Vary? Je to jako se vracet domů, usmívá se Adam Dybal
Adame, jaké to je být zase zpátky ve Varech?
Když jsme s mamkou přijeli, tak jsem říkal, že to je jako vracet se domů (úsměv).Když jsi přímo v hale, vracejí se Ti vzpomínky na zápasy a na kluky z týmu?
Určitě (úsměv). Zažil jsem tady úplně super zápasy a také ty ne úplně spovedené. Jsem rád, že jsem zpátky a že mi to klub umožnil (úsměv).
Bylo fajn se potkat se spoluhráči, že?
Jednoznačně. Viděl jsem tréninky, mluvili jsme spolu a byli společně i na zápase juniorky se Slavií (úsměv).Na letní akademii byl mezi trenéry také Robin Sapoušek …
S Robinem jsem se také rád viděl. Je vtipné, že se to sešlo a jsme tu oba jako trenéři (úsměv). Dobře jsme si popovídali.Jak sis užil nezvyklou roli trenéra?
Snažil jsem se nasbírat co nejvíc zkušeností (úsměv). Je to pro mě něco jiného vidět hokej z druhé strany a tedy nezávidím trenérům gólmanů jejich práci. Asi na ně začnu koukat trošku jinak (smích). Je to veselé a jiné. U těch starších už to pak není o tom, je něco naučit, ale spíš opravovat a nasměrovat, a to si myslím, že zvládám (úsměv).
Jak vůbec vznikla tato spolupráce?
Myslím, že mi pan Ryžuk napsal už loni, než jsem odjel do Ameriky, jestli bych nemohl přijet na tento kemp a já jsem na to kývnul. Domluvili jsme se, že pokud nebudu mít nic jiného, že rád přijedu a je skvělé, že to vyšlo (úsměv).Máš za sebou první sezonu v zámoří. Jaká pro Tebe byla?
(smích) Jak jste se tak zeptala, tak se mi hned vybavila Lajna, jak tam měli ten rozhovor. Ale vážně, myslím si, že to bylo super. Měli jsme výbornou partu. Podle mě to ani lepší být nemohlo (úsměv). Bylo to úžasné...Co ten úplný začátek. Přece jenom Amerika, jiný životní a hokejový styl, jazyk a tak?
S angličtinou jsem úplně problém neměl. Chodil jsem na bilingvní základku, takže jsem měl všechno v angličtině, a to mi určitě hodně pomohlo. Měl jsem také úplně super „billet family“, která nám vycházela vstříc a lepší v Americe nebude a to taky hodně pomohlo (úsměv).
V Americe je i juniorský hokej hodně sledovaný, takže to pro Tebe muselo být ze začátku nezvyklé, když jsi hrál před několikatisícovým publikem?
Bylo to určitě něco jiného. Byl jsem v malém městečku Aberdeen v Jižní Dakotě a v podstatě tam nic většího než ten juniorský hokej není. Lidé tím žili a na každý zápas jich bylo tři tisíce a plná hala. To bylo super (úsměv).A proto vlastně ten hokej děláte, pro fanoušky…
Ano, proto to děláme. Je pravda, že když jsme hráli venku, tak jsem měl štěstí, že jsem chytal v utkání v rámci Pink in the Rink (tradiční akce v Americe a Kanadě podporující prevenci a boj s rakovinou - pozn. redakce) a hrálo se na růžovém ledě a přišla také plná hala. Já jsem tedy moc tu halu nevnímal a až potom jsem si uvědomil, co na tam na nás řvou, když se nám něco nepovede, nebo když dostaneme gól, takže to bylo taky super. Bylo to jiné (úsměv).
Během sezony si nešlo nevšimnout, že týmy jsou hodně v kontaktu s fanoušky a zapojují se do života místní komunity. To asi vytváří větší vazbu mezi týmem a fanoušky?
Souhlasím. Chodili jsme do škol předčítat dětem. Tedy já jsem raději moc nečetl (smích), nebo jsme chodili venčit psy a tak. Takže jsme si pomáhali. Ti fanoušci nás pak už ke konci poznávali, byli rádi a říkali: „Ty nám jdeš vyvenčit psa? To je super.“ Takže to bylo také jiné. V Americe je to vlastně takový jiný hokej (úsměv).Mezi Tvé největší fanoušky patří rodiče. Když jsi byl ve Varech, tak byli zvyklí, že jsi daleko a moc často jste se nevídali, ale přece jenom Amerika je mnohem dál. Jaké to pro vás bylo?
