včera | Marie Valentová

Pane trenére, jak jste si se svými svěřenci užil přípravu?

Jako každoročně jsem si ji užil velmi. Měli pestrý program a věřím, že se jim i líbil (úsměv). Hlavně se snažím vždy letní přípravu pro každou kategorii, kterou mám na starost připravit zvlášť. Určitě to ale není procházka růžovou zahradou. (úsměv).

Kromě přípravy s týmem mají gólmani také speciální tréninky mimo led, kde se učí spoustu dovedností. Z pohledu laika to byla velká zábava. Co z pohledu trenéra?

Na to jsem právě narážel v té předchozí otázce. Když se podíváte na rozpis mých tréninků, tak jsou to vlastně jenom gólmanské, protože týmové teď absolutně nestíhám. Nebo ano stíhám na ledě, kde jsem samozřejmě s nimi, ale potom přebíhám na suchou s jinou kategorií. Takže ano ta kombinovaná letní příprava je určitým způsobem specifická, protože jsou kluci stále na ledě, a zároveň i hodně na suché. Do suchého tréninku snažím zapojit nějakou soutěž a občas zábavnou, které jste byla svědkem u brankářů z U15. Myslím si, že je to fajn a kluky to baví.

Spolupracujete i při trénincích žákovských kategorií, kde se samozřejmě učí stejným dovednostem jako v akademii, ale průběh je přizpůsoben mladším kategoriím …

Jednoznačně, spolupracujeme s panem Kněžickým na druhém stupni, kde společně skládáme tréninkový plán jak led, tak i suchou adekvátní věku gólmanů. Máme na každém tomto speciálu širší škálu kluků a holek od páté třídy do osmé, což je kolem osmi gólmanů. Postupnými kroky je na akademické týmy připravujeme, nároky se zvyšují.

Jak jsou tyto tréninky náročné pro trenéra, protože přece jenom ti menší jsou trošku víc roztěkaní …

Na pozornost je to určitě těžší, ale někdy zdání klame a ti větší umí být nepozorní (úsměv). Nicméně v tom problém nevidím. Už je tam několikaletá praxe a srovnat si je umím rychle (úsměv).

Je pravda, že každá kategorie má svoje a vždy překvapí, co dokáží vymyslet …

To ano. Několik takzvaných gólmanských anomálií se tam objeví a s trenéry žasneme, když to občas vidíme (smích).

Než jste přišel do Energie, tak jste trénoval v seniorském hokeji na Vsetíně a v Havlíčkově Brodě. Jaký byl přechod k trénování mládeže, což je dle mého názoru těžší, protože ty hráče vlastně formujete …

Je pravda, že jsem trénoval seniorské kategorie. Nicméně práci s mládeží jsem si vyzkoušel od těch nejmenších. Co se týče Vsetína i Havlíčkova Brodu, tak jsem měl na starost celý klub nejen áčko. To asi bylo nejvíc vidět, ale já jsem se staral o celou mládež. Takže jsem z toho nevypadl. Naopak mě práce s mladými velmi baví, není to proto pro mě nic neobvyklého a myslím si, že umím přepínat mezi těmi kategoriemi jak mladších, starších nebo už dospělých (úsměv).

Ze Vsetína a Havlíčkova Brodu je to do Energie docela daleko. Jak se ten přesun zrodil?

Ten hokejový rybník není tak velký (úsměv) a pár trenérů v Energii jsem znal. Kontakt dal kontakt a byl jsem oslovený a prostě jsem nabídku přijal. Sám jsem nevěděl, co mě tady čeká a můžu říct, že jsem tady spokojený (úsměv).

Máte při práci s mládeží nějaké konkrétní cíle, nebo berete každého kluka a vlastně i dívku individuálně, protože každý z nich je jiný. Gólmani jsou individuality, které nemůžete zaškatulkovat.

