Martin Psohlavec: Celá sezona byla zábava
Martine, celý rok jste makali a teď je po všem a končíte se zlatými medailemi na krku a s mistrovským titulem. Jak jste si to užívali?
Celá sezona byla vlastně jen a pouze zábava. Hokej přece jenom hrajeme kvůli tomu, že nás to baví (úsměv). Jak jste říkala, hodně jsme makali a ta dřina se nám vyplatila, ale to k tomu patří.Jak bys jako gólman hodnotil celou vaši sezonu? V různých fázích soutěže jste to měli někdy trochu jako na houpačce, kdy se vám dařilo a pak zase přišlo období, kdy to tolik nevycházelo …
Ty výkyvy jsou normální. Sezona je přece jenom dlouhá. Některé zápasy se nám nepovedou a jiné pak naopak vyjdou hodně. Myslím si ale, že v průběhu sezony to nebylo vůbec špatné. Ty zápasy byly tak nějak vyrovnané. Spíš, ale převládaly ty lepší zápasy. Někdy se stalo, že jsem zrovna já neměl zápas a kluci hráli dobře, ale dokázali jsme to urvat, anebo to pak bylo obráceně a svůj den neměli kluci a zase jsme to urvali (úsměv).Řekla bych, že zápas od zápasu jste kráčeli právě k play off. Vychytávali jste chyby, ladili sestavu, styl hry a další věci a všechno to směřovalo k tomuto poslednímu utkání …
Přesně tak (úsměv).Máte v kabině skvělou partu, která drží pospolu, ale během sezony jsi ty a další kluci hráli nějakou dobu za juniorku a do týmu tak naskakovali i mladší hráči. Jak to všechno v kabině fungovalo? Mě totiž přišlo, že kdokoliv k vám přišel, tak skvěle zapadl nejen na ledě …
Když nás povolají výš nebo níž, tak prostě jdeme, a chceme tomu týmu pomoct (úsměv). Ale věděli jsme a doufali jsme, že než přijde play off, tak se vrátíme a odehrajeme ho s tou naší partou, kterou máme od letní přípravy. Spolu jsme si vlastně všechno vymakali (úsměv).
Dokázali jste se vypořádat rovněž s delšími absencemi kvůli zraněním. Pomohlo k vaší soudržnosti i to, že kluci byli pořád s vámi a podle toho, jak jim to stav dovolil chodili s vámi běhat a cvičit? Takže jste prakticky byli pořád spolu?
No občas jsme si trochu lezli na nervy (úsměv). Byli jsme spolu skoro pořád a tím se vytváří nějaké to pouto, jako když jste s rodinou, ale i bráchové si někdy vjedou do vlasů (úsměv).Martine, za juniorku jsi naskakoval už v loňské sezoně, když ti bylo teprve patnáct a další starty jsi přidal letos. Nebylo asi snadné naskočit v tomto věku do juniorského hokeje?
Určitě to bylo něco nového, nějaká lekce. Věděl jsem, že vlastně nemám co ztratit, což mi pomáhalo, že jsem nebyl tak nervózní. Od začátku, co jsem šel do juniorky, jsem se naučil spoustu nových věcí. Byl to úplně jiný hokej. Musel jsem se tomu přizpůsobit. Myslím si, že mi to určitě jenom dalo (úsměv).V letošní nadstavbě se ti povedlo za juniorku vychytat tři čistá konta v řadě. Konkrétně jsi neinkasoval 197 minut a 41 sekund. To se hned tak nevidí ...
Jsem za to moc rád, ale úplně jsem to neřešil, protože jsme hráli o každý bod. Tohle byl takový bonus, protože jsme hráli dobře. Důležitý byl týmový výsledek.Patříš mezi výborné gólmany už pár sezon zpátky, ale co jsi předváděl v play off, klobouk dolů. Jak náročná to pro tebe byla cesta?
Jenom dřina a dřina. Hlavně mentální odolnost. Já jsem se vlastně na tento moment připravoval čtyři roky. Všechno to směřovalo sem, k této chvíli, abychom urvali titul (úsměv). Důležité pro mě bylo i to, že mi pan Andrys věřil. Ta podpora je nejdůležitější. Víte, že trenér vás drží a to se vám hned chytá líp. Viz právě to play off, protože před ním se mi nedařilo. Ale vyžral jsem si to takzvaně. V play off jsem pak až na pár záseků chytal dobře, myslím si (úsměv).Jak k tomu, o čem jsi mluvil přispěl Marek Zapletal, trenér gólmanů, který s tebou pracoval neustále i během zápasů ...
