušení bruslí a později též v tenise jako trenér.
Karel Janovský (1943)
Své hokejové nádobíčko si jako mladík nosil do šatny A-mužstva, když v ní ještě pobývaly některé legendy 50.let a v obraně se učil od Jana Jánského, či Antonína Podlahy. Důrazný a nekompromisní obránce a velký oblíbenec tribun oblékal dres karlovarské Slavie dlouhých 18 sezon.
Pavel Bláha (1947)
Rodák z Chomutova přišel posílit obranné řady K. Varů v roce 1966 a zůstal natrvalo. Dres Slavie přetahoval přes hlavu nepřetržitě 18 let. Ofenzivní obránce s patřičným přehledem a výtečnou rozehrávkou.
O hokejovém pádu a stěhování
Lední hokej se v české kotlině už natrvalo a pohodlně usadil, na začátku sedmdesátých let peláší ve svém vývoji rychle dopředu. Jen v Karlových Varech jakoby se čas zastavil. Stále se hraje na otevřeném stadionu z roku 1949, který nemá ani svou vlastní mrazírku ledu. V celé republice přitom roste jeden stadion za druhým. Pardubice zastřešují svůj led v roce 1963, Litvínov o dva roky později, Jihlava a Liberec v roce 1967. V té době je třeba Kladno pod střechou už deset let. Nebe nad hlavou zakryli dokonce v nedalekém Sokolově.
Karlovy Vary se přesouvají na nový stadion v roce 1975. Mezitím skončí patnáctileté období ve druhé lize pádem do divize a později dokonce do krajského přeboru, na hokeji se nesejde víc než tisícovka diváků. V sestavě Karlových Varů se přitom stále najdou hráči, kteří pamatují slavné časy v nejvyšší soutěži i natřískané tribuny u Tržnice.
Václav Šinágl mladší
První z rodilých Karlovaráků nosil na dresu hrdě stejnou jmenovku jako druhdy slavnější otec. Sedm sezon hrál za áčko Slavie, deset let trénoval její mládež. Pak se něco zadrhlo, nadobro skončil s trénováním a syn Petr odchešel do prvoligového Berouna. Vrátí se někdy za karlovarským hokejem alespoň jako divák?
František Potužák
Podobný obojživelník jako Jiří Feureisel. V roce 1952 se zapsal do Dynama Karlovy Vary, bylo mu osm let. A protože ho bavil také fotbal, přihlásil se hned do dvou oddílů. Vždyť na vojnu do Dukly brali Potužáka spíš jako fotbalistu. Později převeleli talentovaného hráče do Tachova, aby mohl dojíždět za hokejem do Karlových Vaůr, Jenže z Tachova ho nepustili. A tak Potužák hrál na vojně jen fotbal. Možná kvůli tomu měl později takový hlad po hokeji. V karlovarském áčku vydžel jedenadvacet sezon, v Ostrově si v krajském přeboru přičetl další hokejové roky. Celkem strávil s oblíbenou hrou aktivně devětačtyřicet let.
Zdeněk Celler
Vojna tentokrát do Kalových Varů jednu z opor přivedla. Nejdřív do Ostrova, který bojoval o postup do druhé ligy a kde se setkal s mnoha karlovarskými hráči. Ti ho táhli zpátky k sobě do Varů i po návratu z vojny do Hradce Králové. Tak přesídlil. A na západě Čech vydržel dvanáct sezon.
Pavel Bláha
Do velkého hokeje poprvé nahlédl ve svém Chomutově. Do Karlových Varů si našel cestu po návratu z vojny, aby v obraně Slavie odehrál patnáct sezon. Prožil tady krásné chvíle i mnohá zklamání, to už k hokeji a ke sportu vůbec patří. Pár sezon ještě vypomohl coby asistent s mládežnickým hokejem, Pavel Bláha znamenal pro karlovarský hokej mnoho.
Karel Janovský
Také on zažil staré časy u Tržnice i začátky stadionu v Dolní Kamenné, památným je jeho hokejový křest v mezinárodním utkání se švédským FK Bofors. Vary vyhrály 5:2 a Karel Janovský se od té doby napevno usadil v karlovarkém áčku. Za Slavii odehrál osmnáct sezon a svůj klub nikdy neopustil, jen vojna ho nakrátko odvlekla do Trenčína. Karlovarský dres oblékal také jeho bratr Miloslav.
