čt 2.3.2023 | Marie Valentová

Nicku, máš za sebou premiéru v juniorském týmu Energie. Jaké to bylo?

Když jsem se dozvěděl, že nastoupím, tak jsem byl z toho trochu vystresovaný (úsměv). Po příchodu do kabiny mě kluci uklidňovali a podpořili mě. Myslím si, že i to se odrazilo na mém výkonu. Podpora kluků tam opravdu byla velká. Jsem velmi rád, že jsem si v juniorce zahrál.

Kdy z tebe spadla nervozita?

Když jsem po první třetině viděl, že to šlo, tak ze mě nervozita pomalu padala a ke konci už tam skoro ani nebyla (úsměv).

Předvedl jsi několik parádních zákroků, máš je nacvičené nebo to bylo intuitivní a vyplynulo to ze hry?

Snažil jsem se co nejlépe to zahrát a pokrýt puk. Možná tam bylo i trochu štěstíčka, takže to někdy bylo spíše intuitivně, že jsem zareagoval. V některých situacích to byly zase třeba dovednosti.

Ptám se proto, že mě osobně se líbila situace, kdy už si to jeden ze soupeřů vyměřoval mezi gólmana a tyčku a ty ses tam najednou objevil a puk jsi těsně po vystřelení vymetl pryč...

(směje se) No on to možná byl takový mix štěstí, dovedností a intuice a díky tomu jsem byl prostě ve správný čas na správném místě.

Několikrát jsi soupeře dost překvapil, když ses před nimi najednou objevil, vnímal jsi to?

Vnímal, slyšel jsem tam i pár nadávek od soupeřů, když se mi to povedlo (úsměv). Sám ale úplně nevím, čím to bylo, protože takové zákroky nebo i tolik zákroků v jednu chvíli jsem už dlouho nezažil (úsměv). Jak jsem říkal, byl jsem ve správný čas na správném místě.

Kdy ses dozvěděl, že tě v pátek čeká premiéra v juniorce?

Dozvěděl jsem se to ve čtvrtek ve škole. Kolem poledne mi přišla zpráva, že nepojedu s našima klukama na trip, ale zůstanu tady a zahraju si dva zápasy za juniorku. Odpoledne jsem pak šel na předzápasový trénink.

Systém hry je v juniorce jiný než v dorostu, bylo pro tebe náročné se do toho dostat a navíc ze dne na den?

Měl jsem trochu obavy, jak to budu zvládat. Ale tím, že kluci v juniorce jsou takoví, jací jsou, tedy maximálně vstřícní, mohl jsem se na cokoliv zeptat a všechno mi vysvětlili. Tím pádem jsem to celkem rychle pochopil a dostal se do toho.

S kým jsi byl v obranném páru a jak jste si rozuměli, když jste neměli moc času se sehrát.

V zápase proti Boleslavi jsem byl s Kubou Antonem. Ten mi také všechno vysvětloval, jak mám dělat. Říkal mi, kde jsem udělal chybu, ale také mě chválil (úsměv). A proti Liberci jsem byl s Ondrou Dorotem a ten mi také hodně pomáhal.

Na ledě bylo vidět, že jste si s klukama sedli, i když to bylo docela narychlo...

S Kubou Antonem jsem hrál minulou sezonu, kdy jsme spolu hráli v dorostu. S Ondrou Dorotem se znám od mládí, protože jsme spolu hráli v Tachově. Takže se to povedlo (úsměv).

Svými výkony jsi zapůsobil na pana Eismanna, který tě po zápase chválil. To asi potěšilo...

Určitě mě to potěšilo, ale na druhou stranu jsem měl trochu strach, že po mě bude chtít v dalším zápase ještě lepší výkon. Takže zase trochu stoupla nervozita (úsměv). Ale byl jsem moc rád za to, že můj výkon takto otevřeně ocenil.

Svým výkonem sis nasadil laťku dost vysoko. Je to pro Tebe asi závazek do další práce?

Určitě jsem nečekal, že dostanu tolik času na ledě a že si tolik zahraju, ale bylo to prostě skvělé. Nastavil jsem si sice vysokou laťku, ale o to víc jsem se snažil i v tom druhém zápase (úsměv).

Je to jistě i pozitivní impuls pro tvou práci v dorostu, že sis prověřil své schopnosti...

To ano, hlavně v obraně, protože poslední dobou jsem celkem takovej útočnej, takže mě to možná trochu srovnalo. Když už jsem v obraně, tak to pomůže, když se o ni víc pokouším (směje se).

Ty jsi do zápasů kvůli zranění nastoupil až v listopadu. Jak moc byl ten návrat pro tebe náročný?

Já jsem kvůli zranění skončil vlastně už na konci loňské sezony po vypadnutí z play-off a vrátil jsem se až někdy v polovině letošní sezony. Nástup byl těžký. Než jsem šel s klukama na led, tak jsem měl individuální tréninky, abych se vrátil zpět do hry. V těch začátcích šlo vidět, že jsem kompletně ztratil fyzičku, kterou jsem měl. Kluci brali ohled na to, že jsem s nimi půl roku netrénoval a hodně mě podporovali. Myslím si, že teď už jsem se dostal zpátky tam, kde jsem byl před zraněním.

V dorostu jsi odehrál dvacet zápasů a na kontě máš patnáct bodů. To je výborná bilance. Je to tvůj záměr být ofenzivním obráncem?

(směje se) Loňskou sezonu jsem odehrál vzadu a do útoku jsem se spíš bál. No a tuhle sezonu nevím, po tom zranění se mi zdá, že jsem až moc v útoku. To slýchám pak i od spoluhráčů i od trenéra, že už tam jsem až moc (úsměv). Takže si na to musím zase dávat trochu pozor, ale je to tuto sezonu takový můj herní styl, jít dopředu.