Rozdělil bych to asi na dvě kategorie, kdy gólmana chcete posunout ve všech jeho přednostech. Zároveň každý gólman je jiný, jak jste naznačila a každý má ty přednosti jiné. Zároveň každá kategorie skýtá určitý počet dovedností, které by ten brankář měl zvládat. A tak se snažíme se to posouvat od nižších kategorií až po juniorku v mém případě. I když dorost a juniorka není takový rozdíl, tam by brankáři měli zvládat více méně všechno. Jde jenom o to provedení a o detaily. Pravda je, že jsou nároky na gólmana v extralize dorostu jiné a v lize dorostu jsou zase trošku jiné. Jelikož jsem u všech akademických kategorií, dělám minimální rozdíly, co se týče požadavků z mé strany.

Spousta cvičení na ledě vypadá z pohledu laika hodně podobně a neustále se opakují. Jde i toto nějak klukům a holkám oživit?

Určitě ano. Těch cvičení je velká spousta. Pokaždé se zaměřujeme určitou dobu na daný detail. Například kde nás tlačí pata, nebo kde se nám v zápasech nedařilo, takže se k těmto věcem na tréninku můžeme vracet. Nicméně těch cvičení je velmi široká škála, což se laikovi určitě nezdá. Ve finále pro hlavní trenéry jde o jedno chytit puk (úsměv), takže ti to mají trošku zjednodušené. My už tak ne (úsměv), takže ano, těch specifikací je spousta. Také do toho občas hodíme soutěž, nějakou challenge proti sobě o počet gólů nebo počet dorážek nebo nějakou střelbu na branku. I tím se ty tréninky dají takzvaně oživit.

Jakým způsobem hodnotíte pokrok gólmanů? Počet zákroků asi není úplně klíčové měřítko, protože to může záviset také na tom, za jakým týmem ten gólman chytá, na nebezpečnosti střel a podobně …

Co se týče profesionálního přístupu, tak my vidíme ty detaily, kdy přesně se tyto věci musí zohlednit. Může mít dobrý tým, může mít i horší tým, ale zase se vrátím zpátky k těm dovednostem, kdy sledujete, jak se v nich posunuje. Strašně důležitá je u sportovců obecně hlava. Individuálně s klukama hodně mluvíme. Jsme pro ně takoví lehce psychologové, abychom je měli v pohodě v brance. Řekl bych, že toto je velmi důležité, ale ta čísla jsou nezpochybnitelný fakt. Veřejnost na ně nahlíží, že jsou rozhodující, ale co se týče vývoje, tak ještě úplně důležitá nejsou. Jsou daleko více rozhodující v seniorském hokeji. Když vzpomenu třeba na Adama Dybala, který jeden rok vyhrál jak úspěšnost zákroků, tak i průměr gólů a teď tady máme Michala Oršuláka, který měl o něco horší čísla, ale z mého pohledu stálo za tím že ta čísla taková nebyla hodně jiných vlivů. Jednoduše řečeno vždy je tam víc faktorů, které to mohou rozhodnout, ale samozřejmě se potom na každého gólmana nahlíží sólo, kdy se některé věci osekají a potom z toho vyjde to, jestli udělal pokrok nebo ne.

Nejenže jste během zápasů na střídačce, kde sledujete hru, ale navíc ji i natáčíte. Rozebíráte vše přímo o pauze a pomáhá to případně klukům v dalším průběhu hry?

Jednoznačně si řekneme nějaké detaily. Většinou se to týká gólů nebo nějaké věci, které si všimnu ať už ze střídačky nebo z hlediště, o pauze přijdu, řekneme si dvě tři věty.Jsou to většinou maličkosti, řekneme si něco třeba ke gólu, nebo si kývneme, protože víme, co bylo špatně, co bylo ok, co zlepšit (úsměv). Natáčím záznamy zpoza branky, takže kluci dostávají po zápasech sestřihy z těchto videí a také z hlavní kamery. Potom si k tomu v týdnu sedneme a rozebíráme to.

Jak tedy probíhá spolupráce s hlavními trenéry a jak vybíráte, který gólman bude v utkání chytat?

Je to na základě tréninkového mikrocyklu v tom daném období, kdy sledujeme, jak to gólmanovi jde, jestli nemá nějaké malé zranění a samozřejmě je ještě různá rotace mezi gólmany a někdy i týmy. Je to vždy domluva hlavního trenéra a mě, kdy si řekneme plusy a mínusy a na základě toho se rozhodne.

