út 7.4.2009 | Jan Čech

V pátek bych chtěl hrát, hlásí po zranění Zucker

David Zucker utrpěl v prvním finálovém zápase otřes mozku a pohmoždění páteře, po té co si na něho vyšlápl obránce Jiří Vašíček. Nyní se jednadvacetiletý útočník pomalu dává dohromady a přeje si: „Ve středu už bych chtěl být na ledě.“

Jak jste na tom momentálně se zdravím?
Ten krk mě ještě trochu tahá. Dneska ještě jdu na vyšetření CT a pak se uvidí. Moc bych si přál, aby mi doktoři dovolili trénovat, a do finále jsem mohl ještě zasáhnout.

Chodíte na rehabilitace nebo máte zafixovaný krk tak, aby byl úplně v klidu?
Zatím nosím límec tak, aby se to nehnulo. Co nejdříve bych to chtěl začít protahovat. Uvidíme, jaké to bude a jestli to bude v pořádku.

Pamatujete si, jak k Vašemu zranění došlo?
Byl jsem bez puku a viděl jsem Jardu Kristka, jak se začíná rozjíždět. Chtěl jsem, abychom šli dva na jednoho. Než jsem stačil udělat několik kroků, tak mě Vašíček trefil. Podle mého to byl faul. Kdyby se tam jenom postavil a nestrčil tam to rameno, tak bych do něho jenom naboural. Ale tím, jak tam strčil ramenní chránič, musel vědět, že mě sundá. Určitě mě nechtěl zranit, ale zajel do mě s tím, že mě sestřelí.

On vás sice trefil ramenem, což je ale podle pravidel v pořádku. Co myslíte?
To sice ano. Ale on mi útočil na hlavu a já jsem ho neviděl a nemohl jsem se bránit. Nemohl jsem uhnout ani tam dát třeba ruku. Jak to rameno sklonil, tak věděl, že mě trefí do hlavy.