dnes | Marie Valentová, foto Ronald Hansel

Adrian Benda: Týmový výsledek musí být na prvním místě

Společně se šestnáctkou bojuje Adrian Benda o postup do play off a stejně jako týmu se mu daří. Ale urostlý útočník má jasno v tom, že za úspěchem je vždy celý tým a rozhodně ví o čem mluví. Se svými současnými spoluhráči a s kluky, kteří nyní hrají za extraligový dorost vybojovali v deváté třídě pro Energii extraligu 9. tříd. V té samé sezoně deváťáci bodovali i na Zimní olympiádě dětí a mládeže. A nejen o tom je náš rozhovor.

Adriane, kdyby se vyhlašovaly hvězdy zápasu, tak ty bys byl vyhlášen za zápas s Chomutovem, kdy jsi ho poslal do prodloužení necelých pět minut před koncem a pak ho i rozhodl. Jaký to byl pocit? Navíc když jste Chomutov porazili poprvé v sezoně?

Byla to určitě euforie. Ale nebyla to jenom moje zásluha. Byla to práce celého týmu. Měli jsme velký tlak v přesilovce a padlo to tam, to se stává (úsměv). No a v tom prodloužení to bylo štěstí, že jsme to vůbec stihli …

Vy jste prohrávali 0:2, ale dokázali jste to otočit. Řekli jste si k tomu něco?

Určitě jsme se nabudili v kabině. Hlavně minulý zápas v Chomutově jsme vedli také do posledních pěti minut. Dostali jsme tři rychlé góly a zápas byl ztracený. Tak jsme to tady chtěli taky otočit a urvat proti Chomutovu ty body, které byly potřebné, abychom byli v pohodě a měli víc klidu na hokejkách (úsměv).

Ty jsi ten zápas rozsekl v čase 64:56. Kluci na střídačce říkali, že už si promýšleli nájezdy …

Já jsem byl už na ledě docela dlouho. Pak vypadl puk z pásma, tak jsem si ho vzal, ale vůbec jsem nevěděl, že jsou čtyři sekundy do konce. prostě jsem hrál a padlo to tam, tak jsem byl rád (úsměv). Kluci mi pak řekli, že to bylo čtyři sekundy před koncem.

Se šestnáctkou máte tuhle sezonu takovou nahoru a dolů. Promítalo se to v kabině?

No to určitě. Když jsme prohráli, tak byly těžší tréninky (úsměv). No a v kabině byla menší pohoda. Byla tam nervozita, abychom se dostali do play off. Teď je v kabině dobrá nálada, protože vyhráváme. I jsme porazili poprvé v sezoně ten Chomutov (úsměv).

Občas se vám stávalo, že jste celou dobu hráli zodpovědně a pak přišel výpadek, který vás stál zápas. Jak jste se s tímle srovnávali?

Tak třeba v Písku nám srovnali těsně před koncem a pak se hrálo prodloužení. Tohle pro nás není moc dobré. Přijde mi, že se pak bojíme hrát. Odhazujeme kotouče místo toho, abychom hráli pořád stejně, ale to se teď zlepšuje. Pracujeme na tom (úsměv). Když to nelepí, tak musíme začít od lehkých věcí, jak říkají trenéři, začneme od lehčích přihrávek.

Máte před sebou posledních pár zápasů, nechci se pouštět do matematických výpočtů, ale řekla bych, že pro postup byste měli pokud možno vyhrávat, nebo co nejvíc bodovat. Nejste kvůli tomu pod tlakem?

Ani ne, díky tomu, že jsme teď brali body s těmi silnými týmy. Bylo by dobré, kdybychom bodovali proti Chrudimi, která je za námi a taky proti Písku, ale nedostává nás to nějak pod tlak. Myslím si, že v kabině je dobrá nálada a až tak to neřešíme (úsměv).

Teď máte několika bodový náskok před Chrudimí, ale ještě je před vámi několik zápasů …

Musíme opravdu pokud možno bodovat. Chtěli bychom se dostat na třetí místo, abychom nehráli se Vsetínem, ale hráli jsme s Havlíčkovým Brodem, abychom jim to vrátili za loňskou sezonu (úsměv). Ale asi ani to úplně neřešíme. Nejdůležitější pro nás je, abychom postoupili.

Když se podíváme na tvé body, tak máš víc jak bod na zápas a navíc máš stejně gólů a asistencí. Takže nejenom skóruješ, ale i tvoříš šance …

Nehraju jenom na sebe. Vždy se to snažím vyřešit co nejlépe to jde. Když vidím, že můžu vytvořit lepší situaci pro spoluhráče, tak mu to dám. Když ale mám lepší střeleckou pozici já, tak raději vystřelím.

