Karlovarský hokej 1932 - 1997: Od počátků po extraligu
Počátky hokeje v Karlových Varech (1932 - 1950)
Historie klubu se datuje od prosince roku 1932, kdy skupinka několika nadšenců založila při fotbalovém klubu svůj hokejový oddíl. Nazvali jej SK Slavia Karlovy Vary. První hokejové zápasy se hrály na přírodním kluzišti nad dnešním Horním nádražím a vše tedy bylo závislé na příznivém počasí. Tehdejší tým tvořili především brankář Nový, obránci Sádlo a Hanuš, útočníci Rabas, Brčák, Trousílek, Novák, Pokorný a Krupička. Ti se nejčastěji střetávali s oddílem Sparta, který si v Karlových Varech založili němečtí obyvatelé. Ti si kluziště postavili na břehu řeky Ohře v místech, kde dnes stojí Hypernova. Slavia dále nastupovala především proti regionálním soupeřům jako Chomutov, Cheb, Žatec či Mariánské Lázně.Přišla druhá světová válka, ale nezdolného hokejového ducha Karlovarska neutlumila nadlouho. Velkou zásluhu na obnově tohoto sportu nesl tehdejší student obchodní akademie Václav Šinágl, díky kterému mohl oddíl pokračovat v činnosti již v prosinci 1945. Hřiště na Růžovém vrchu však již po bombardování nebylo použitelné a hokejové dění se přestěhovalo na rybníček Malé Versailles u Křižíkovy ulice. Sportovci zde mohli již využít i umělého osvětlení a díky ochotě správce tamější restaurace se našly i prostory na převlékání a skladování materiálu. Přesto se brzy ukázalo, že bez plnohodnotného stadionu s vlastním chlazením nemůže hokej v Karlových Varech nikdy přejít do profesionální úrovně. Závislost na počasí vylučovala jakékoli pravidelné tréninky a například celá sezona 1947/1948 odpadla z důvodu mírné zimy.
Novou éru karlovarského hokeje umožnila až výstavba zimního stadionu v centru města poblíž dnešního uzlu městské hromadné dopravy Tržnice. Právě chladicího systému z blízké tržnice se využívalo k výrobě ledu, což se později ukázalo jako problematické řešení. Stadion byl vybudován v roce 1948 jako osmý v Československé republice. Šatny mužstva byly umístěny v Zeyerově ulici, a hráči tak na cestě k ledové ploše museli urazit poměrně velkou vzdálenost. Útěchou jim na cestě však mohlo být mohutné povzbuzování a bezprostřední kontakt s fanoušky.
Poprvé v nejvyšší soutěži (1951 - 1956)
Krátce po dobudování nového stadionu se karlovarský hokej vyšplhal mezi československou elitu a pobyl zde pět sezon. Byl to jeden z vrcholů zdejšího hokeje a výjimkou nebyly návštěvy přesahující deset tisíc diváků. Mezi nejvýznamnější osobnosti těchto let patří: Miroslav Burian, Zlatko Červený, Jiří Kolouch, Karel Straka, Jiří Feureisl, Jaroslav Hraběta, Jan Jánský, Josef Koller, Jan Lidral, Jiří Macelis, Josef Stock, Robert Robětín, Václav Šinágl, Jan Klapáč, Miroslav Klapáč, Jaroslav Šíma a mnoho dalších.
Václav Šinágl, Miroslav Vaněk a Josef Koller v zimě 2008
Do přeboru republiky, jak se v té době nejvyšší soutěž nazývala, se Slavia kvalifikovala, když roku 1951 vyhrála skupinu A oblastního přeboru a následně porazila vítěze skupiny B Sokol TOS Holoubkov. Kromě klasických ligových sezon, jež přehledně shrnuje tabulka, sehráli Karlovarští i několik památných přátelských zápasů. Především to byl duel s národním mužstvem v rámci přípravy na mistrovství světa, na který přišlo dvanáct a půl tisíce diváků. Část z nich dokonce protrhla bariéry, které hlídali vojáci. Zápas nakonec skončil nečekaným vítězstvím Slavie v poměru 8:5. Z dalších zajímavých soupeřů jmenujme AIK Stockholm (5:2), FK Boförs (5:2), IF Leksands (6:4), nebo Lokomotiv Moskva (2:3).
Na dlouho poslední mezi českou elitou byla pro Slavii sezona 1955/1956. Kromě stárnoucího mrazícího systému, který prakticky znemožňoval rozumnou přípravu, se na neblahém osudu Karlovarských podepsala i mnohá zranění. Jiří Macelis si na soustředění v Ostravě zlomil levou nohu, Arnošt Náprstek si zde zlomil ruku a úplavicí onemocněl Václav Freiberg. Nešťastná shoda náhod zapříčinila sestup.
| Sezona | Pořadí ve skupině | Pořadí celkové | Mužstev v soutěži |
|---|---|---|---|
| 1951/1952 | 5. | 13. | 18 |
| 1952/1953 | 4. | 8. | 21 |
| 1953/1954 | 4. | 13. | 18 |
| 1954/1955 | 3. | 6. | 16 |
| 1955/1956 | 8. | 14. | 15 |
Doba temna (1959 - 1989)
Zpočátku si mužstvo v druhé nejvyšší soutěži nepočínalo špatně a bylo i blízko návratu do přeboru republiky. Postupně však Karlovy Vary obsazovaly stále nižší příčky, přestávalo se dařit a odrazilo se to i na diváckém zájmu o tento sport. Ničemu nepomohla ani výstavba nového stadionu v Rybářích, spíše naopak. Nejprve začala vyrůstat tréninková plocha, která byla dokončena v roce 1975. Projekt plnohodnotného stadionu, který měl stát pod skálou poblíž dnešního Baumaxu, nebyl realizován nikdy. Provizorní plocha byla v druhé polovině osmdesátých let zastřešena a na dlouhá léta se stala pomníkem socialistického plánování i útrap karlovarského hokeje. Její udržování v provozuschopném stavu a záplatování nedodělků stálo nemalé prostředky, které však nemohly vynahradit slabý komfort pro hráče i diváky.
