Po stopách bývalých hráčů Slavie, Becherovky a Energie II.
V té samé době jako Bláha se v lázeňské metropoli objevil Honza Boháček. Ten do tehdejší Slavie přišel ze Sparty Praha a jako Bláha stal se hvězdou mužstva.
Honza byl velice společenský typ člověka, a proto si ho fanoušci pamatují. Zakládající členové Fan Clubu Robert Bozděch nebo Petr Jiránek stále vzpomínají na to, jak chodili společně s ním a s dalšími hráči na kulečník do Rolavy na sídlišti Čankovská. Jan Boháček již nějaký ten rok hraje za Mělník a ve svých necelých čtyřiceti letech je stále považován za jednoho z nejlepších obránců mužstva. Ve městě, kde se stéká Labe s Vltavou, se s ním jeho biliároví spoluhráči naposledy potkali. Futsalový tým Fan Clubu se několik let prezentuje ve středních Čechách na dvoudenním turnaji, a protože večer neměli fanoušci co dělat, tak vyrazili na hokej a po letech se s Janem Boháčkem opět potkali.
Dalším hráčem, kterému je tento díl věnován, je Martin Kovařík. Vysoký obránce přišel do Karlových Varů z Plzně, kde hokejově vyrost. Když kroužil na ledě, tak ho nikdo nemohl přehlédnout, protože nosil dlouhé vlasy do půlky zad a se svojí vysokou postavou připomínal jezdící rozhlednu. V dnešní době je již ostříhán nakrátko, ale stále působí jako stožár. S hlavou nahoře rozděluje puky ve druhé lize svým spoluhráčům v Rokycanech.
Někdo si možná vzpomene i na Petra Mainera. Ten přišel na západ Čech z Českých Budějovic, kde poprvé nakoukl do extraligy. V první sezoně, kdy Karlovy Vary hrály extraligu a v utkání s Vítkovicemi prohrávaly doma 8:2, se přidal k fanouškům. I za tohoto stavu probíhala na zimním stadionu v Rybářích mexická vlna. Petr jako náhradník se nejprve podíval na trenéry a protože se nekoukali, tak také on vstal s rukama nad hlavou. Po anabázi v Karlových Varech zamířil do Sokolova a teď ve svých osmatřiceti letech hraje druhou ligu v Klatovech.