Lukáš Pech: Jsem rád za každý týden s národním týmem
Lukáši, výraznou změnou do druhého utkání s Německem bylo vaše začlenění do první formace. Kdy jste se tuto zprávu dozvěděl?
Dozvěděl jsem se to při obědě. V klidu jsem doobědval a šel jsem se připravovat na zápas. (smích)
Z okraje střídačky hned do první formace, to je docela skok...
To byl opravdu velký skok a pro mě velké překvapení. Jsem strašně rád, že jsem tu šanci dostal.
Nová pozice vám očividně sedla. Měli jste spoustu šancí. Hrálo se vám dobře?
Musím uznat, že jsme si velice dobře vyhověli a ne jenom my. Celé mužstvo hrálo jako jeden celek. Těch šancí a příležitostí dát branku bylo opravdu mnoho a je jen škoda, že jsme je nedokázali všechny zužitkovat.
V přátelském utkání reprezentace jste letos skóroval už podruhé...
Úvodní branku jsem trefil proti Lotyšsku. Dá se říct, že obě branky byly totožné, protože jsem je obě dal z dorážky. Odrazilo se to až ke mně. Já už letěl do brány, ale vzal jsem to na poslední chvíli ze široka a nakonec jsem měl k puku blíž. Bylo to velké štěstí.
V čem vnímáte největší změnu od prvního utkání s Německem?
Páteční zápas jsem sledoval pouze ze střídačky, přesto se nedá srovnávat kvalita ledové plochy. V pátek kotouče strašně poskakovaly a led byl v o dost horším stavu. Byla to taková holomajzna. V Selbu to bylo lepší, více jsme si vyhověli a hráli už lépe do obrany. Do útoku jsme taky hráli dobře a vytvořili si nějaké šance.
Jak vidíte své šance na mistrovství světa?
Já zůstávám při zemi. Jsem rád za každý týden, co s národním mužstvem strávím. Mám postupné cíle a velké si nedávám. Jasně, chtěl bych hrát na mistrovství, ale momentálně jsem rád, že tu strávím další týden a pak uvidím, co bude dál.
Po nevydařené sezoně v extralize to pro vás musí být příjemná satisfakce. Jakou největší změnu vnímáte?
Největší změnou je určitě tlak, který na vás působí. V sezoně jsme se pořád plácali na posledních příčkách a ten tlak byl obrovský. Málem jsme spadli do baráže a když jsem teď na to koukal, tak to by nebyla žádná legrace. Naopak tady si to člověk užívá, je tu více času na regeneraci.
Soustředění s národním týmem vás tedy baví?
Já si užívám každý trénink, každý zápas. A i když nehraji, tak se snažím žít s týmem a pokud jsem dvanáctý nebo třináctý, tak tu roli přijmu. Užívám si, že tu mohu být s týmem.
Díky za rozhovor!
