Třinec byl k poražení a my jsme si to pokazili sami!
Tomáš Němčický vykřesal jiskřičku naděje, když vstřelil kontaktní branku na 3:4 a ukončil tak brakovou smršť z 41. minuty zápasu, kdy padly rychle po sobě tři góly. „Soupeř špatně rozehrál, viděl jsem, že puk jde prostředkem třetiny a kolem nikdo. Najel jsem si tam a nikým neatakován vystřelil. Brankář však puk stihl vyrazit, ale naštěstí rovnou ke mně. Dorážka se mi podařila a zaplať pánbůh, že to tam spadlo.“
Oceláři se museli a ještě několik zápasů budou muset obejít, bez svého kapitána a hlavní hvězdy – Richarda Krále. Výrazná osobnost hostům určitě hodně chyběla. „Král je výborný hráč, který když je na ledě, tak hrozí velké nebezpečí. Vždy dá buď gól, nebo na něj přihraje, nebo na sebe naváže více bránících hráčů a uvolní tak své spoluhráče. I díky jeho absenci jsme si na Třinecké mužstvo více věřili, ale bohužel to nevyšlo.“
Tomáš Němčický před letošní sezonou změnil číslo dresu. Místo nám dobře známé 67 je uváděn ve statistikách pod číslem 9. „Já jsem s devítkou začínal hrát jako malý kluk, byla moje první. Tak jsem si řekl, že život je změna a znovu si ji nechal dát na dres. Nic podstatného za tím ale nehledejte, prostě mě to jen tak napadlo.“
Proti Spartě se skoro vůbec nedařilo vhazování, tím se pražský tým dostával do tlaku. Proti Ocelářům byla procentuální statistika buly úplně odlišná. Varům se dařilo vyhrávat a pramenily z toho i šance. Kde hledat příčiny takové změny? „Je pravda, že buly je důležitá standardní situace a díky nevydařenému střetnutí se Spartou se na to trenéři zaměřili. Jelikož nejsem centr, tak jsem příliš pozor nedával, a tak nemůžu říct, co přesně hráčům radili. Ale je vidět, že to své ovoce přineslo.“
I když sám neskóroval, přece jen patřil mezi nejlepší hráče domácího celku. Vojtěch Polák hodně kombinoval, nahrával, dohrával osobní souboje, jen ta branka chyběla. A proto sám se svým výkonem příliš spokojený nebyl. „Prohráli jsme a mě osobně se moje hra moc nelíbila. Zápas to byl všelijaký, prohrávali jsme, v podstatě celý zápas jsme dotahovali. Bohužel jsme se nikdy nedokázali dostat do vedení a tím jsme si to celé pokazili.“ Pokusy o vyrovnání berou vždy více sil, než jeho bránění. Tuto pravdu potvrdil i mladý útočník. „Když se prohrává, tak musí člověk víc bojovat, víc se snažit a to na hře moc nepřidá, síly pak ubývají rychleji.“
Bojovat, tento postavou ne příliš robustní mladík, opravdu dovede. Hraje pořád do těla a nebojí se vyšlápnout si i na mnohem větší a těžší protihráče. „Snažím se vždy dohrávat hráče a i když se mi to ne vždy podaří na 100%, tak věřím, že svůj účel to splní. Toto je můj styl hry, je pravda, že se tím můžu i dobře připravit na hokej v zámoří. Ale není to u mě nic nového, takto jsem se snažil hrát už odmala.“
Příští zápas se hraje ve Vsetíně, který už není tím strašákem, co býval. Energie tam vyrazí s přáním napravit bodovou ztrátu z domácích zápasů. „Pojedeme do Vsetína s taktikou zabezpečené obrany a hrou na rychlé protiútoky. Chtělo by to minimálně remízu, ale ještě lepší by bylo vyhrát. Dnes jsme měli porazit Třinec, škoda. Snad to vyjde na Valašsku.“
Související články
