dnes | Daniel Kubelka

Arttu, vítám Tě ještě jednou v Karlových Varech. Máš za sebou týden ve městě a v našem klubu. Jaký byl? Jak se tu cítíš?
Děkuji za přivítání. První týden byl opravdu moc fajn, dobře jsme potrénovali, mělo to dobré tempo. Led nebyl úplně nejlepší kvůli horku, ale zlepšuje se to.

Hned na úvod tě čekaly fyzické testy v Praze. To byl asi svižný začátek, že?
Neřekl bych, že nás čekalo něco neobvyklého. Jako každý začátek jsme absolvovali různé testy, nebylo to nic speciální. Je to naše práce.

Jaké bylo přivítání v kabině od spoluhráčů? Eirik Salsten už naznačil, že mu pomohlo, že v kabině mluví hodně kluků anglicky…
Ano, to je určitě velká výhoda. Hodně mi pomáhá Janis Jaks, který umí mluvit jak anglicky, tak rozumí i česky, ale většina kluků umí opravdu dobře anglicky. Jsou milí, snaží se mi se vším pomoct, pořád se ptají, jestli něco nepotřebuji. Cítím se tu opravdu dobře.

V týmu je kromě Tebe i další Fin, Tarmo Reunanen…
Je fajn, když si můžu popovídat i finsky, ale snažím se pochytit i česká slovíčka. Jsem tu ale teprve týden, tak toho ještě moc neumím. Znám už barvy dresů „bílá“ a „černá“ a také pardon (smích). Myslím si, že to bude postupem času lepší (úsměv).

Základní otázka. Proč sis vybral zrovna Karlovy Vary jako své další působiště?
Bavil jsem se o tom s mými českými spoluhráči, se kterými jsem hrál loni v KooKoo (Radek Koblížek a Nick Malík – pozn. redakce) a říkali mi, že Karlovy Vary jsou krásné město, je tu pěkný stadion. Věděl jsem, že tu bude dobrý tým a chtěl jsem to zkusit.

S Nickem Malíkem se nyní budete potkávat i v extralize, bude hrát za největšího rivala z Plzně. Jak se na tenhle souboj těšíš?
Ještě jsme se o tom po minulé sezoně nebavili, ale vím, že bude hrát v Plzni. Těším se, až si proti sobě zahrajeme.

V minulosti zde hráli i další finští hráči jako Joona Huttula, Patrik Parkkonen, nebo Iikka Kangasniemi. Zjišťoval sis informace i od nich?
Bavil jsem se o Energii s Iikkou Kangasniemim a ten mi říkal, že si to ve Varech moc užil. To mi také pomohlo v rozhodování.

Do Karlových Varů jsi už na začátku přiletěl se svou rodinou, manželkou a dvěma dcerami. To je určitě příjemné, že tu nemusíš být sám, viď?
Ano, to je pro mě moc důležité, že jsou tu se mnou. Nemusím se tak strachovat, jestli jsou v pořádku. Mají to opravdu hodně míst k vyžití.

Co jsi slyšel o české soutěži? Jak se na extraligu těšíš?
Je to opravdu dobrá soutěž. Slyšel jsem, že tu hrají silní hráči, v létě jsem se tak snažil i trochu nabrat na váze, abych byl v silný soubojích a neztrácel.

Hrál jsi ve Finsku i ve Švédsku, dokážeš už teď posoudit, na kolik je život v Česku odlišný?
To nedokážu úplně říct. Neměl jsem žádná očekávání, když jsem sem přišel. Co jsem si všiml, tak v centru města máte daleko více restaurací, než máme u nás ve Finsku. Jak už jsem řekl, město se mi moc líbí i věci okolo. Jsem zvědavý, jak to bude v zápasech, protože s českým klubovým hokejem nemám tolik zkušeností. Musím se na to dobře připravit.

Když se vrátíme na začátek Tvé kariéry. Kde a v kolika letech jsi začal s hokejem?
Byly mi asi tři nebo čtyři roky, když jsem začal hrát venku, jen tak pro zábavu. Bylo to v Tampere. Hrál jsem nejprve za Ilves, později jsem nastupoval za Tapparu.

Je mezi Ilvesem a Tapparou v Tampere velká rivalita?
Ano. V době, kdy jsem přestupoval z Ilvesu do Tappary, tak to byl opravdu velký rival. To platí pořád, ale už to není takové, že by mezi týmy hráči nepřestupovali.

Když se odprostíme od hokeje. Co děláš ve svém volném čase?
Asi před čtyřmi lety jsem začal hrát golf a opravdu jsem si ho oblíbil. Přes deset let jsem hrával také tenis, který mám opravdu rád, ale bohužel na něj nebylo tolik času.

Mezi největší úspěchy Tvé kariéry patří jistě zlato ze světového šampionátu v roce 2019, které jsi vyhrál s Finskem. Jak na to vzpomínáš?
Vlastně to bylo vůbec poprvé, co jsem hrál za reprezentaci. Po skončení týmové sezony mi zavolal trenér národního týmu Jukka Jalonen, jestli se nechci připojit k národnímu týmu. Na to byla samozřejmě velice snadná odpověď, že stoprocentně ano. Byl jsem v týmu už od kempu někdy čtyři týdny před začátkem šampionátu a pak jsem se dostal i na závěrečnou soupisku. A vyhrát celý šampionát? To byl pro mě nezapomenutelný zážitek. Hrál jsem po MS ještě pár turnajů, ale na šampionát jsem se ale od té doby nedostal. Ale kdoví, co se může stát.