Adriane, vrátíme se trochu do minulosti. Nedávno skončila Zimní olympiáda dětí a mládeže a ty jsi bojoval na té předchozí. Vybavily se Ti vzpomínky?

Proběhlo hodně vzpomínek (úsměv). Já jsem to i lehce sledoval. Myslel jsem, že to pro náš tým dopadne lépe než nakonec dopadlo. A vzpomínek bylo opravdu spousta (úsměv).

Řekla bych, že kluci na tom byli podobně jako vy, také jste měli dobře našlápnuto pak to nedopadlo. Ale přivezli jste 8. místo, což bylo v té době nejlepší umístění a teď kluci skončili na sedmém místě …

To je pravda, měli jsme to dobře rozehrané, ale pak docházely síly.

Většina kluků z týmu zůstala v Energii a někteří jsou i v šestnáctce. Jak asi dlouho spolu hrajete?

Jak s kým, s některými už klidně pět let (úsměv). Přišli ale i noví kluci, ale všichni se známe a funguje je to (úsměv).

To že se tak dobře znáte je asi znát na ledě i v kabině?

To určitě ano. Na ledě víme, co od sebe čekat a prostě o sobě víme. A v kabině taky všechno klape. Máme dobrou partu (úsměv).

Správně fungující tým je za mě jeden z klíčů k úspěchu…

Přesně. Nesmíme hrát sami na sebe. Prostě týmový výsledek musí být na prvním místě. Každý by se tomu týmu měl obětovat.

Když zůstaneme u deváté třídy, tak vy jste byli tím týmem, co pro Energii vybojoval extraligu 9. tříd. Jaké to bylo?

To byl velký úspěch. My jsme ale chtěli dojít do play off. Ale poslední dva zápasy jsme měli trip Hradec a Pardubice. Tam jsme hráli o všechno a nakonec jsme v prodloužení prohráli, takže jsme to v tom Hradci ztratili.

Každopádně se vám podařil velký úspěch se ziskem extraligy, protože jste na to měli asi sedm zápasů na začátku sezony, kdy vlastně většina týmu přišla z osmé třídy. To bylo asi dost těžké …

Byl tam lehký tlak (úsměv). Ale jako tým jsme to zvládli dobře a vlastně i v té sezoně to bylo dobré. Až na nějaké výpadky (úsměv).

Adriane, v loňské sezoně jsi odehrál asi jenom dvacet zápasů …

Já jsem byl zraněný. V letní přípravě jsem měl natržený sval, no a pak jsem si zlomil ruku. Takže jsem toho moc neodehrál. Přesto jsem byl s týmem a podařil se nám dobrý výsledek (úsměv). V play off jsem pak měl nakonec víc bodů než v základní části (smích), protože se nám dařilo. Škoda, že jsme nakonec nepostoupili.

Tvůj bratr Vítek je sice obránce, ale odkoukával jsi od něj třeba nějaké finty do defenzivy?

Brácha je trošku jiný typologicky. Je takový silnější a hraje víc kontaktně, ale určitě jsem od něj spoustu věcí odkoukal, když jsem ho jako malý sledoval (úsměv).

Dá se říct, že si navzájem fandíte, a že se navzájem podporujete a to i včetně Petra?

Určitě. My si vždycky voláme a říkáme si jaký byl zápas, jak to probíhalo. Když se na svoje zápasy koukáme, tak si pokaždé něco řekneme. Někdy se i trošku pošťuchujeme jako, že nic moc a tak (úsměv), ale je to dobré. Je fajn, že to mám vždycky s kým prokonzultovat. No a Petr se o nás vždy dobře stará, a když nás něco bolí, tak nám pomůže (úsměv).

To je docela paráda mít v rodině fyzioterapeuta?

Jo, jo je to výhoda (úsměv).

Jak dlouho hraješ hokej a kde jsi začínal?

Já jsem začínal v Chebu, ale neměl jsem tam registraci, takže jsem vlastně odchovanec Energie. Hokej hraju od asi od čtyř pěti let.

Jaké jsou tvoje plány na nejbližší nebo i třeba trochu vzdálenější dobu?

Chtěl bych se příští rok dostat do juniorky a chtěl bych to v hokeji dotáhnout co nejdál. Uvidíme, jak to půjde (úsměv).

Děkuji za rozhovor.