První týden jsem byl pěkně zavařený
Stříbrná sezona měla i své drobné nepříjemnosti v podobě minima času na rodinu a také mnohem kratší dovolené. Na letní přípravu už pak elitní centr karlovarské Energie nebyl natěšený jako obvykle. A jelikož se připojil do tréninku později než ostatní, čekala ho na úvod pořádná dřina.
Asi jako každý hráč radši hraju zápasy, než abych trénoval. Je fakt, že když se pak všechna utkání sečtou, s přípravou, s celou extraligovou sezonou, se všemi reprezentačními akcemi, tak je toho opravdu hodně. Když kluci měli volno, tak já jsem ho vlastně neměl. Ale nijak negativně se to na mě neprojevovalo.
Neměl jste už na konci sezony hokeje plné zuby?
Takhle bych to asi nenazýval. Vždycky jsem byl zvyklý, že jsme končili brzo, a tak jsem býval na letní tréninky hodně natěšený. Když jsem se ale vrátil z Kanady, tak už v klubu probíhala příprava na další sezonu. Takže jsem měl jen krátké volno a hned jsem se začal připravovat s mužstvem. Pravdou je, že tentokrát tak natěšený a nažhavený do letní přípravy nejsem.
Měl jste tedy jen týden dovolenou anebo jste měl při tréninku ještě nějaké úlevy?
Měl jsem týden volno, ale kluci už 14 dní trénovali. Nemohl jsem si dovolit víc odpočívat, protože příprava už byla v plném proudu. Proběhla i změna na trenérském postu a pan Paleček dokonce neměl volno žádné. Ten se vrátil z Kanady a hned odjel do práce do Karlových Varů. Já měl alespoň ten týden. (úsměv) Začátky byly samozřejmě těžké, protože kluci už měli zahřívací tréninky za sebou a už se jelo naplno a já do toho skočil rovnýma nohama. První týden jsem byl pěkně zavařený a nohy mě pořádně bolely, už jsem si ale opět zvyknul.
Jak snášela rodina Vaše letošní obrovské vytížení? Nejdřív jste hráli v extralize do nejpozdějšího možného termínu a následně jste ještě pokračoval v předlouhé sezoně v reprezentačním dresu?
Měli jsme naplánovanou dovolenou, chtěli jsme tak na týden odletět někam do tepla. To se samozřejmě nepovedlo, protože po návratu z Kanady už nebyl čas, začínala mi letní příprava. Věřím, že si to vynahradíme po letní přípravě. Manželka a děti by si to rozhodně zasloužily.
Letos jste si zahrál finále extraligy a bojoval i na mistrovství světa. Jaké jsou další hokejové sny Václava Skuhravého?
Já jsem nikdy velké hokejové sny neměl. Ale určitě bych byl rád, kdyby se nám s Energií povedlo zopakovat letošní úspěch a možná i postoupit o ten krůček výš. Vím, že to bude hodně těžké a může se také stát, že se Vary do finále už nikdy nedostanou. Ale určitě by se mi moc líbilo, kdybychom s Karlovými Vary ten titul někdy vyhráli.
Během mistrovství světa se stal pan Paleček trenérem Energie. Začali jste spolu nějak víc komunikovat už v Kanadě? Nebo jste se tam oba soustředili pouze na reprezentaci.
Samozřejmě jsme se soustředili na reprezentaci, ale na druhou stranu tam bylo hodně volného času, kdy jsme se o Energii pobavili. Ptal se mě, jaké to ve Varech je, co by měl očekávat. Kam jsme jezdili na soustředění, jak v létě probíhaly tréninky a podobné věci. Určitě se zajímal, aby věděl, co má čekat.
Jak byste fanouškům nového trenéra přiblížil? Už se s ním mužstvo stihlo více poznat?
Určitě jsme se už stihli poznat. Měsíc už trénujeme, máme za sebou týdenní soustředění. Je to klidnější trenér, myslím, že je podobný typ jako pan Venera. Určitě ale umí zařvat a sjednat si pořádek, když se mu něco nelíbí. Je to takový tišší typ, ale když potřebuje, tak je hodně slyšet.
Dovolíte si směrem k trenéru Palečkovi nějaký žertík, nebo je na podobné záležitosti ještě brzo.
Řekl bych, že je ještě brzo. Žertíky si připravujeme pro jiné lidi v kabině.
Máte za sebou soustředění, které prý bylo jedno z nejtvrdších vůbec.
