Nasadil jsem si hodně vysokou laťku, směje se Vítězslav Bílek
Kladenský odchovanec se do Karlových Varů přesunul v letní přestávce a hned začal naplňovat naděje do něj vkládané. Po chvíli zaváhání si dokázal vzpomenout i na detaily svých přesných střel: „Já už pořádně ani nevím, jak to tam lítalo (smích). První gól padnul po šikovném prošťouchnutí od Milana Krafta, já jsem si to jenom přistrčil na střed a z první mířil nahoru, protože jsem si všimnul, že gólman jde do rozkleku. Druhá branka byla úplně stejná, jen s tím rozdílem, že Milan mi přihrál tak dobře, že jsem mohl pálit z jedničky. A u třetí? Tam musím pochválit Pepu Řezníčka, který tu situaci vymyslel úplně suprově a krásně mě našel mezi kruhy. To už nešlo nedat.“
První dvě trefy byly jako přes kopírák. Milan Kraft vyhrál vhazování a poté už přišla blesková střela do sítě. Přestože byly tyto dvě herní situace sehrány naprosto precizně, tréninková dřina za nimi nestojí. „Dá se říct, že tuhle situaci úplně netrénujeme, ale říkáme si, kde bychom asi tak mohli stát, kde budeme čekat. Milan je hodně šikovný hráč a když nám to takhle půjde dál, bude to hodně dobré,“ chválí svého o něco zkušenějšího a slavnějšího centra.
Na hattrick hned z prvního zápasu v novém dresu se bude asi jen těžko navazovat, což dobře ví i usměvavý útočník: „Asi jsem si nastavil hodně vysokou laťku, ale každý zápas je jiný. Je jasné, že to tam nebude padat po hattricku a může přijít i série, kdy prostě branka nepřijde. To je prostě normální. A když budou střílet góly jiní kluci, budu jenom rád.“
I přes výborný konečný výsledek nebylo o osudu zápasu dlouho vůbec jasno. V první třetině dokonce Pardubice velmi důrazně bušily do karlovarského brankáře a několikrát je od úspěchu oddělila jen smůla. „Řekli jsme si, že musíme vycházet z obrany, ale ten začátek byl z naší strany takový laxní. Od páté minuty jsme se ale kousli, řekli jsme si, že to musíme rozjet a nakonec to pěkně vyšlo,“ popisuje dosti hektický a divácky velmi atraktivní začátek střetnutí.
I přes smutné události z uplynulého týdne dokázaly do utkání vlétnout oba celky s maximálním nasazením: „Věděli jsme, že tempo bude vysoké i přes ty události, které se staly. Nejen pro Pardubice je to smutná věc, ale život musí jít dál a musíme hrát každý zápas naplno a i proto jsem rád, že jsme za to pořádně vzali a napadaly tam i góly.“
Hokej i život naštěstí přináší i veselejší momenty. Jedním z nich byla kuriózní situace, kdy šikovnému křídlu selhala část výstroje. „Zaháknul jsem se tam za pardubického hráče, nějak jsem špatně dupnul a rupnul mi nůž brusle. Když jsem se pak chtěl rozjet, tak jsem koukal, že je nůž v čudu. Vůbec jsem se nemohl dostat na střídačku, tak jsem prosil kluky, aby mi pomohli, jenže to nikdo pořádně nepochopil,“ směje se při vzpomínce na své méně povedené chvilky v zápase.
Jedničku za celý duel zaslouží vedle hráčů také fanoušci obou mužstev. Skvělou atmosféru a neutuchající podporu pociťovali v rozhodujících chvílích i borci mezi mantinely: „Co se týče fanoušků, tak jim mohu jen obrovsky poděkovat, protože tady dneska vytvořili perfektní atmosféru. Patří jim jeden velký dík. Doufám, že budou chodit v hojném počtu i na další domácí zápasy, protože nám jejich podpora obrovsky psychicky pomáhá.“
Související články
