Plutnar: Už chci zažít týmový úspěch
Michale, větší část přípravy už je za vámi. Vyhlížíte již konec?
Na jednu už se těším, až to bude za námi. Na druhou stranu je potřeba říct, že ta letošní příprava je jiná, než na co jsme byli zvyklí v posledních letech a mě konkrétně baví.
Nový trenér přinesl nové prvky přípravy. Jste za to tedy jako hráči rádi?
Určitě! Tréninky jsou více zaměřené na sílu a jsou kratší, takže se člověk těší na další trénink. Ví, co ho asi tak zhruba bude čekat.
Během suché přípravy chodíte také na led, vítáte to?
Já jsem zrovna ten typ, který přes léto nemusí chodit na led. Myslím, že si ho v sezóně užijeme až až. Ale ten trend je takový, že asi do pár let z toho ledu vůbec neslezeme. I pro nás je to ale příjemné zpestření, máme alespoň čas na pilování různých dovedností.
Loňská sezóna byla pro vás nejlepší v dosavadní kariéře. Čím to bylo? Začal jste dělat něco jinak?
Souhlasím, z bodového hlediska nejpovedenější sezona. Hrozně rád bych na ni navázal a pomohl týmu i v nadcházející sezoně. Ale nemyslím si, že bych v přípravě dělal něco jinak. Spíše to byla taková ta sezona, kdy co jsem vystřelil, tak skončilo gólem a to stejné s nahrávkami.
Prostor jste dostal loni i na přesilovce. Jistě i to k nasbíraným bodům pomohlo…
Já jsem si hlavně moc vážil toho, že jsem se na ty přesilovky dostal. A byl následně rád, že tu důvěru trenérům vracím. Ale ve finále to k ničemu nebylo, vypadli jsme v předkole. Hrozně rád bych už tady konečně udělal nějaký týmový úspěch.
Skončili jste v předkole, což bylo zklamáním. Co chybí k tomu čtvrtfinále?
Tak zklamání… Asi nikdo nechce končit sezonu v březnu. Všichni jsme chtěli hrát hokej co nejdéle a zabojovat konečně o nějaký úspěch pro karlovarský klub.
Jen těsně vám unikla pozvánka do reprezentace, jak moc to mrzí?
Já už to teď neřeším. Do reprezentace jsem jít neměl, to jsem měl zjištěné, a i proto nastoupil na plánovanou operaci. Asi tři dny po ní mi volali, že jim nějaký obránce vypadl a že by měli zájem o to, abych se k nim připojil, což bohužel už nebylo možné.
Máte tedy o to větší motivaci do nadcházející sezony?
Nejprve musím navázat na loňské výkony. Dostat se do reprezentace je ale ohromně těžké. Každý rok vyletí v lize nějaký mladý hráč. Já už se věkem blížím ke třicítce, takže už na národní dres nemyslím. Šanci dostávají zejména mladší hráči. Pokud by to ale pozvání přišlo, hrozně bych si ho vážil. Motivaci v tomto ohledu pořád mám.
Máte nový trenérský štáb. Už jste měli možnost se pobavit o herním stylu a vaši roli v týmu?
S trenéry jsme se bavili a myslím, že by to mělo být dobré. Hráli jsme tady de facto pět let něco, teď si budeme zvykat na něco trochu jiného.
V minulém roce se vám dařilo i mimo hokej. Vaše rodina se rozrostla o dalšího člena. Může mít i rodinná pohoda vliv na výkon?
Já si dokonce myslím, že to byl ten hlavní důvod, proč se mi tak dařilo. Skoro jsem totiž neměl čas řešit hokej. Zařizoval jsem plno věcí, aby vše doma klaplo. Bylo to náročné, protože jsme tady vlastně sami. Jakmile skončil trénink nebo zápas, úplně jsem vypl a těšil se domů za svou rodinou. To mi, myslím, dávalo ten klid a pohodu, kterou jsem pak zúročil i na ledě.
Děkuji za rozhovor.
