Lukáš Mensator: Zklamaný jsem hlavně kvůli rodině
Asi tu situaci těžko nesete, že?
Není k závidění. Jsem tu jako třetí gólman, a ten se moc necítí být součástí mužstva. Ale nejsem člověk, který by tu dělal zle. Nikdy jsem nebyl kontroverzní a nikdy nebudu.
Připouštěl jste si vůbec, že něco takového může nastat?
Ano. Já už před mistrovstvím krotil euforii kolem sebe. Věděl jsem, že to ještě nemám, i když mi všichni říkali, že je to jasné. Na jednu stranu jsem byl připravený i pro variantu s tribunou, na druhou jsem věřil, že jsem po fajn sezoně blízko brance. Jsem zklamaný.
Nezačínáte pochybovat, jestli je Vám reprezentace souzena?
Trochu si už z toho dělám tady s klukama srandu. Jsem asi na dvacátém srazu a nikdy jsem pořádně nechytal. Přeženu, jestli jsem měl tři až čtyři plnohodnotné zápasy.
Neříkáte si, co už mám udělat víc?
(hořce se pousměje) Udělal jsem pro Karlovy Vary maximum, pomohl jsem v extralize vyhrát titul, i přesto to nestačí. Jestli tohle někomu vadí… Beru, že jsem trojka, ale nikomu to nezazlívám. Spíš mě to mrzí kvůli rodině. Ztratil jsem tu dva týdny, až se vrátím domů, začíná ve Varech suchá příprava.
Klub vám nějaké volno určitě dá...
Třeba týden ano. Ale dovolenou si vzít stejně nemůžu, protože by mi řekli, že jsem tu nechytal. Já si tu třeba fyzicky odpočinu, jenže psychicky od hokeje vůbec.
Na rodinu tu myslíte asi hodně, že?
Jasně. Máme dvouměsíčního kluka, neříkám, že si manželka neporadí. Ale přece jen už toho bylo přes sezonu hodně. Jenže letos si neodpočinu.
Jak to s Vámi manželka prožívá?
(usměje se) Když jsem jí po tom rozhodnutí trenérů volal, třikrát se mě zeptala: Cože? Tak jsem povídal, jestli je hluchá nebo mi nerozumí. Oba jsme doufali v něco jiného.
Jaký jste měl vztah s trenérem Hadamczikem?
Bezproblémový, jako s panem Růžičkou. Plno lidí se mě ptá, co jsem komu udělal, ale mezi námi žádný problém nebyl. Mé okolí potvrdí, že jsem bezkonfliktní typ.
Jak tedy teď vycházíte s koučem Růžičkou? Diskutujete spolu?
S mou zkušeností v nároďáku to vypadá asi takhle. Když přijedu na sraz, pozdravím. Když ze srazu odjedu, pozdravím znovu. S mou osobou nikdy extra rozhovory nevedl, a to je podle mě jen další důkaz toho, proč mám odchytáno tak málo zápasů.
Mrzí Vás taková komunikace?
Ale mně se zdá, že s ostatními brankáři se pan Růžička taky nijak nebaví. Jen přijde a řekne: ty chytáš, ty sedíš, ty jsi na tribuně. To je celé.
Prý Vám na turnaji v Liberci nabízel odchytat zápas s Finy a Vy jste odmítl…
Nerad bych se tu do něčeho pouštěl, ale taky nechci, aby se na mě tohle házelo.
Jak to tedy bylo?
Trenér mi původně zavolal, že si mám před mistrovstvím odpočinout a že na tom turnaji v Liberci chytat nebudu. No a pak se mě najednou zeptal, jestli nechci chytat s Finy. Řekl jsem mu, že jsem od Vánoc odchytal úplně všechno a že, jestli mi dal takovou možnost, bych si rád týden oddychl. Teď se proti mně otáčí, že nechci chytat. Tohle bych nikdy neřekl.
Myslíte, že byste si pomohl, kdybyste nastoupil?
Kopr (Miroslav Kopřiva – pozn. red.) to utkání odchytal slušně a stejně tu není. O jednom zápase to nebylo.
O čem tedy?
Zkrátka trenéři viděli, že má Kuba Štěpánek formu a rozhodli se tady pro něj. Upřímně jsem za Štěpu moc rád. Dostal šanci, má před sebou obrovskou budoucnost a tohle mu pomůže. Já na kartičce taky budu mít napsáno MS 2009, ale to bude možná tak všechno…
Probíráte se Štěpánkem Vaši pozici?
Vůbec. On sám říkal, že to nečekal, jen jde den po dni. Já vím, je to takové klišé, ale u něj to platí dvojnásob. Měl relaxovat na Kubě, a teď chytá tady.
Ještě k Vašim šesti startům v reprezentaci. Co říkáte tomu, že ten počet před šampionátem trenéra Růžičku dost zaskočil?
Odbočím jinam. Na Adama Svobodu nemůžu říct špatné slovo, on je výborný kluk. Ale ať se na mě nikdo nezlobí, proč ve třiceti jel loni už poněkolikáté jako trojka? Proč tam nejel nějaký mladý kluk, aby si šampionát omrknul jako já tady? Jenže mně už bude pětadvacet a za chvíli se o mně bude mluvit, že jsem šampionát nechytal a už jsem na něj starý.
Neztratíte k reprezentaci po této zkušenosti motivaci?
Příští sezonu se budu soustředit na extraligu a Ligu mistrů. Neříkám, že za nároďák nechci chytat, ale přiznávám, že to teď už není ono. Když pozvánka přijde, rád ji přijmu. Ale nebude to hlavní, na co se zaměřím.
Co když si ve Švýcarsku ještě zachytáte?
Moc v to nevěřím.
Kdyby ano, šel byste do branky duševně vyrovnaný?
Lhal bych, kdybych tvrdil, že mi tohle všechno sebevědomí nenabouralo.
Takže Vy v tu první možnost už opravdu nevěříte?
Moc ne. A byl bych už radši, kdyby se tak nestalo. Protože kdyby ano, znamená to, že něco není v pořádku. A já si přeju, abychom dosáhli úspěchu.