Gólmani, které jste v posledních sezonách trénoval podávají výborné výkony. Ať už jsou to výše zmiňovaní Adam Dybal nebo Michal Oršulák. Martin Psohlavec získal s dorostem mistrovský titul. Karlovarští gólmani se pravidelně objevují i v reprezentačních nominacích. Výborní gólmani nám rostou také v mladších kategoriích. To vše je ale běh na dlouhou trať. Jak byste popsal cestu, kterou musí brankáři ujít, a která třeba Martina dovedla od malého kluka, kterému se líbilo, co předvádějí gólmani v brance k tomu, že se stane oporou týmu a vychytá mistrovský titul?

Jak říkáte, je to běh na dlouhou trať. Rozhodně je to časově velmi náročné, protože během těch let mu v hlavě vznikne takových volovin (smích), že člověk to kolikrát potřebuje lehce odbourat. Na druhou stranu je to obrovská psychologická proměna u toho kluka, když ho znáte od žáka a teď už je vlastně v juniorce. Ještě bych nechtěl zapomenout na Adama Ebenstreita, který je nyní ve dvacítce. Byli jsme spolu tři roky a také jsme ušli velký kus cesty. Opravdu je to běh na dlouhou trať. Nicméně toho kluka se snažíte dobře vést, napovídat mu, ale neříkám zametat cestičku, to v žádném případě. Musí si projít tvrdými zkouškami, jinak ho to prostě vždy v té starší kategorii sejme. Zkrátka si musí zkusit i to těžké, ale zároveň je třeba mu dávat dobré rady, aby věděl jak na to. Je to vývoj, když to vezme za správný konec, tak je tam vždy šance na ten posun nahoru (úsměv).

Jaké jsou pro vás největší výzvy v práci s mládeží?

Aby ti gólmani nedostávali góly (smích). To je jasný. Snažím se jim podle svého nejlepšího vědomí a svědomí dávat spoustu času. Jsou dny, a není jich málo, kdy člověk přichází za tmy na zimák a odchází za tmy ze zimáku (úsměv). Tak to je, zvlášť když těch kategorií je víc, ale mám to rád. Snažím se jim předat svou energii a snažím se ve své práci neustále vzdělávat a vylepšovat ji pro ně, aby to bylo pořád zajímavé. Sleduji trendy a věřím, že i díky tomu ti kluci nakukují pravidelně do reprezentačních výběrů. Může to být i nějaký výsledek toho, že se s nimi ve Varech pracuje na dobré úrovni v kvalitním prostředí.

Kdybyste měl za ty roky ze své práce vybrat nějaký moment, který by to byl?

Teď se nabízí strašně živě finále extraligy dorostu. To bylo skvělé a nezapomenutelný zážitek. Pak to byla určitě loňská semifinále, jak dorostu, tak i juniorky. To bylo taky super. Výborný byl i zápas juniorky v Plzni, kdy jsme vyrovnali těsně před koncem a nakonec jsme vyhráli (úsměv). Nebo otočka dorostu ve finále play off doma s Libercem z 1:3 ve třetí třetině na 6:3 (úsměv).

Baví Vás takové zápasy, které jsou plné zvratů?

Ano, ale nesmí to být 9:8 (úsměv).

Říká se, že gólmani jsou trochu jiní a mají svůj svět. Jak to vidíte Vy?

Gólmani jsou výborní (úsměv). Ano, máme malinko svůj svět, protože jak už bylo řečeno, je to trošku tým v týmu, ale také jsme jeho členy a řekl bych, že docela důležití (úsměv). Zároveň je to velká zodpovědnost. Ono se to nezdá. Z gólmanů se často utahuje, ale když jde do tuhého a nemáte dobrého gólmana ...

Kluci říkají, že u gólmanů je nejhorší to, že když udělají chybu, tak na rozdíl od hráčů v poli ji nemůžou napravit …

To je pravda, naše chyba je nejvíc vidět.