Tým sezony 1958/1959
Sedící: V. Freiberg, J. Klapáč, J. Strnad, F. Dům, M. Procházka, M. Burián
Celkový nezájem stranických funkcionářů řešit nevyhovující zázemí se i s mnoha dalšími faktory projevil na výsledcích. Po sezoně 1978/1979 spadlo mužstvo do krajského přeboru a až do konce osmdesátých let prožíval karlovarský hokej své nejčernější období. Na zápasy chodily zhruba tři stovky diváků a v jednu chvíli uvažoval dokonce sportovní klub Slavia o zrušení svého hokejového oddílu. Naštěstí přišel rok 1989 a s ním i převratné změny nejen v politice.
Tým sezony 1962/1963
Návrat mezi elitu (1989 - 1997)
Karlovarský návrat mezi elitu by se nemohl uskutečnit bez skupinky lidí, kteří si uvědomovali, že bez každodenní poctivé práce a silného sponzorského zázemí klub nahoru nepůjde nikdy. Byli to především pánové Miroslav Vaněk, Vlastimil Argman a Milan Mottl. Právě zakladatel světoznámé sklárny Milan Mottl stál na střídačce jako trenér, když hokejová Slavia v sezoně 1989/1990 postoupila z krajského přeboru do druhé ligy.
Milan Mottl a Miroslav Vaněk při oslavách výročí 75 let karlovarského hokeje (8.12.2007)
Přestože mužstvo bylo posíleno (např. z Mladé Boleslavi přišel ostrostřelec Richard Richter) a došlo ke zkvalitnění přípravy, Slavii se první sezona v třetí nejvyšší soutěži nevydařila a obsadila poslední příčku ve skupině. Druhou ligu pro Karlovy Vary nakonec zachránili Miroslav Vaněk s Ing. Ladislavem Trubačem, kteří nahradili zkostnatělé vedení klubu a navrhli nový herní systém soutěže. Výsledky práce nového managementu se začaly dostavovat brzy. Hokejisté už nemuseli tabulku číst vzhůru nohama, návštěvy na zimním stadionu se opět počítaly v tisících a podařilo se sehnat nového silného sponzora. Díky podpoře světoznámé karlovarské likérky vstupoval klub do sezony 1993/1994 pod novým názvem HC Slavia Becherovka Karlovy Vary. Byl stanoven jednoznačný cíl v podobě postupu do první ligy. Přestože k jeho splnění měli Karlovaráci blízko již dříve, podařilo se druhou nejvyšší soutěž vybojovat až v sezoně 1994/1995 pod vedením trenérů Zdeňka Pilného (v polovině sezony jej nahradil Marek Sýkora) a Milana Mottla.
Tento úspěch vzbudil ve městě hokejovou euforii, která se projevovala v zájmu jak diváků, tak sponzorů. Příliv nových finančních prostředků umožnil další dílčí vylepšení zimního stadionu (výstavba západní tribuny včetně posilovny) a samozřejmě nové posílení hráčského kádru. V řadách Becherovky byla k vidění jména jako Jiří Šlégr, David Volek, František Musil, Pavel Bláha, Jiří Koreis, Pavel Metlička, Ondřej Steiner, Tomáš Klimt a další. Hned v úvodní sezoně v první lize vybojovali svěřenci Marka Sýkory a Radima Rulíka třetí místo po základní části s dvoubodovou ztrátou na Opavu, která si v prolínací části zajistila postup do extraligy. A byl to právě Slezan Opava, který se v baráži postavil Becherovce, poté co v sezoně 1996/1997 vyhrála první ligu.
Přestože se Karlovarští v baráži zápas od zápasu zlepšovali, zdálo se, že si tým s trenéry Milanem Kašpárkem a Karlem Trachtou ukrojil příliš velké sousto. První tři utkání zvládla lépe Opava, když zvítězila 6:1, 4:1 a 4:3. Karlovarští však doslova vstali z popela a po výsledcích 4:2, 3:1 a 5:4 sérii vyrovnali! Slezané ale nakonec euforii Západočechů zchladili v sedmém zápase a po vítězství 4:3 stvrdili svojí extraligovou příslušnost. Přesto to bylo jedno z období, kdy zájem o lední hokej dosahoval v Karlových Varech svého vrcholu. Zájem diváků převyšoval možnosti stadionu a údaje o návštěvnosti byly raději zkreslovány.
Karlovy Vary přesto v této sezoně extraligu vybojovaly, i když to nebylo na ledové ploše. Dne 9. 6. 1997 oznámilo vedení klubu odkoupení extraligových práv od Olomouce, která se ocitla ve finančních nesnázích, a potvrdilo tak zvěsti, které se městem šířily. V dalších sezonách možná tým sice postrádal určitou pospojitost a vítězného ducha z úspěšně zvládnuté baráže, přesto nelze než odmítnout nepřejícná slova, že extraliga do tohoto města nepatří. Karlovy Vary své právo na účast v nejvyšší české hokejové soutěži potvrdily v následujících sezonách, ve které ani jednou nepatřily k vyloženým outsiderům.
Více o historii
Článek byl sestaven za pomoci knihy Lední hokej ve městě horkých pramenů. Téměř čtyřsetstránková publikace Karla Proška by neměla chybět v knihovničce žádného pravého energetika a zájemce o historii klubu. Bližší informace naleznete v článku, objednávat můžete v eshopu.
