st 23.7.2003 | Marek Mikeš

Právě kvůli malé vytěžovanosti se rozhodl v sezoně 2001/02 hokejově růst mimo Prahu. Přes Beroun zavítal do ústeckého Slovanu, kde v loňské sezóně strávil velmi úspěšnou sezónu, kdy si ve 40 utkáních připsal 28 bodů za 13 branek a 15 asistencí. „Ve Spartě bych nedostal tolik příležitostí, a proto jsem odešel hrát do Ústí nad Labem. Potřeboval jsem jít do takového týmu, kde bych byl hodně vytěžován a ve svých dvaceti letech se vyhrál natolik, abych poté mohl naskočit do extraligy. Víceméně mi nešlo tolik o to, zda bude tým první nebo druhý, i když samozřejmě kvalita manšaftu taky hrála roli, ale hlavně o to, abych dostával hodně příležitostí na ledě a to se mi v Ústí splnilo,“ vysvětluje důvody příchodu na sever Čech sympatický 178cm vysoký a 77kg vážící útočník.

Do Slovanu Ústí nad Labem tedy Tomáš odcházel kvůli větší příležitosti na ledě, stejná příčina změny klubu však při příchodu do Karlových Varů pravděpodobně nebyla. Sám hráč si velmi dobře uvědomuje, že na západě Čech jej nebude čekat lehká práce při prosazování se do užší sestavy. „Kolik budu dostávat příležitostí záleží jen na trenérech. Ze začátku to určitě nebudu mít lehké. Budu se prát o své místo v sestavě a počítám s tím,“ říká uvědoměle útočník, jehož pro západočeský lázeňský klub objevil loňský asistent hlavního trenéra Energie Jan Votruba. „Uvidíme jak to půjde mně i týmu, určitě se ale tady o to místo porvu!“ Pojem „karlovarská příprava“ si za léta, kterou klub tráví v nejvyšší české soutěži, získal obrovský věhlas. Příprava snad žádného týmu nebudí takový respekt u fanoušků a zároveň obavy v hráčích samotných. Tento pojem se stal synonymem pro tvrdost, náročnost, obrovské tréninkové dávky a v neposlední řadě také pro vyčerpání. Letos získala příprava v lázeňském klubu zpět svého tvůrce, svůj mozek - Radima Rulíka, a ten ji nezůstal nic dlužen. „Já jsem absolvoval již přípravy na Spartě v juniorech, v A týmu pod vedením Václava Sýkory i další, ale souhlasím s tím, že místní karlovarská příprava je nejnáročnější, určitě z hlediska objemu. V Praze jsme taky trénovali dobře, ale tady to minimálně zabere daleko víc času. Je to moje nejtvrdší příprava, jakou jsem doposud zažil. V jedenadvaceti letech mi taková příprava však může jen pomoct. Věřím, že když do sebe dostanu takovéto tréninkové dávky, tak má výkonnost může jít jen nahoru.“

Snad každého hokejistu lákají lukrativní zahraniční soutěže. V minulosti to byla především NHL, v současné době při postupném úpadku této severoamerické ligy se začíná na popředí dostávat miliardářská ruská Superliga. I Tomáš Netík připouští, že zahraniční angažmá by jej lákalo. Jaký je tedy jeho nejoblíbenější klub? Klub snů, ve kterém by si rád zahrál a s kterými hráči by si rád zahrál? „Samozřejmě se musím první prosadit v domácí soutěži. Ale pokud prosadím a hrál budu hrát na takové úrovni, že by o mě byl zvenku zájem, tak bych se tomu určitě nebránil. Ve kterém klubu bych těl působit? O tom jsem nikdy moc nepřemýšlel. Žádný vysněný klub nemám. Ani jsem nikdy o nějakém klubu NHL nesnil. Já chci hrát tam, kde mi bude dobře. Chci hrát v co nejlepší soutěži a s co nejlepším týmem, ale že bych třeba řekl, že můj sen je Pittsburgh, to ne. Možná mi bude dobře v nějakém týmu, o kterém dnes ani nevím. Hráčů, se kterými bych si chtěl zahrát, je obrovské množství. Když to trochu přeženu, tak to jsou skoro všichni hráči v NHL, převážně Češi. Tu druhou sezónu ve Spartě, kde jsme vyhráli titul, ačkoliv jsem tomu moc nepřispěl, tam když jsem se v kabině podíval na hráče, tak to byla nádhera. V té době tam hráli takový hráči jako Kratěna, Broš, Žemlička, Bříza, Hlinka a takto bych mohl jmenovat snad celou kabinu. Od těchto hráčů jsem si toho hodně vzal.“

