dnes | David Sokol, foto: 14850.com

Joe Nieuwendyk

Zřejmě nejslavnější hokejista, který kdy prošel týmem Big Red. Člen Síně slávy ledního hokeje, trojnásobný vítěz Stanley Cupu, vítěz olympijských her – to vše je Joe Nieuwendyk. Dnes sedmapadesátiletý Kanaďan nastoupil na cornellskou univerzitu v roce 1984, když coby osmnáctiletý neprošel draftem z torontské juniorské ligy MetJBHL. Hned ve své první sezóně ale ukázal, že v něm dříme obrovský hokejový talent. Ve 29 utkáních totiž nasbíral 45 bodů (21+24) a obsadil druhou příčku v bodování týmu.

Díky tomu byl nejen vyhlášen nováčkem roku NCAA, ale také na něj už ve druhém kole draftu do NHL ukázali Calgary Flames a zbytek je historie. Po dalších dvou letech v Cornellu, kdy v obou případech jednak nasbíral přes 50 bodů a jednak ovládl žebříček týmové produktivity, se rodák z Oshawy přesunul do nejlepší hokejové ligy světa. Především v dresu Calgary a Dallasu tam strávil celých dvacet let, během kterých odehrál 1415 utkání se ziskem 1242 bodů a zapsal se mezi vůbec nejlepší hokejisty historie! Po konci hráčské kariéry se Nieuwendyk stal poměrně úspěšným činovníkem, na začátku minulého desetiletí dokonce pár let dělal generálního manažera Dallasu Stars.

V přepočtu bodů na utkání je dodnes čtvrtým nejproduktivnějším hráčem Cornellu, za tři roky na univerzitě nasbíral 151 bodů (73+78) v 72 zápasech, tedy 2,10 bodu na utkání. I díky tomu v roce 2009 Big Red slavnostně vyřadili jeho číslo 25, které nosil po celé tři sezóny, včetně té poslední, kdy dělal na škole kapitána.

Zdroj foto: Ithaca Times

Ken Dryden

O dvě desetiletí dříve vstupoval v barvách Cornellu do velkého hokeje další člen Síně slávy a dokonce devítinásobný vítěz NHL! Jeden z nejlepších gólmanů hokejové historie Ken Dryden stejně jako Nieuwendyk zamířil do týmu Big Red z torontské MetJBHL, jeho začátky na škole byly však značně trnitější, ve své nováčkovské sezóně se přes své dva starší kolegy nedostal jediného utkání. Po konci toho zkušenějšího z nich dostal šanci i Dryden, který se okamžitě ukázal a pevně si uzmul pozici týmové jedničky.

V prvním roce na univerzitě zaznamenal famózní úspěšnost zákroků 94,5 % s průměrem 1,46 inkasování na zápas, čísla jako z jiného vesmíru. Pro představu, druhý nejlepší brankář soutěže, jistý Tony Esposito (další člen Síně slávy), ten rok skončil s takřka o 3 procentní body horší úspěšností zásahů a o víc než 1 branku na utkání vyšším průměrem inkasování. Také v následujících dvou letech v Cornellu dosáhl na obdobně fantastické statistiky a pokaždé byl zvolen do jednoho ze dvou All-Stars týmů sezóny celé NCAA. To se v historii amerického univerzitního hokeje povedlo kromě Drydena jedinému hráči v 50. letech.

I díky tomu se v sezóně 1968/69 coby jednadvacetiletý objevil ve dvou utkáních mistrovství světa a o dva ročníky později si také vysloužil smlouvu od Montrealu Canadiens. V kanadském klubu nakonec odehrál osm let, během kterých se stihl zařadit nejen mezi legendy Canadiens, ale celého hokeje. V NHL celkem odchytal 509 zápasů s na tehdejší dobu bezkonkurenčním průměrem inkasování 2,28 a neméně výjimečnou úspěšností zákroků 92,0 % (dle některých přepočtů by se v dnešním hokeji zřejmě blížil 94% úspěšnosti napříč kariérou). Nepřekvapivě tak jeho číslo slavnostně vyřadili jak v Montrealu (číslo 29), tak na cornellské univerzitě (číslo 1).

Zdroj foto: FB Cornell Big Red Mens Hockey

Matt Moulson

Přesouváme se v čase už do 21. století, na jehož počátku se newyorská univerzita mohla těšit z kvalit dalšího budoucího hráče NHL. V roce 2002 na Cornell nastoupil mladý útočník Matt Moulson, tehdy čerstvě druhý nejproduktivnější hráč nižší juniorské MWJHL, kterému ani 102 bodů (56+46) ve 42 zápasech nestačilo na úspěšné projití draftem. Na univerzitě však první rok zapsal 23 bodů (13+10) ve 33 utkáních a coby o rok starší hráč se těsně vmáčkl do draftu v devátém kole. A to přestože se v té době intenzivně věnoval také lakrosu, kde měl slibně našlápnuto na profesionální kariéru.