Nevím, jestli úplně nejtvrdší, ale je pravda, že se trénovalo opravdu hodně. Každý den jsme měli čtyři tréninkové fáze, kdežto na těch předchozích akcích to byly tak dvě, tři. Dřív se také hlavně jezdilo na kolech, kdežto letos to bylo více proložené jinými způsoby přípravy. Ráno v sedm jsme měli rozcvičku, pak byl výjezd na kolech, odpoledne posilovna, další druh tréninku a večer ještě hry a rehabilitace. Takže ten den byl opravdu hodně naplněný.
Jak jste snášeli to brzké vstávání? To bylo skoro jak na vojně, v sedm rozcvička.
Nikdy před tím jsme takhle brzo nevstávali, nebyli jsme na to zvyklí. Dřív byla nejdřív snídaně, pak se každý rozhýbal, protáhl sám a kolem deváté, půl desáté se vyrazilo na etapu. Byl to tedy opravdu nezvyk.
Potěšilo Vás následné trenérovo poděkování za příkladnou pracovitost?
Každá chvála potěší! (úsměv) Samozřejmě jsme ale byli rádi, že byl trenér spokojený.
V Karlových Varech není jen dobrá parta, ale i parta pracantů. Cítíte to jako kapitán podobně?
Úspěšná sezona je za námi, teď se musíme připravovat na další. Všichni to ví a podle toho taky k přípravě přistupují. Každý ví, že pracovat je důležité, že to dělají pro sebe. Přišli mladí kluci, máme pět pětek, hrát můžou jen čtyři, takže v týmu vládne i určitá rivalita. A to je jenom dobře.
Určitou novinkou v přípravě je aerobic. Některým hráčům tento sport asi úplně nevyhovuje a při cvičení hodně trpí. S Vaší postavou patrně také nebudete patřit k jeho fanouškům?
Ona je to celkem sranda, dobře se u toho zasmějeme. Jsou to dobré tréninky, pořádně se u toho zapotíme. Vždycky tam po nás zůstávají louže potu. Mně osobně to příliš nevadí. Samozřejmě na to nejsme zvyklí, nemáme sladěné pohyby a musíme někdy vypadat legračně. Určitě nám to něco dá, je to dřina, ale zase zajímavé zpestření přípravy.
Během těchto speciálních tréninků asi musí zaznít spousta vtípků.
Naštěstí nám předcvičující slečny dávají jen lehké úkoly, žádné složité cviky na nás ani nezkoušejí. Nevím, jestli bychom složitější kreace pochopili, asi by to pak byla ještě větší sranda.
Jako lídr týmu jste hodně cítit na ledě a především kabina je stále plna Vašeho zvučného hlasu. Je to podobné i u Vás doma?
Asi ano. V posledních pár letech už jsem ale klidnější, asi si to vybíjím právě v kabině. (smích)
Jak vůbec Vaše rodina snáší, že je táta tak často pryč.
Letos to bylo těžší, byl jsem opravdu často pryč. Je to pro ně i pro mě někdy těžké, ale tak to chodí. Manželka s kluky tráví veškerý čas, takže když pak domů dorazím, tak si je přeberu, aby si taky mohla odpočinout. Musím manželce vzdát holt, jak všechno dokáže zvládat a jak si se vším poradí, když jsem často mimo. Jsem šťastný za takové rodinné zázemí, jaké mám.
Václav Skuhravý, manželka Jitka, synové Matěj (4) a Kubík (2)
Vnímá už starší ze synů hokej? Prožívá ho? Fandí Vám hodně?
Určitě ho už vnímá a fandí mi. Ale zatím to nijak vášnivě neprožívá. Několikrát byl i na zimním stadionu, ale on je hrozně živé dítě a tady to není pro děti úplně přizpůsobené, takže je to s ním trochu těžší.
Povedete děti ke sportu? Bude za dvacet let kapitánovat Varům Skuhravý junior?
Ke sportu kluky určitě povedu, ale nebudu je do ničeho tlačit. Sami si pak vyberou, jakému sportu by se chtěli věnovat. Určitě začnou hrát i hokej, ale pokud je nebude bavit, tak je do ničeho nutit nebudu. Matěj už na ledě několikrát byl a od nadcházející sezony začne chodit do přípravky.
Takže už má doma hokejku?
Jasně! (úsměv) Hokejku, brusle a vůbec celou výstroj. Všechno už je připravené. Samozřejmě i dres Energie.
Ve Varech jste podepsal smlouvu na dalších pět sezón. Přirostly Vám Karlovy Vary k srdci?
Určitě ano. Strávil jsem tu posledních šest let. Měl jsem různé nabídky. Ze zahraničí i z extraligy, ale já jsem si říkal, že pokud zůstanu v Čechách, tak jedině ve Varech. Prioritou pro mě bylo zůstat a jsem rád, že jsme se dohodli.
Tento rozhovor vyšel 25. 6. v týdeníku Gól.