I velký herní vzor mladého a talentovaného Tomáše Netíka pochází ze Sparťanské šatny, i když v tuto dobu hraje na druhém konci planety. „Herních vzorů mám víc, ale nejbližší je mi exsparťan David Výborný, který nyní hraje v Columbusu. Líbí se mi jeho herní styl a na ledě ho mám velmi rád. Samozřejmě mám rád i takové hráče jako Jaromír Jágr, ale styl Davida Výborného mě fascinuje. Jak hraje, bruslí i hokejové myslí.“

Tomáš Netík bude v HC Energie Karlovy Vary hrát s číslem 17. Valná většina hráčů hokeje je velmi pověrčivá a u jejich čísel na dresu tomu nebývá jinak. Číslo na dresu bývá pro hráče něčím magickým, tajemným. Číslem, které jim přináší štěstí a má pro ně určitou psychologickou hodnotu, a ne jinak tomu je i u Tomáše. „Na Spartě jsem svá nejlepší léta v juniorské extralize odehrál s čísly 16 a 18. Poté jsem změnil číslo na 11, ale to bylo špatné! Číslo 11 mi štěstí nepřineslo, a tak jsem se rozhodl pro sedmnáctku, se kterou jsem odehrál celou loňskou sezónu v Ústí nad Labem (nejúspěšnější sezonu v dosavadní kariéře pozn.redakce), a tak když jsem přišel do Varů a číslo 17 tady bylo volné, hned jsem si řekl, že ho chci já. Sedmnáctka je moje tajné a šťastné číslo, ale důvody si nechám pro sebe.“

Fanynky při pohledu na mladého a pohledného hráče jistě napadne, jestli je, či není zadán. V tomto ohledu všechny zklameme, Tomáš Netík má i ve svém mladém věku již dlouhodobou známost. „Ano přítelkyni mám,“ říká s úsměvem. „Už spolu chodíme tři roky. Ještě spolu nebydlíme, prozatím je to na takové bázi, že ona tráví část času u mě a já u ní, je to tak půl na půl. Studuje práva, takže musí dojíždět do školy,“ vysvětluje. Jaký je pro vás ženský ideál? „Určitě musí být přitažlivá, ale musí mít také něco v hlavě! Při stylu života hokejisty bych nedokázal mít vedle sebe nějakou nafoukanou a hloupou holku. Musí mít vše, co správná holka mít má, musí být krásná, přitažlivá, ale k tomu musí být inteligentní.“

V neděli 20.července skočila hráčům třítýdenní dovolená a hned v pondělí již poprvé hokejisté vyjeli na zbrusu nový led. „Na led jsem se velmi těšil,“ přiznává útočník. „Po těch deseti týdnech přípravy a i po dovolené se člověk na led těší. Letní příprava je taková nutnost. Samozřejmě je mi jasné, že musí být! Všechno to děláme pro hokej a když pak hráč vyjede na led, je to hned o něčem jiném.“ I o dovolené měl Netík klid jen částečně. „První týden jsem strávil u rodičů v našem domě, kde jsem se musel zotavit z té desetitýdenní přípravy. Jsem člověk, který musí neustále něco dělat, takže sportu jsem se i tak věnoval. Hrál jsem tenis, fotbal, jezdil jsem na kole, ale vše to bylo spíše v odpočinkovém tempu, také jsem hodně spal. Poté jsme jeli s mou přítelkyní a kamarády do Chorvatska, kde jsem si užil moře i klidu. Poslední týden měla má sestra tenisovou školu, tak jsem jí s těmi dětmi pomáhal, čímž jsem najel na určitý sportovní režim a první výjezd na led už pro mě nebyl tak náročný.“

V součastné době začíná být opět aktuální kauza pardubického Michaela Vyhlídala. Obránce, kterému byl při zápase se Slávií prokázán pozitivní dopingový test, za nějž mu byl udělen zákaz činnosti na dva roky! Pardubice se nyní snaží celou kazu znovu otevřít a chtějí „zařídit“ svému hráči prominutí trestu. Jaký názor má Tomáš Netík na tuto kauzu i na doping v hokeji, potažmo ve sportu vůbec? „Já přímo tuto kauzu neznám. Samozřejmě jsem o tom četl v novinách a slyšel jsem o tom. Toho hráče ale neznám a neznám ani okolnosti, které byly kolem, takže k tomu nemohu mít vyhraněný názor. Nevím jestli to bral, nebo ne, takže přímo k tomuto nic říct nemohu. Každopádně doping do sportu nepatří, to je známá věc. Doping ve sportu je špatná věc! Ale na druhou stranu musím říct, že při té extrémní zátěži, kterou absolvujeme, musíme brát zvýšené dávky některých látek, jako například proteinů a sacharidů, ale to se už nebavíme o dopingu! To už mluvím čistě o doplňkách výživy. Mnoho lidí vidí, že si někde mícháme nějaké nápoje, a hned je tendence spojovat to s dopingem. Ale to doping není, když tyto látky při tréninku zvýšeně vydáme, tak je pak tělu musíme zvýšeně dodat.“