Panu Zapletalovi patří také hodně velký kredit. Jsem s ním skoro každý den. Trénujeme na ledě i mimo něj. S každým tréninkem mi předává nějaké nové věci a vždy se něco přiučím. Vlastně mi k tomu pomohla spousta lidí pan Andrys, kondiční trenérka Magda a jak jsem říkal pan Zapletal, který na tom má velký podíl.
V play off ti přibylo velké množství nových fanoušků. Nebyl zápas, kdy by tě během něj několikrát nevyvolávali. Jaký to byl pocit?
Po každém zákroku vám roste sebevědomí v tom zápase, a ještě když to rodiče a fanoušci podpoří, tak je to ještě lepší. Ten pocit z každého zákroku je s každým dalším pukem lepší, když jsem vždy znovu slyšel to skandování, tak mě to určitě podporovalo. A za to všem moc děkuji (úsměv).Jak jste si play off užili?
Těšili jsme se na to celý rok. Celou sezonu se trénuje kvůli play off. Já osobně jsem si to šel hlavně užít, protože to bylo moje poslední play off v dorostu a samozřejmě jsem ho chtěl vyhrát, což se povedlo a je to skvělé (úsměv).Která z těch sérií byla pro tebe jako gólmana nejtěžší, Martine?
Ono to bylo hodně podobné. Nejde úplně říct, která byla nejtěžší, protože všechny byly náročné a každá byla speciální (úsměv).Byly zápasy, kde ses mohl přetrhnout, ale kluci ti občas pěkně zavařili a kolikrát z toho padl gól. Vyříkal sis to s nimi?
No já jim vždy řeknu, že mi tam třeba špatně stojí nebo tak. Potřebujete někdy i to štěstí, protože vždy chtějí zblokovat každý puk a náhodou se to ztečuje, tak takové střely se chytají nejhůř. Ono to vypadá i blbě, ale je to hrozně těžký. Ve většině případů za to kluci nemůžou, ale i to k tomu patří. Třeba v zápase s Brnem byly tři góly tečované od našich hráčů.
Martine, kromě zákroků jsem obdivovala také tvoje rozehrávky. Hlavně tu chladnokrevnost i ve chvíli, kdy u tebe byl dřív soupeř než někdo ze spoluhráčů. Zaměřovali jste se třeba konkrétně na tohle na trénincích?
Rozehrávky mi naštěstí jdou nějak od přírody (úsměv). Snažíme se ale na to určitě zaměřit i na tréninku. S panem Zapletalem děláme nějaká cvičení. Většinou je to ale o tom, abych zachoval klid. Rozhlédl se a zkusil udělat, to nejlepší. V tomhle je hodně důležitá komunikace s klukama na ledě.Ty jsi byl loni u toho, když jsme v semifinále vypadli. Vybavily se ti ty vzpomínky před semifinále s Plzní?
Určitě ano. Loni jsem šel do prvního semifinálového zápasu jako jednička a pak jsem střídal, bohužel. Ale určitě to na to navazuje. Každým rokem se z těch zápasů učíte a berete si z nich zkušenosti.
Co podle tebe stálo za tím, že to letos vyšlo?
Určitě kapitán, Péťa. Bylo to hlavně díky němu, protože dokázal neuvěřitelně tým stmelit, i když to bylo občas těžké. Já jsem vlastně individuální sport v týmovém. Jsem součást týmu, a týmové věci měl na starosti Pegas (Petr Tomek) a to bylo hodně důležité, že on to zvládl s tím týmem a já se mohl soustředit na chytání.Martine, zapsali jste se do historie klubu. Jaké to pro tebe jako odchovance Energie je?
Já jsem vždy chtěl něco s Varama vyhrát. Doufám, že se mi jednou s Energií podaří vyhrát i extraligu (úsměv). Hrozně si toho vážím. Věřil jsem hodně, že bychom mohli vyhrát, ale nebylo to nic jednoduchého. Chtěl jsem to pro Vary, protože jsem tady už od přípravky (úsměv).
Tvůj bratr hraje v devítce, jak ten reagoval na to, že jste získali titul?
Jo tak to zrovna nevím, ale asi byl rád, uvnitř. On taky moc nedává navenek nic znát, chce být tvrďák (úsměv). Asi byl ale také rád.Co vás teď ještě čeká?
Teď máme v plánu odpočívat (úsměv), abychom byli ready na letní přípravu.Jaké jsou tvé nejbližší plány?
Tak teď si odpočinout.Škola?
No, když to říkáte (smích). Jo škola určitě, teď jsem si naštěstí dodělal všechny známky. Takže škola, odpočinek a potom zase makat (úsměv).Děkuji za rozhovor.
Související články
