Mužstvu chybí emoce, říká Václav Eismann
Jak jste spokojení s pátou příčkou v tabulce pro skupinu Západ?
Popravdě moc s tím spokojení nejsme. Před sezonou jsme věděli, jaká je reálná síla našeho kádru, že mohou nastat problémy. Ale po sedmi úvodních kolech, kdy jsme získali sedmnáct bodů, jsme doufali v to, že bychom se mohli porvat o přímý postup do play-off a probojovat se mezi nejlepší čtyřku, což se nám nepovedlo. Myslím si, že v prvních kolech jsme hráli trochu nad reálné možnosti tohoto mužstva.
Vstup do sezóny pro vás vůbec nevypadal špatně, po osmém kole se to nějak zlomilo a následovala série čtyř porážek, od té doby se vám nedařilo moc střílet góly. V čem vidíte hlavní problém?
Byl tam jeden zlomový moment, kdy naše mužstvo téměř kompletně postihla střevní viróza a asi sedmnáct hráčů se ocitlo mimo tréninkovou činnost. Odložili jsme kvůli tomu dvě utkání, zápasy se poté kumulovaly a šly rychle po sobě. Nebyli jsme na tom po viróze fyzicky vůbec dobře, začaly přibývat porážky, přestalo se nám dařit střelecky a začalo se spojovat jedno s druhým. Přestalo se dařit hlavně lajně Jana Bečky, Radka Proška a Martina Slabého, kteří do té doby produktivitu mužstva výrazně táhli. Měli podporu u některých hráčů ročníku 1998, hlavně Marka Pastyříka. Viróza nás zabrzdila. Začali jsme do toho padat, provázela nás ztráta herního sebevědomí, nepodařilo se nám dlouhodobě vrátit na vítěznou vlnu.
Za co byste svůj tým pochválil a naopak, kde jsou jeho slabiny?
Pochválil bych ho za vstup do sezóny, do kterého jsme šli s určitou pokorou a očekáváním. Nevěděli jsme jakým směrem se budou naše výkony odvíjet a myslím si, že právě ta pokora a pracovitost nás takto vyhouply k výsledkům v počátku sezóny. Když jsme si osahali, že by to mohlo jít, tak se počáteční pokora, pracovitost i zápal pro hru postupně vytrácely.
Za co bych pokáral mužstvo… Z mého pohledu mu naprosto chybí emoce a všemi respektovaný lídr. Takhle neemoční mužstvo jsem za dobu sedmi let, co mám možnost působit u této kategorie, ještě netrénoval. Je to dáno typologií hráčů i osobnostními charaktery. Produktivitu mužstva vedou hráči, kteří jsou zde prvním rokem a ne všichni druhoročáci jsou ochotni to vnitřně přijmout. Na prvních třech místech máme hráče ročníku 1999 a Radka Proška, který je dokonce ročník 2000. Pro pohodu a uvolněnost hráče je důležité si uvědomit, že pomáhat týmu lze i charakterní hrou, která je částečně vyjádřena statistikou pozitivní a negativní účasti při vstřelení branky. Pro nás trenéry je stejně důležitá jako kanadské bodování. Prioritou myšlení většiny našich hráčů je však pouze produktivita. Jen malé srovnání. Loňské mužstvo bylo například jen při utkání v Plzni ochotné zblokovat nebo defenzivním postavením odklonit třicet střeleckých pokusů soupeře. Letos zmíněný počet máme možná v průměru za deset zápasů.
Koho považujete za tahouny týmu?
Jak už jsem zmínil. V počátku to byla lajna Jana Bečky a velmi dobrou práci odváděl i Marek Pastyřík. Myslím si, že na svůj věk mladšího dorostence odvádí velmi solidní standard Filip Bernáth na postu obránce.
V kategorii staršího dorostu se dlouhodobě potýkáte s poněkud úzkým kádrem. Jak jste na tom po této stránce letos?
Letos je kádr hlavně kvalitativně úzký. Disponujeme čtyřmi gólmany, osmi obránci a šestnácti útočníky, takže početně je to dvacet čtyři hráčů do pole plus čtyři brankáři. V průběhu první části jsme ještě využívali Milana Davídka a Ondřeje Pajka z juniorské kategorie. Hráče nominujeme i do B-týmu hrajícího ligu staršího dorostu, který výborně vede trenér Jiří Parkmann. Avšak není bez zajímavosti, že často tam pošleme až deset hráčů a těch deset hráčů má někdy problémy vyhrát utkání ligy staršího dorostu.
Během první části, jste měl tedy možnost doplnit tým o hráče z letošní juniorské kategorie. Byli pro vás tito hráči přínosem?
Milan Davídek nám pomohl vyhrát první utkání proti Plzni, kdy jsme zvítězili 6:4, poté se mu dařilo střídavě. Přechod z kategorie do kategorie je pro hráče vždy náročný, ale například právě u Milana Davídka je důležité, že zmiňovanou vášeň a zápal do hry rozhodně má. Ondřej Pajk je pro nás přínosem hlavně z toho důvodu, že přinese kilogramy a důraz do našich obranných řad, protože my v nich nemáme příliš robustní a fyzicky vyspělé hráče, což také často rozhoduje.
Na čem chcete hlavně zapracovat v další části této sezóny?
Důležité bude, jak se nám podaří konečně probudit u hráčů zájem o tým, protože zatím to zde není. Mužstvo z různých důvodů nedrží příliš při sobě, nemá emoce, nemá vášeň. Za tento stav přijímám zodpovědnost, protože přes několik tématických mítinků se mi zatím nepodařilo vytvořit soudržně fungující tým.To mě mrzí více než nepostup do první čtyřky. Dokážu pochopit, že některé týmy jsou kvalitativně výš, stahují si větší počet hráčů než my, ale co mně zatím nejvíce osobně vadí je nedostatek pozitivních emocí a vzájemné podpory na trase hráč-hráč. My jsme emočně neutrální, chováme se stejně, když branku dostaneme, chováme se stejně, když branku vstřelíme. Obličej hráčů je takový poker face, který je pro karetní hru vhodný, ale pro hokej bych si dokázal představit daleko pozitivnější emoce. Právě na těch emocích se dá dorovnat vyšší kvalita soupeřů. My se v první řadě teď musíme pokusit znova získat hráče pro týmový zájem, aby své ego bylo podřídili zájmu mužstva. Určitá míra egoismu ve hře je zdravá, musí však podporovat týmové snažení.
V minulosti jste v období Vánoc jezdívali na zahraniční turnaj, máte něco podobného v plánu i letos?
Velmi mě mrzí, že tradiční Mattsson Cup, na který jsme jezdívali do švédského města Mora se letos nekoná. Nekoná se z důvodu termínového prodloužení švédské elitní soutěže U18. Až třetího a čtvrtého ledna jedeme do Salzburgu, a tak v předvánočním týdnu dostanou hráči větší volno.
Děkuji za rozhovor!
