Být trojnásobný táta je větší dřina, než návrat na led, směje se Dominik Frodl
Dominiku, od rodičovských povinností zpět do přípravy. Co je náročnější – být trojnásobným tátou, nebo se po téměř třech týdnech postavit zpátky do brány?
Být trojnásobným tátou... (smích)
Máš tady nového, mladšího brankářského parťáka Daniela Krále. Jak jste si zatím sedli? Budeš ten zkušenější, ke kterému bude chodit pro rady?
Těžká otázka. Pořád si nepřipadám jako nějaký veterán. (smích) Myslím, že se můžu učit i od něj – Dan už má taky něco odchytáno. Můžeme se vzájemně sledovat a inspirovat – já jeho, on mě. Když bude chtít něco vědět, rád mu poradím. Ale že bych tu měl roli nějakého týmového „taťky“, to se zatím úplně necítím. Spíš si budeme navzájem pomáhat.
Už máte za sebou první trénink na ledě. Jaké to pro tebe bylo znovu naskočit do tempa po pauze?
Já jsem mimo sezónu na ledě vůbec nebyl, jen v posilovně. Takže to pro mě bylo docela těžké. Snažil jsem se do toho hned nevlétnout naplno, abych si něco nezpůsobil. Musíme se do toho dostat postupně a pozvolna přidávat.
Co tě nejvíc motivuje během náročné letní přípravy? Jsou to vyhlídky na sezónu, konkurence, nebo něco jiného?
Mojí hlavní motivací je co nejlíp se připravit na sezónu, abych byl na ledě co nejlepší. Příprava je podle mě úplný základ. Když je člověk připravený fyzicky, pak už je to hodně o dovednostech. A věřím, že jsem tu letní přípravu zvládl opravdu dobře.
Brankáři mají přece jen trochu specifickou přípravu. Liší se tvůj program výrazně od hráčů v poli?
Určitě se v něčem liší, ale není to nic zásadního. Letos jsem měl individuální plán šitý na míru. Když jsem jel přípravu s týmem, tak zhruba osmdesát procent cviků bylo stejných a dvacet procent bylo přizpůsobených specifikům brankářského pohybu.
