Josefa Palečka trápí psychika hráčů, Vánoce na cestách jej už nerozhází
Úspěch to určitě není. Máme o tři zápasy víc než někteří naši soupeři a bodů jsme chtěli víc. Některé jsme ztratili úplně zbytečně, když jsme nedotáhli do konce dobře rozehrané zápasy. To nás hodně mrzí. Žádnou spokojenost tedy nepociťuji.
Co Vás na výkonech mužstva trápí nejvíce, co je třeba do nového roku změnit?
Hodně mě trápí psychika hráčů. Ze začátku soutěže jsme hodně zápasů prohrávali v posledních třetinách, přestože jsme kolikrát byli o chloupek lepší. Po zbytečných individuálních chybách jsme je přesto prohrávali. V poslední době se nám naopak stávalo, že po jednom inkasovaném gólu jsme změnili způsob hry, aniž bychom to my trenéři chtěli. Hráči nehráli tak, jak jsme si představovali, byla na nich vidět určitá bojácnost a nedůvěra v sebe sama. Na té sebedůvěře musíme pracovat nejvíce.
Jak se toto dá z pozice trenéra změnit? Není to práce spíše pro psychologa?
Z pozice trenéra se dají dělat různé věci a z pozice psychologa zase trošku jiné. Je to v hlavách hráčů. Musí si věřit. Pokud nebudou věřit v sebe sama, tak ani psycholog nepomůže.
Zdá se mi, že oproti loňsku přibylo individuálních chyb v obraně. Pramení také z psychického rozpoložení hráčů?
Jednak z té psychiky a také z nedisciplinovanosti. Psychika samozřejmě hraje také roli, ale pokud je tam i ta nedisciplinovanost, tak se ty chyby násobí. Některé individuální chyby pramení z herní nedisciplíny hráčů. Na tom také hodně pracujeme.
Dost negativismu. Určitě byste hráče také chtěl za něco pochválit.
Myslím si, že mužstvo v žádném utkání vyloženě nepropadlo a všechny je chtělo vyhrát. Hráči pokaždé bojovali a žádné utkání nevypustili. Snad s výjimkou zápasu na Spartě, ke kterému jsme přistoupili bojácně a podle toho to i vypadalo. Ve všech ostatních utkáních hráči až obdivuhodně bojují. Mužstvo má v sobě sílu, energii. Je to vidět v některých fázích především domácích utkání, kdy se hráči snaží vyvinout tlak, přitlačit soupeře. Je vidět, že hráči sílu mají, a pokud ji použijí v osobních soubojích, tak dokáží být hodně nebezpeční.
Pojďme k sestavě. V jednu chvíli jste rozdělil útok Kumstát, Skuhravý, Košťál, abyste jej po několika zápasech dal opět dohromady. Zjistil jste, že spolu jim to jde přece jen nejlépe?
Tam nebylo co zjišťovat. Že ti tři hráči k sobě patří je jasné a dlouhodobě to dokazují. Roztrhnutí bylo z jednoduchého důvodu. V tu chvíli se nedařilo, jejich psychika byla dole. Soupeři je už samozřejmě znají, pamatují si je, ví, jak na ně hrát. Chtěli jsme tím tedy také trochu rozhodit soupeře, aby nad naší hrou opět museli přemýšlet. Ale dopředu jsem věděl, že je to jen na pár zápasů a že je zase dám dohromady. Myslím si, že jim to prospělo, opět začali dávat góly.
Pak je tu útok Brazilců. Branek dávají hodně, ale statistiky +/- již tak skvělé nemají. Má na to vliv dlouhá absence bojovníka Procházky?
Způsob hry té lajny je bez Milana opravdu trochu jiný. Melenovský a Kristek jsou hráči, kteří moc nemilují kontaktní hokej. Mají rádi hodně prostoru, umí si pak vypracovat šance a dát gól. Milan, který to tam vždy objezdí, jim při hře dozadu opravdu chybí. V té lajně prostě musí být hráč, který tu hru ztvrdí.
Jak hodnotíte spolupráci s Vaší farmou v Mostě? Přicházejí odtud hráči dobře připraveni pro nasazení v extralize?
Myslím, že ano a že to potvrzují. Potvrzuje to Jakub Bauer i Martin Zaťovič. Spolupráce je podle mě velice dobrá. Pokud hráči mají volno a mohou hrát, tak je tam posíláme. Na poslední utkání tam od nás jelo 5 hráčů. Je to ohromné plus pro nás, tak pro samotný Most. Přece jen někteří v extralize nastupují ve čtvrté lajně a v druhé nejvyšší soutěži se na led dostanou mnohem častěji. Na Spengler Cupu teď použijeme ještě Honzu Bauera, který s námi byl ve Švýcarsku už v létě.
Jak probíhá vzájemná komunikace? Jezdí do Mostu někdo hráče sledovat, nebo dáte na názor trenéra Neliby?
S Honzou Nelibou samozřejmě vedeme rozhovory. Utkání tam navíc jezdí sledovat Miky Antonik a Bronislav Píša.
Který celek Vás v dosavadním průběhu extraligy nejvíce překvapil?
Po špatném začátku šel v poslední době hodně nahoru Třinec. Tam je právě vidět, jak hodně je důležitá sebedůvěra hráčů. Vítkovice ani ne, tam jsem věděl, že mají silné mužstvo, které bude hrát na špici. Překvapením je pro mě Litvínov. To mužstvo bylo vždycky známé tím, že dávalo ale i dostávalo hodně branek. Letos ale hrají velice zodpovědně a důsledně.
Závěr roku obstará Spengler Cup. S jakým výsledkem byste zde byl spokojen?
Já bych byl spokojený, pokud bychom ten turnaj vyhráli. Proto na ten turnaj jedeme. Ale budu spokojený, i když uděláme dobré výsledky když nezklameme a nepropadneme v žádném utkání. Také si přeji, aby se nám nezranil žádný hráč a v pořádku jsme se z turnaje vrátili domů.
Hráči si sebou mohou vzít rodinné příslušníky. Jak jste na tom Vy? Doprovodí Vás v tento vánoční čas manželka?
Do Švýcarska pojedu sám. Moje rodina už je na to zvyklá, hokej už dělám čtyřicet let. Ať jako aktivní hokejista nebo trenér, ty Vánoce byly pokaždé podobné. Žádný problém v tom není. Kdybychom nejeli do Švýcarska, tak bychom stejně Vánoce strávili někde na cestách. Takový už je prostě úděl tohoto sportu.
Děkuji za rozhovor a přeji pokud možno pěkné Vánoce ve Švýcarsku!
