st 3.6.2009 | Michal Slavík

Motivaci do přípravy mám pořád, hlásí uzdravený David Zucker

O sladké finále vinou úrazu ze série se Spartou přišel, do přípravy na novou sezonu se však David Zucker opět zapojil s plnou vervou. Ochranný límec kolem zhmožděného krku již nosit nemusí. Sokolovský odchovanec se trpělivou prací dostal přes první stovku startů v nejvyšší soutěži a ani po zisku mistrovské trofeje neusíná na vavřínech: „Jsem mladý kluk, který chce něco dokázat. Budu se tedy připravovat pořád naplno,“ říká v našem rozhovoru.

Davide, vraťme se ještě k oslavám titulu. Jak dlouho trvaly?
Podle mě trvaly krátce. Přece jen to bylo poprvé. Příště to budeme slavit asi trochu déle (smích). Ale užil jsem si to.

Kolik jste dostal blahopřejných SMS?
Bylo jich hodně. Ze začátku jsme zkoušel všem odepsat, ale pokud se na někoho nedostalo, tak se omlouvám. Za všechny gratulace samozřejmě děkuju.

Vzkazy Vám během celého play off chodily také od fanoušků prostřednictvím naší zelené linky...
Měli jsme je v kabině vyvěšené na nástěnce, takže jsme si je četli. Všem moc děkujeme za to, že nás podporovali.

Po oslavách následovala dovolená, jak jste jí trávil?
Měl jsem volno asi 17 dní. Strávil jsem je především rehabilitací s tím svým krkem. No a pak jsem začal pomalu trénovat.

Zbyl Vám čas i na sledování šampionátu a výkonů svých spoluhráčů?
Na zápasy jsem se koukal a hodně jsem Němovi (Ondřej Němec) fandil. Hrál výborně a myslím, že byl jedním z našich nejlepších beků. Mensi (Lukáš Mensator) se do branky bohužel nepodíval a to mě moc mrzí.

I Lukáš Mensator se již zapojil do přípravy, nepozorujete na něm nějaké roztrpčení?
On to bere sportovně. Myslím si, že reprezentační kariéru má ještě před sebou. Jednou se tam dostane a ukáže, že je nejlepší.

Byla Vám ta dovolená krátká, nebo jste se již těšil, až se opět sejdete se spoluhráči na tréninku?
No volno mohlo být trochu delší. Letní příprava není oblíbená asi u nikoho. Ale trénovat se musí.

Zranění krku Vás tedy již nijak neomezuje?
Je to v pořádku, už trénuji úplně naplno.

Jakou má člověk vlastně motivaci do tréninku, když v Česku získal nejcennější trofej?
Motivaci mám samozřejmě pořád. Jsem mladý kluk, který chce něco dokázat. Budu se tedy připravovat pořád naplno. A myslím si, že takhle to má každý v týmu. Chceme toho dosáhnout víc a víc a hrajeme také i pro lidi.

V neděli jste se podepisovali malým fanouškům na dni dětí. Mají Vás jako idoly. Také jste jako malý ke sportovcům takto vzhlížel?
Já jsem nejprve hrál fotbal a později přešel k hokeji. Měl jsem pár hráčů, jejich styl se mi líbil. Pořád si schovávám puk od Viktora Ujčíka, který mi podepsal, když tu hrál proti Varům. Z té doby to byl asi můj nejcennější podpis. No a nakonec jsem si proti němu letos i zahrál.

Děkuji za rozhovor!