pá 4.7.2014 | Filip Mikulášek

Tomáši, probíhá letní příprava. Jak byste zhodnotil její dosavadní vývoj?
Letos trénujeme ve třech fázích a mně to naprosto vyhovuje. Loni byl tréninkový cyklus tak náročný, že jsme během volna pouze odpočívali. Teď máme naopak odpoledne volná, takže se každý můžeme zařídit dle svého. Někdo chodí hrát tenis, jiní se věnují rodině. Také je čas na větší regeneraci, což je určitě dobře.

Která činnost z přípravy vám nejvíce vadí a kterou máte naopak nejraději?
Nikdo nemá rád letní přípravu jako takovou a já nejsem samozřejmě výjimkou. Je však strašně potřebné si uvědomit, jak je letní dril potřebný. Osobně nemám rád to nejdůležitější, což je běhání a vytrvalost. Nás brankařů se letos netýká ani takové to těžké posilování. Zatímco hráči zvedají neskutečné váhy, nás si bere stranou pan Kněžický, za což jsem hrozně rád. Letos mi zatím nic extra nevadilo, zkrátka to beru jako povinnost. V minulých letech se mi stávalo, že jsem šel na trénink s děsivými úvahami, co zase budu ten den dělat. Těší mě, že letos docházím na tréninky v pohodě (smích). Užívám si především doplňkové hry jako je fotbal a florbal.

Vraťme se ještě k minulé sezoně. Z osobního hlediska asi musíte být spokojen, že?
Musím přiznat, že jsem měl před sezonou v hlavě jistá očekávání a obavy. Trenéři mi řekli, že se mnou počítají a já najednou cítil hroznou zodpovědnost. O to víc mě těší, že se mi sezona z osobního hlediska vydařila. Myslím, že jsem měl celkem formu a to mi přinášelo potřebnou jistotu a pohodu. Hokej mě extrémně bavil, těšil jsem se na každý trénink a na ledě vždy nechával maximum. Moc mě ale mrzí, že se nám nakonec nepodařilo dostat do předkola. Byli jsme totiž blízko, došly nám bohužel asi síly.

Který zápas nebo dokonce zákrok z loňské sezona vám dlouho utkví v paměti?
Jelikož jsem nastoupil do všech dvaapadesáti zápasů, moc detailů si nepamatuji. Určitě nezapomenu na utkání se Spartou, která pro nás byla černou můrou. Rád vzpomínám i na domácí utkání s Libercem, které jsme před skvělou kulisou otočili z 0:3 na 4:3 a po zápase jsem prožíval krásné pocity. V šatně byla hrozně dobrá nálada.

Vaší kvalitní práci ocenil i reprezentační trenér a pozval vás do přípravného kempu. Jak jste si ho užíval?
Prvně musím říct, že to pro mě byl neskutečný šok. Už jsem se chystal na dovolenou, když přišla reprezentační nabídka. Jsem za ni však neskutečně vděčný. Neodchytal jsem sice ani minutu, což mě trochu mrzí, ale získal jsem neskutečné zkušenosti a zážitky. Zároveň mě reprezentační zkušenost motivuje k lepším výkonům. Dres národního mužstva bych totiž ještě někdy rád oblékl.

Že si na jaře v reprezentaci nezachytáte, jste dopředu věděl? Byli jste tak s trenéry domluvení?
Věděl jsem, jakou mám v týmu pozici. Trenéři se mnou v tomhle směru jednali zcela otevřeně, čehož si také moc vážím. I ze střídačky byly pro mě zápasy národního týmu velkými zkušenostmi.

Pokud byste si mohl přát, kterého z obránců, kteří tým opustili, byste nejraději uvítal v týmu zpátky?
Nelze odpovědět, protože byli všichni obránci velmi kvalitní. Hokej je kolektivní sport, proto v něm nerad vyzdvihuji jednotlivce. Každý hráč měl navíc jinou roli. Michal Gulaši dohrával souboje u mantinelu, zdobila ho tvrdá hra a zároveň pochytal hrozně moc střel. Jirka Drtina naopak vyčníval svou poziční hrou a přehledem v rozehrávce. No a Radim Bičánek? To je zkušenost sama, v kabině nám byl velkou oporou a zároveň vzorem.

Extraligu po několika letech opustilo Kladno, sestoupil také Chomutov. Jak se těšíte na nové celky, tedy Mladou Boleslav a Olomouc?
Na sezonu se určitě těším, jako každým rokem v létě. Baráž jsem sledoval tak po očku, především jsem byl rád, že nemusím být jejím účastníkem. Překvapilo mě, že to Chomutov a především Kladno nezvládlo, ale takový je sport. Čekají nás teď úplně noví soupeři, které se budeme vždy snažit porazit.

Děkuji za rozhovor.