Snažili jsme se si co nejčastěji volat. Rodiče sledovali každý zápas do čtyř, pěti, šesti ráno. Takže to bylo super. Po zápase jsme si o něm vždycky popovídali. Podporu od rodičů mám maximální (úsměv).Jak sis zvykal na jiný styl hokeje?
Když jsem vyjel do rohu a nějaký borec mě tam sestřelil, tak jsem byl trošku vykulený, ale pak už jsem si zvykl (smích). A když jsem viděl, že na mě jede, tak už jsem s tím počítal. Mně to asi vyhovuje. Jsem rád v kontaktu. Dostane mě to do zápasu a tak.
Už v polovině října jsi vychytal první čisté konto. Takhle na začátku to pro Tebe bylo asi super?
Bylo to skvělé. Ještě to navíc bylo proti velmi dobrému týmu, takže to mi do sezony opravdu hodně pomohlo, že se to povedlo (úsměv).Byl jsi vybrán i na NAHL Top Prospect Tournament, kde jsi společně se spoluhráči z Wings přispěl k tomu, že tým Centrální divize se stal celkovým vítězem. To pro Tebe asi byl parádní zážitek a nominace na ten top turnaj i oceněním Tvé práce?
Já jsem to moc nečekal, protože tato akce je spíš pro dvacetileté hráče, takže já jsem tam byl úplně nejmladší a vlastně si nejsem jistý, jestli tam byl ještě někdo ročník 2004. Bylo to super. Na turnaji jsme nedostali ani gól. Říkal jsem to pak i v rozhovoru, že jsme ukázali, co je Centrální divize zač (úsměv). Je to nejsledovanější akce ligy ze stran univerzit, NHL skautů a tak. Konalo se to v Pittsburghu v UPMC Lemieux Sports Complex, takže to byl také super zážitek. Navíc Pittsburgh Penquins hráli doma, tak jsme se byli podívat na NHL zápas, což bylo taky parádní. Byl to prostě super výlet (smích).Ocenění jsi sbíral i během sezony. Byl jsi vyhlášen hvězdou divize za březen a také hvězdou týdne a několikrát se Tvé jméno objevilo v rámci Honorable Mentions (čestné uznání). Bral jsi tyto ceny jako motivaci do další práce a toho, že nemůžeš usnout na vavřínech?
Ano, v Americe tato ocenění hodně berou. Dá se říct, že to byla třešnička na dortu. Věděl jsem, jak jsem chytal a ještě do toho tato ocenění, tak to bylo super (úsměv).S týmem jste se probojovali do play-off a nakonec jste vypadli v semifinále v posledním zápase o všechno. To muselo pro vás být těžké?
Kdyby nám to někdo řekl před tou sérií, tak to bereme všemi deseti, protože my jsme s tím týmem hráli dvanáctkrát a vyhráli jsme dvakrát. Byla to škoda, ale bylo to těžké. První zápas jsme prohráli, druhý jsme vyhráli v prodloužení. To bylo super, protože jsem poprvé hrál prodloužení pět na pět do nekonečna, tedy do rozhodnutí (úsměv). Neměl jsem ani zákrok, tak to bylo fajn. Potom jsme nečekaně vyhráli doma (úsměv). Mysleli jsme, že už to ukončíme, ale nevyšlo to. Myslím si, že jsme tam nechali všechno a prostě to nevyšlo …
Co Tvůj parťák v brance?
Na začátku roku tam se mnou byl Gage Stewart, kterého potom vytrejdovali a přišel Croix Kochendorfer. S tím jsme si sedli skvěle. Byli jsme hodně spolu a neustále jsme společně něco podnikali, takže to bylo super. Měli jsme spolu i oslavu, když jsme vyhráli zápas, což bylo také parádní (úsměv).Jak to máš aktuálně s přípravou?
Připravoval jsem se sám s kondičním trenérem doma v Ostravě. Teď se připojím k tréninku na ledě ve Varech.Děkuji za rozhovor.