Jak je náročné vrátit brankáře do hry právě po jeho chybě nebo po nešťastném gólu, který mu tam třeba i srazí spoluhráč?

Záleží na konkrétním gólmanovi, protože každý je v hlavě jinak silný. Hlava je, jak už jsem říkal, u gólmana hodně důležitá. Když je ten kluk silný, tak s následujícím buly to hodí za hlavu a jde dál. Neměl by to sebou vůbec tahat. Měl by to prostě imaginárně spláchnout a neměl by se k tomu v zápase vracet.

A pokud se vrací?

Ztíží si to, protože ho to zpomalí a to není dobré.

Jakým způsobem chyby gólmanů řešíte? Na tréninku je to jasné, ale v zápase?

Buď k tomu funguje ta přestávka nebo potom když je nějaké vyloučení nebo podobně a já jsem na střídačce a gólman může přijet, tak si to řekneme. Jinak ne. V tu chvíli se musí spolehnout sám na sebe a musí s tím pracovat sám.

Pracujete i v rámci tréninků na tom, aby tyto situace dokázali zvládnout?

S každým se snažím chvíli mluvit mez čtyřma očima a říct si jeho roli v týmu, když bych teď začal tímto a potažmo potom už je to v tom daném běhu sezony, jak se ta role každého vyvíjí a v návaznosti na to jsou tam buď ty chyby nebo pozitiva nebo pozvánky do národního týmu (úsměv).

Jak klukům pomáháte vyrovnat se s tlakem, když jde o důležitý zápas nebo trémou, když naskakují ve starší kategorii?

Většinou se to snažím trošku odlehčit (úsměv). Je tam takové to pořekadlo hlavně se z toho nepo…t (úsměv). To funguje. Udělá se z toho trochu nějaký vtip, aby se to odlehčilo a vlastně se na to pak tolik nemyslí. Tréma a nervozita každému sportovci svazuje ruce.

Kde berete inspiraci pro svou práci?

Inspiraci beru z každodenní praxe (úsměv). Kdy přichází nové a nové věci. Samozřejmě člověk sleduje NHL a extraligu. Já mám tu čest, že můžu někdy trénovat jako třetí gólman s a-týmem, takže vlastně ty kluky mám naživo. Bavím se s nimi o tom a jsem k tomu myslím velmi blízko. Celkově sleduji více gólmanských trenérů na světě na sociálních sítích. Občas se na to podívám, něco mě zaujme a inspiruje. Tak to potom tady probereme s ostatními trenéry Lukášem Mensatorem a Pavlem Kněžickým. Když to pojmeme, že je to fajn, tak to vložíme do tréninků. Hodně v tom spolupracujeme (úsměv).

Hrajete florbal a překvapivě ne jako gólman, ale jako hráč v poli a právě brankářům jste dost zatápěl. Máte čas ještě chodit hrát?

Už nemám (úsměv), ale oživil jsem ještě aktivně hokej. Je pravda, že bych ještě florbal mohl hrát, ale je to tak náročné, že to aktuálně úplně nejde zvládat. Pořád se ale cítím na to, že bych nějaké zápasy ještě mohl někde přidat. Tyhle vrátka si ještě nechávám pootevřená. Hlavní je a vždycky byl hokej. Ale prošel jsem při hokeji fotbalem, florbalem nebo hokejbalem... Člověk může dělat i víc sportů a třeba i trošku úspěšně (úsměv).

Jak relaxujete?

Když relaxuji, tak jsem rád doma. S přítelkyní jdeme někam na procházku s pejskem. To mám strašně rád (úsměv). Spojit to se zajímavým místem a vyrazit na výlet. A samozřejmě také sport, takže jdeme na kolo, na snowboard nebo si společně zacvičit. Rád si zajdu i do lesa na hřiby. No a sport v TV, zejména anglickou fotbalovou ligu, když to čas dovolí.

Máte toho pohybu v práci málo?

Jo jo (úsměv). Člověk se tím pořád nějak udržuje, takže si jdu rád zasportovat ještě takhle sám před tréninkem nebo večer po něm.

Děkuji za rozhovor.