Karel Mlejnek: Porazili jsme všechny prognostiky!
Trenére, loni jste na školní stupnici sezonu ohodnotil dvojkou, jaká známka to byla letos?
Celkově bych sezonu zhodnotil známkou dva až tři. Myslím si, že uhrát předkolo by pro toto mužstvo byla obdoba titulu. A nebyl to nedosažitelný titul, v určitých fázích soutěže byl náš tým horkým kandidátem na předkolo. Bohužel špatným lednem jsme tu šanci ztratili. Jako malý úspěch beru porážku všech prognostiků, kteří nás pasovali na účastníka baráže.
Na kterou z vašich dvou extraligových sezon budete vzpomínat raději, ze které máte lepší pocit?
Vzpomínat budu na obě. Letos mě potěšilo, že snad kromě utkání na Spartě jsme neutrpěli žádný výraznější debakl a naše zápasy měly mnohem vyrovnanější průběh než loni. Letos byl mnohem vyrovnanější spodek tabulky, loni Chomutov a Kladno odpadly mnohem dříve. Letos se hrálo až třetího kola play-out. V tomto ohledu byla sezona náročnější.
Byli jsme mužstvem jedné lajny
Jak už bylo zmíněno, postupové naděje vám vzal velmi slabý leden. Už víte, co za tím výpadkem stálo?
První problém se objevil už v listopadu, tam jsme také měli období, kdy jsme dělali málo bodů. Pak přišlo lepší období v prosinci. Tlačili jsme v té době na posílení mužstva v útoku, protože všichni viděli, že jsme byli mužstvem jedné lajny, konkrétně Duda – Balán – Hruška. Nechtěli jsme být tak závislí na výkonech jedné formace. K posílení nedošlo a po solidním prosinci přišel ten osudný leden. Posílení kádru bohužel přišlo až v posledních dnech přestupního období.
Body jste často ztráceli i v prodloužení a samostatných nájezdech…
Myslím si, že jsme často prohráli kvůli nedisciplinovanosti, když jsme inkasovali gól v oslabení ve třech. Druhá věc je, že jsme ani jednou nevyhráli v samostatných nájezdech. Hlubší analýzu k tomu nedokážu říct. Jednoduše se na hru ve čtyřech budeme muset ještě víc zaměřit.
Disciplína obecně byla problém, Energie inkasovala nejvíce trestných minut ze všech týmů.
Myslím, že to hodně ovlivnily vyšší tresty pro naše hráče a pokud by se počítaly jen dvouminutové tresty, nebylo by to tak výrazné. Obecně ale vysoký počet menších trestů souvisí s bruslařskými schopnostmi mužstva. A ty bychom potřebovali zlepšit.
S častými oslabeními asi souvisí i další statistika. Na karlovarské brankáře šlo vůbec nejvíc střel.
Ano, to s tím souvisí. Otázkou je, co všechno se počítá jako střela. Do té statistiky jsou zahrnuty třeba i střely od modré nebo z úhlu od mantinelu, které pro mužstvo nepředstavují zas takový problém. I tak ale chci vyzdvihnout naše brankáře, kteří odvedli dobrou práci. Zároveň nutno říct, že jsme se sami zlepšili v počtu střel na branku soupeře.
Úspěšnost přesilovek 11,74 % asi není číslo, se kterým byste byl spokojen, že?
Přesilovky nás trápily celou sezonu, zvlášť když jsme loni měli úspěšnost okolo 17 procent. Přesilovkám jsme se přitom věnovali takřka na každém tréninku, ale chyběla nám jednoduchost. Pokud bychom dosáhli na letos průměrných alespoň 15 – 16 procent, možná bychom se toho našeho pomyslného titulu přece jen dotkli. Trochu paradoxní je, že ve využití přesilovek pod námi skončila Kometa Brno.
Na ledě jsme měli i sedm centrů
Hodně se hovořilo o mladém kádru, věkový průměr se však ve finále téměř nelišil od předešlých sezon. Problémem tedy byla spíše věková skladba mužstva, že?
Před sezonou jsme byli postaveni před ohromně těžkou situaci. Ještě ke konci května se nevědělo, zda se extraliga vůbec bude hrát. S tím a finančními možnostmi souviselo budování našeho týmu. Nešlo jen o věkové složení, ale v jednu chvíli se nám na ledě sešlo třeba sedm středních útočníků a jenom jedno levé křídlo. S tím vším jsme si museli nějak poradit. Další věcí je, že pokud si vzpomeneme na medailové sezony Karlových Varů, tak víme, že tenkrát mužstvo táhla střední generace. Tedy hráči od 28 do 31 let. Právě tam bychom potřebovali posílit nejvíc. Máme tu hodně kluků mladších 23 let a starších 35 let ale nic mezi. Loni jsme tam měli například Hovorku, Pohla či Zaťoviče.
Kdy vám letos bylo nejhůře? Cítil jste tlak na svou pozici?
Snažil jsem se nepřipouštět si ho, ale samozřejmě že jsem tlak cítil. Cítil jsem ho už 30. listopadu po domácí porážce s Olomoucí 2:3. V průběhu ledna jsem si už pak říkal, že je to otázka dalšího zápasu, kdy se vedení klubu k tomu kroku rozhodne. Byl jsem samozřejmě rád, že vedení klubu mělo trpělivost a dalo nám důvěru. Snad jsme se pak odvděčili prací, která přišla po únorové pauze. Možná to bude znít egoisticky, ale myslím si, že společně s mými asistenty jsme tým vedli ve dvou nejsložitějších sezonách v novodobé historii klubu.
Za co byste tým pochválil?
