st 11.1.2017 | Kamila Ströerová

Kdy jste začal hrát hokej a jak jste se k němu dostal?
S hokejem jsem začínal už ve třech letech v Praze na zimní stadionu Kobra. Přivedli mě k němu rodiče.

Co byste dělal, kdybyste se nestal hokejistou?
Abych řekl pravdu, tak jsem nad tím nikdy nepřemýšlel (úsměv). Bez hokeje už nevydržím. Když jsem byl malý, tak jsem koukal na popeláře, jak jezdí, tudíž bych byl zřejmě popelářem (smích).

Co vás na hokeji nejvíc baví?
Jsem rád, že mohu být v super kolektivu. Zažíváme spolu nezapomenutelné zážitky. Stmelují nás jak výhry, tak prohry.

Kam povedou vaše cesty po skončení profesionální kariéry?
Nad tím jsem ještě opravdu nepřemýšlel (smích). Zatím jsem stále mladý. Předběžně mohu říct, že bych si přál zůstat u hokeje. Bavilo by mě trénovat nebo jakákoli jiná činnost spojená s hokejem.

S kým si v kabině nejvíc rozumíte? S kým sedíte v šatně?
Pořád sedím v šatně juniorů, tam sedím vedle Tomáše Brabce a Dominika Šály. V juniorce je výborná parta kluků, což platí i pro A-tým. Rozumíme si mezi sebou všichni.

Co obvykle děláte ve volném čase?
Veškerý svůj volný čas trávim na stadionu. Někdy tu bývám i deset hodin. Když se dostanu domů, tak si rád zahraju NHL na playstationu, jím nebo spím (smích).

Prozraďte jednu svou dobrou a špatnou vlastnost...
Dobrou vlastnost by měl posoudit někdo jiný. Špatnou vím, jsem tvrdohlavý a velmi netrpělivý.

Jaké je vaše oblíbené jídlo a pití?
Neodolám svíčkové a řízku s bramborovým salátem (smích). K pití mám rád vychlazenou Kofolu.

Máte nějakou hokejovou přezdívku?
Říká se mi Majlo. Vymysleli mi ji trenéři, když jsem byl ještě malý.

Čeho byste chtěl v životě dosáhnout, nejen v oblasti hokeje?
Přál bych si být šťastný. Zdraví pro mne, mou rodinu i tým.