Poslední dobou jsou hodně k vidění ofenzivní obránci a defenzivní útočníci...

To je pravda. Celkově v poslední době je v hokeji vidět, že útočníci brání a obránci útočí. Někdy jsou ty pozice spíše takové doplňkové. Každý hráč prostě pomáhá, kde je potřeba.

Tvoje bilance svědčí i o tom, že jste si s klukama v lajně sedli. Hráli jste ve stejném složení i v loňské sezóně?

Minulou sezonu jsme měli o dost starší tým. V té letošní máme hodně mladších hráčů, kteří k nám přišli, takže tým je poměrně nový. S klukama v týmu si rozumíme a v lajně jsme si všichni sedli. Myslím si, že zatím to máme jako tým dobře rozjeté.

Ty jsi kvůli zápasům v juniorce nebyl se svým týmem na Moravě odkud kluci z utkání s Porubou a Třincem přivezli pět bodů. Nemrzelo tě, že se to zrovna sešlo takto najednou?

Když jsem se tu informaci dozvěděl, tak jsem byl zklamaný, že s klukama nepojedu a trochu mě mrzelo, že to tak vyšlo. Po zápase s Boleslaví jsem si ale s klukama volal a psali jsme si, takže jsem se dozvěděl, jak to tam vypadalo. Hrozně mě potěšilo, že to zvládli za pět bodů, krásný výsledek. Jsem hrozně rád, že se jim trip tak povedl.

To byla možná ta situace, kdybys byl nejraději na dvou místech současně. Na Moravě s týmem a tady hrát v juniorce?

(směje se) To je pravda. A zvlášť, když jsem viděl, že měli nájezdy, ty mám celkem rád…

Nájezdy si možná ještě užiješ. Tento týden vás čeká Slavie a Sparta, takže závěr nadstavby žádná legrace…

No to ne, jsou to velmi dobré týmy. Doufám, že proti nim nastoupíme, jako bychom už nastoupili do play-off. Takže prostě týmový výkon a doufám, že se nám povede uhrát třeba i těch šest bodů.

Body by se vám hodily, protože jste stáhli náskok na první Liberec na pouhé tři body. Hecujete se v kabině ohledně toho?

Určitě tam nějaký ten hec je (úsměv). Na začátku nadstavby jsme si dali jako cíl, že se dostaneme do top čtyřky. To se nám zatím vede. Samozřejmě čím výše, tím lépe (úsměv). O to první místo určitě zabojujeme.

Hrajete doma, takže byste asi ocenili podporu fanoušků...

To jistě. Viděl jsem to v zápasech juniorky, kde bylo na tribuně více lidí a to se hrálo úplně jinak. Také atmosféra v týmu je jiná, když je zaplněné hlediště, je tam mnohem víc energie.

Byl se na Tvou premiéru podívat někdo z rodiny?

Byla se podívat celá rodina. Brácha, mamka a taťka fandili a drželi nám palce (úsměv).

Tvůj bratr hraje za deváťáky a ty za dorost, to mají rodiče s fanděním docela náročné...

Občas, když se nám zápasy překrývají, tak je to náročné. Na mých zápasech rodiče přeci jenom strávili už víc času, takže ví, jak hraju. Vždycky jsem proto raději, když se jdou podívat na bráchu a pak mi řeknou, jaký ten zápas byl.

Maik je útočník a ty obránce, to jste si hodili korunou?

(směje se) Tak tím, že jsem začal hrát hokej dřív a v mladších žácích to bylo takové namíchané a neměli jsme hráče v obraně, tak jsem byl zařazený do obrany. Mě to tam celkem bavilo. Brácha zase nikdy do obrany nechtěl. Chtěl vždy jenom dopředu. A takhle nám to oběma sedí (úsměv).

Co sourozenecká rivalita? Probíráte spolu svoje zápasy, chodíte si fandit a hecujete se navzájem?

Ano, když nám to vyjde, tak chodím já na jeho zápasy a Maik na moje. Když se mě zeptá jak hrál, tak mu řeknu, jak ten zápas vypadal, co udělal dobře nebo co mohl udělat lépe. A to hecování? Taková zdravá rivalita mezi námi je (úsměv). Kdo je lepší a kdo horší a tak (směje se). Je moc fajn mít sourozence, který dělá stejný sport a má stejné záliby a dá se s ním o tom pokecat (úsměv).

Když už jsme u rodiny, vaše příjmení zní německy…

Je to německé příjmení od táty, který je z Německa. Díky tomu už odmalička mluvím německy i česky. To je výhoda, když hrajeme proti Němcům nebo Rakušanům, tak si spolu i rádi pokecáme. Mám tam i známé a kamarády takže ty zápasy pak mají dobrou energii.

I přes pozdější nástup do sezóny máš výborné výsledky, nepokukuješ třeba trochu po reprezentaci?

Minulou sezonu jsem do ní nahlédl, když jsem se zúčastnil kempu. Určitě bych se do ní rád dostal, protože je zase o stupeň výš. Bavil jsem se o tom s klukama, kteří už v reprezentaci byli a je to prostě jiná úroveň. Chtěl bych si to vyzkoušet na vlastní kůži a zahrát si proti těm silnějším soupeřům, kteří jak jsem slyšel od kluků, jsou hodně odskočení. Takže za možnost reprezentovat bych byl rád.

Jaké máš plány do budoucna?

To co mi hokej nabídne (úsměv). Uvidím, kam se dostanu. Chtěl bych se dostat co nejvýše. Uvidím, jak to půjde po tom zranění.

Děkuji za rozhovor.