Vážím si práce celého mužstva. Jak už jsem zmínil, jsem rád, že v drtivé většině případů jsme se soupeři hráli vyrovnané partie a nikomu jsme se nepoddali. Našla se i utkání, která jsme dokázali obrátit. Mužstvo pracovalo dobře a odvedlo to, na co mělo.
2800 fanoušků na poslední zápas byla odměna
Diváky musely potěšit i zlepšené výsledky v domácím prostředí.
Hlavně na začátku sezony jsme si v domácích utkáních dokázali vytvořit souvislejší tlak. Mrzí mě, že postupně to trochu vyprchávalo. Celkově ale souhlasím, že doma jsme hráli solidně. Odměnou nám bylo, když na poslední utkání play-out, ve kterém o nic nešlo, přišlo 2800 fanoušků.
Dalším pozitivem sezony bylo, že se týmu vyhýbala zranění klíčových hráčů, že?
To je pravda. Kolem 20. srpna se nám zranil Tomáš Rohan, pak nebylo dlouho nic a pak až zhruba třítýdenní zranění ramena Tomáše Dvořáka. Jinak se nám zranění vyhýbala až do posledního utkání v Liberci, ze kterého si Jekabs Redlihs odnesl naštípnuté zánártní kůstky.
Skupinu play-out jste nakonec odehráli velmi úspěšně. Překvapilo vás to?
Vrátil bych se ještě k poslednímu utkání základní části. V Olomouci jsme prohospodařili vedení 2:0, soupeř vyrovnal a po druhé třetině jsme byli pod obrovským tlakem. Třetí třetinu jsme ale odehráli velmi slušně a udělali jsme tam bod. Tam jsem začal věřit, že play-out zvládneme bez větších problémů. Podobné to bylo i v prvním domácím utkání play-out. Nejdůležitější vítězství v sezoně směrem k záchraně bylo podle mě na Slavii.
Angažování Dudy byl krok k záchraně
Podívejme se nyní na individuality. Začněme u gólmanů…
Letos jsme oproti loňské sezoně chtěli mnohem víc dávat příležitost Vláďovi Habalovi. Myslím, že jsme to dodrželi částečně i nad plán. Co se týká Tomáš Závorky, ten potvrdil svoje kvality. Letos nás podržel hlavně v klíčových momentech v závěru. Klobouk dolů před jeho výkony.
Koho vyzdvihnete z řad útočníků?
Jak už jsem říkal, v průběhu sezony to hodně stálo na lajně Duda – Balán – David Hruška. Myslím, že angažování Radka Dudy byl jeden z důležitých kroků k záchraně. Jak v brankách, tak asistencích byl naším klíčovým hráčem. Z hlediska produktivity bylo velmi důležité i posílení o Martina Barteka. I další útočníci se však snažili plnit své role. Velké naděje jsme třeba vkládali do Vojty Tomečka a on je do poloviny sezony plnil. Pak měl trochu hluché období, ale v závěru se mu opět začalo dařit. U mladých hráčů jsou takové výkyvy přirozené. Zastavit se chci i u Michala Vachovce. Dostal od nás hodně defenzivních úkolů a plnil je na sto procent.
Obrana letos pracovala spolehlivě, snad jen chybělo více branek…
Naší osou byli Vláďa Sičák, Tomáš Harant, Jekabs Redlihs a po příchodu i Radim Bičánek. Naše neúčast v baráži je i jejich zásluhou. Ačkoli v produktivitě nejsou moc vidět, odehráli sezonu velmi dobře a stabilně. Chyběl nám pouze produktivní obránce s pravým držením hole do přesilových her. Není to ale výtka vůči našim bekům, ti dělali, co mohli.
Který z mladíků vás potěšil?
Už jsem zmiňoval Vojtu Tomečka. Z těch, kteří dostali šanci v závěru sezony, bych zmínil Matěje Zadražila. Mezi zkušenými hráči Radkem Dudou a Martinem Bartekem odevzdával velice slušné výkony. Pokud na sobě bude hodně pracovat, bud pro nás velmi platným hráčem.
Letní příprava začne na ledě
Jaký je program týmu pro následující týdny?
Nedělním utkáním nám skončila sezona. S těmi hráči, kterým skončila smlouva, bude vedení klubu vyjednávat, a budeme sestavovat mužstvo pro novou sezonu. Hráči se smlouvou od nás dostali tréninková doporučení, protože volno letos budou mít delší. Přípravné období začneme až 4. května a trénovat budeme až do 3. července. Změnou také je, že v prvních třech týdnech budeme využívat led v tréninkové hale. V posledním květnovém týdnu nás pak čeká soustředění na Božím Daru.
Koho z hráčů byste si přál v týmu udržet?
Konkrétní jména teď není důležité zmiňovat. Důležité je, abychom se v tom shodli s vedením v rámci ekonomických možností klubu. Mým přáním je, aby se mužstvo do určité míry zachovalo, aby se nerozprášilo tak jako v minulé sezoně. Podle informací, které dosud od vedení mám, se letos tým bude skládat mnohem klidněji než před rokem.
Vyrazíte se při hledání posil osobně podívat na nějaký zápas?
Určitě se chci podívat na nějaké utkání baráže a rád bych vyrazil i na nějaké utkání semifinále play-off. Samozřejmostí pak jsou zápasy v Sokolově, tam chodím skoro na každý domácí zápas, pokud mám volno.
A jak strávíte aktuální volno?
Dovolenou nemám, tu si udělám asi až v červenci. Nejbližší týdny budeme věnovat právě skladbě nového kádru a poté přijde na řadu plánování tréninkové činnosti na celou sezonu. Osobně se hodně těším na mistrovství světa v Česku a hlavně na trenérské sympozium, které se tam uskuteční. Zúčastní se ho trenéři z celého světa, těším se na to.
Díky za rozhovor!
