čt 18.7.2013 | Filip Mikulášek, Michal Slavík

Davide, narodil jste se v jihočeském Milevsku. Kdy a jak jste se dostal do Karlových Varů?
Do Karlových Varů jsem přišel na zkoušku již v osmé třídě, do týmu si mě vybral tehdejší trenér této kategorie pan Eismann. Dostal jsem měsíc na to, abych zdejší vedení svými výkony přesvědčil. Už po týdnu mi však volali s tím, že mě berou, za což jsem jim dodnes vděčný.

Zviditelnil jste se především výkony v dorostu, je to tak?
Ano, přesně tak. Dvě sezony jsem chytal za zdejší dorost. Jeden zápas jsem si dokonce připsal za juniorku. Naštěstí byl ten zápas vítězný. Poté jsem odešel do Kanady.

Před odchodem do Kanady jste se již mohl pyšnit několika starty v reprezentaci. Jak na ně vzpomínáte?
Vzpomínám především na svoji vůbec první reprezentační akci v kategorii. Hráli jsme tehdy v Podolsku proti domácímu Rusku a já dostal v brance důvěru. Utkání sledovalo asi šest tisíc lidí. Bohužel jsme prohráli 2:4. V šestnácti letech to byl ale opravdu neskutečný zážitek a nikdy na tento zápas nezapomenu.

Následoval váš přesun do Kanady. Jak moc těžké bylo rozhodování?
V Karlových Varech pro mě nebylo již místo. Musel bych chytat třetí rok v kategorii staršího dorostu, což by mě nikterak neposunulo. V juniorce byl Vláďa Habal a Petr Hruška, proto mi sám trenér brankářů Pavel Kněžický doporučil změnu. Zpětně mu musím za jeho radu poděkovat. Kdyby obdobná situace nastala znovu, rozhodl bych se úplně stejně jako tehdy.

Chytal jste v Kanadě za dvě mužstva, můžete je nějak porovnat. Proč jste se po dvou sezonách ve Victoriaville stěhoval do týmu Cape Breton?
Největší a nejzásadnější rozdíl byl v jazyce. Zatímco ve Victoriaville se mluví francouzsky, v Cape Bretonu anglicky. V Bretonu byli zároveň neskutečně přátelští lidé, tedy úplně jiní, než v Quebecku. Odešel jsem proto, jelikož se mi druhá sezona vůbec nepovedla, navíc jsem si nepadl do oka s trenérem. Chtěl jsem proto zkusit změnu, bohužel jsem musel na operaci s ramenem, což dost poznamenalo další sezonu. Za Cape Breton jsem celkově odchytal pouze 32 zápasů.

Jak jste se domlouval? Umíte francouzsky?
Přiznám se, že francouzsky umím jen málo. Všichni spoluhráči ale uměli anglicky. Trenér také, ve francouzštině jen nadával (smích). V jazykové bariéře problém ale nebyl.

Bydlel jste v nějaké tamní rodině?
Bydlel jsem v rodině, respektive vícero rodinách. Poslední rodina byla úplně nejlepší. Jednalo se snad o nejmilejší lidi, které jsem zatím v životě potkal. Zázemí jsem měl výborné a myslím, že je pro kvalitní sportovní výkony velmi důležité.

Navštěvoval jste v Kanadě školu?
Chodil jsem pouze na pravidelné kurzy angličtiny, takže se v pohodě domluvím. Školu jsem studoval dálkově doma v Milevsku, kde mi vyšli vstříc. Teď po návratu do Karlových Varů bych se asi měl začít věnovat ruštině (smích).

Byl jste v kontaktu s bývalým spoluhráčem Martinem Frkem, který do zámoří odešel v podobnou dobu?
Určitě, myslím, že jsme s Martinem dobří kamarádi. Poslední rok jsme byli ve stejné divizi, takže jsme si proti sobě hned sedmkrát zahráli, gól mi ale nedal (smích). Neustále jsme si volali a voláme. Když byl nedávno čtrnáct dní na dovolené v Čechách, tak jsme spolu strávili poměrně dost času.

Hráli s vámi ještě nějací další Češi?
První rok jsem hrál s Bohumilem Jankem, který v současné době nastupuje za budějovické, respektive královéhradecké áčko. Další rok jsem se potkal s Petrem Šídlíkem, který ještě pokračuje ve Victoriaville. Poslední rok jsem nastupoval s Jakubem Culkem.

Po třech letech jste zpátky v Karlových Varech. Proč jste se rozhodl pro návrat?
Byl jsem draftován Vancouverem, který mě nepodepsal, proto jsem se vrátil do Energie, ve které mám stále platnou smlouvu. Vracím se rád, MHL je pro mě další výzva. Očekávám úplně jiný druh hokeje, než na který jsem byl zvyklý ze zámoří. Už teď se na začátek sezony moc těším.

Neberete návrat do České republiky jako krok zpátky?
Věkem jsem stále junior, takže si velmi rád zahraji prestižní a slibně se rozvíjející MHL. Navíc doufám, že se v této soutěži kvalitně připravím do mužského týmu. Rozhodně to tedy neberu jako krok zpět.

Táhla vás tedy zpátky i možnost zachytat si v Karlových Varech extraligu?
Extraligu rozhodně beru jako velkou výzvu. Nejprve se ale musím adaptovat a vrátit se do povědomí. Chci si vybudovat stejné místo, jaké jsem měl před odchodem do Kanady. Pokud přijde šance zachytat si za A-tým, určitě budu moc rád.

Už jste s trenéry hovořil o pozici v kádru MHL? Budete brankářskou jedničkou?
Trenéři se mnou určitě počítají a je jenom na mně, jestli roli týmové jedničky svými výkony obhájím nebo ne. Každopádně jsem rád za důvěru a udělám vše proto, abych ji nezklamal.

Už jste si od spoluhráčů zjišťoval, co vás na cestách do Ruska čeká?
Ihned po návratu do Karlových Varů jsem na to spoluhráčů ptal. Zajímalo mě především cestování. Všichni kluci z kabiny si to ale chválili. Vše je prý na vysoké úrovni, výborné hotely, výborná jídla, takže vůbec nemám z této soutěže obavy.

V posledních dvou sezonách se vám reprezentační nominace vyhýbala. Čím to podle vás bylo?
I přes angažmá v Kanadě si nemyslím, že bych byl reprezentačním trenérům z očí. Nějaké jméno jsem si udělal, uspěl dokonce v draftu. Druhá sezona však nebyla úplně podle mých představ. Výkonnostně jsem se začal zvedat až po Vánocích, což je pro reprezentaci pozdě. Ve třetí sezoně jsem byl dlouho zraněný, takže jsem o nominaci ani nepřemýšlel. Navíc uznávám, že Petr Mrázek je pouze jeden a v současné době nemá konkurenci. Na dvacítky se již kvůli věku nepodívám. Budu tedy makat a doufat, že do reprezentace ještě nakouknu třeba v kategorii dospělých.

Jaký je váš aktuální cíl?
Především chci pravidelně nastupovat v brance, podávat kvalitní, vyrovnané výkony a pomoci týmu k dobrému umístění v MHL.

Díky za rozhovor.