Moulson si však vybral hokej, kterému se od druhé sezóny na škole začal věnovat naplno. Jako správné rozhodnutí se to ukázalo hned ten samý rok, kdy se 35 body (18+17) ovládl týmové bodování. V kádru Big Red nenašel přemožitele ani v dalších dvou letech, které v Cornellu strávil, ten poslední s kapitánským céčkem na dresu. Za čtyři ročníky v NCAA celkem nasbíral 138 bodů (71+67) a je v součtu jak nejproduktivnějším hráčem, tak nejlepším střelcem cornellské univerzity od začátku 90. let! Kromě toho také dotáhl Big Red ke dvěma titulům mistrů konference ECAC.

Po konci studentského života se rychle chytil také v NHL, kde platil za spolehlivého hráče do druhé či třetí lajny s výbornými defenzivními kvalitami. Dvakrát se dokonce dostal mezi tři finalisty Lady Byng Trophy udělované nejslušnějšímu hráči NHL. Celkem v nejlepší světové soutěži odehrál 666 duelů během 11 let a v závěru své profesionální kariéry dělal dvě sezóny kapitána farmářskému týmu Washingtonu Hershey Bears.

Zdroj foto: Cornell University Athletics

Riley Nash

Těsně po konci Moulsona přivedli Big Red do svých řad minimálně na papíře ještě talentovanějšího útočníka. Tehdy čerstvá první volba Edmontonu a 21. celkově v draftu do NHL 2007, někdejší reprezentant kanadské sedmnáctky a třetí nejproduktivnější osmnátiletý hráč elitní juniorské BCHL. S takovou vizitkou vstupoval do univerzitního hokeje Riley Nash a od samého začátku nenechal nikoho pochybovat o jeho potenciálu a schopnostech. První ročník nastřádal 32 bodů (12+20) ve 36 zápasech, jen o bod méně než nejproduktivnější hráč Cornellu, a obdržel ocenění pro nejlepšího nováčka konference ECAC.

Druhou sezónu si připsal ještě o tři body více a vyhoupl se na špici klubového bodování a v té třetí a závěrečné na univerzitě s Cornellem oslavil titul šampiónů ECAC. S dobře zapamatovatelnou bilancí 102 bodů (37+65) ve 102 utkáních mu patří pátá příčka v historickém bodování univerzity od roku 2000, a v přepočtu na odehraná střetnutí je dokonce třetí za Mattem Moulsonem a současnou hvězdou Big Red Gabrielem Segerem.

Stejně jako Moulson se dokázal etablovat také v NHL, na rozdíl od svého staršího kolegy se ale nikdy neprocpal do elitních formací a vždy spíše lepil díry v sestavě coby třetí nebo čtvrtý centr. V této roli si nicméně počínal solidně, díky čemuž do dnešního dne strávil v NHL už dvanáct let, během kterých naskočil do 670 duelů (a stále je pod smlouvou u New York Rangers, ačkoliv poslední dobou nastupuje především na farmě).

Zdroj foto: Syracuse.com

Ben Scrivens

Ve stejné době jistil branku Cornellu gólman, který později sbíral zkušenosti i v nejlepší lize světa, a dokonce vyhrál olympijský bronz! Velice nadějnou univerzitní kariéru prožil v barvách Big Red Ben Scrivens, ačkoliv pro něj nezačala nejlépe. V prvním roce totiž coby nedraftovaný pouze kryl záda Troyi Davenportovi a naskočil jen do 12 utkání. V nich si ale počínal tak kvalitně, že od sezóny 2007/08 obsadil cornellské brankoviště a po následující tři roky do něj nikoho jiného v podstatě vůbec nepustil.

Celkem na univerzitě odchytal 117 zápasů a do dnešního dne jej v počtu startů za klub překonal o jediný duel pouze Andy Iles, přímý nástupce Scrivense mezi tyčemi Big Red. Během svého čtyřletého působení na škole rodák ze Spruce Grove zaznamenal průměrnou úspěšnost zákroků 93,0 %, třetí nejvyšší v historii Cornellu v rámci brankářů s alespoň 10 starty. Stejně tak se zařadil mezi šestici maskovaných mužů, která dokázala vměstnat svůj průměr inkasování pod dvě branky na zápas – Scrivens ukončil univerzitní kariéru s hodnotou 1,93 (v té době byl teprve čtvrtým gólmanem Big Red, kterému se to povedlo).

Ačkoliv se ve svém posledním roce na škole stal vůbec nejužitečnějším hráčem ECAC a jedním ze tří finalistů v boji o Hobey Baker Award pro nejlepšího hráče celé NCAA, v seniorském hokeji se nedokázal prosadit tak, jak mu mnozí predikovali. Většinu své kariéry působil jen coby dvojka, roli hlavního brankáře zastával pouze během rok a půl dlouhého působení v Edmontonu. Po šesti letech a 144 odchytaných utkáních v NHL zamířil na dvě sezóny do KHL, kde se ve své posledním ročníku kariéry probojoval do olympijské nominace a v Soči pomohl kanadskému výběru ke zlatým medailím.

Zdroj foto: Cornell University Athletics