dnes | Vladislav Kollert

Vojtěch Polák starší odehrál za Karlovy Vary 15 sezón jako hráč a následně dalších 19 let sloužil jako kustod A-mužstva. Nyní jeho štafetu symbolicky přebírá syn Tomáš.

„Bruslit jsem uměl snad dřív než chodit a na zimáku jsme díky práci rodičů pro Energii trávili s bráchou většinu času. Postupně jsme tady všichni skončili, ale teď se sem částečně vracíme,“ říká s úsměvem nový kustod. Jeho bratr nyní pomáhá trénovat nejmenší kategorie a Tomášův syn začíná v přípravce. „Tak můžeme alespoň varskému hokeji něco vrátit,“ pokračuje.

Tomáš Polák prošel karlovarskou mládeží a v době, kdy akademie ještě neexistovala, si vybojoval místo i v širším kádru A-týmu. Po dvou letech v kanadské WHL a roce v ruské druhé lize si připsal několik sezon v nižší soutěži. V extralize odehrál jediné utkání, ale zvládl v něm zaznamenat gólovou asistenci. Hráčskou kariéru musel ukončit už ve 24 letech po vážném zranění ruky v přípravném utkání ve druhé německé lize. Od hokeje si dal několik let pauzu.

K hokeji se později vrátil – tentokrát z druhé strany mantinelu. Spolu s rodinou otevřel obchod s hokejovým vybavením, kde začal sbírat zkušenosti i s údržbou výstroje. „Až když jsem sám začal brousit brusle, uvědomil jsem si, jak to může být náročné. Pochopil jsem, proč ze mě byl táta někdy na palici – byl jsem na broušení úplný magor,“ směje se Polák. „Musel jsem brousit každou chvíli a dokonce jsem už tehdy posílal nože na broušení jedině tátovi, a to i ze zahraničí. Takže vztah a respekt k této práci mám velký. Výhodou je, že si to na sobě můžu sám otestovat – ještě pořád umím trochu bruslit,“ dodává s nadsázkou.

„Cítil jsem, že zájem z Energie byl docela velký. Postupně mi volal Mensi, Kála a Dan Tobolka a nakonec mě přesvědčili hlavně svým jednáním a vidinou práce se špičkovými hokejisty a profíky,“ pokračuje Polák. „Finální slovo měla rodina, protože velká část mojí práce v našem obchodě teď spadne na bedra mojí přítelkyně a táty. Kdyby oni nesouhlasili, tak nabídku nepřijmu. Takže jim patří největší dík," dodává.

Už nyní se těší na ostrý začátek. „Už se těším, až vyjedeme v červenci na led, až budu moct trávit víc času s klukama v kabině a až se budu moct zase ušpinit u broušení,“ směje se. „Protože teď trávím nejvíc času na telefonu, u počítače, u různých tabulek, školení a při komunikaci ohledně výstrojí. Velké díky patří také klukům Langošovi, Mercíkovi, Poizlíkovi a Jendovi, kteří mi v začátcích hodně pomohli," zakončuje.