Juris Štals: Už se těším na první krůčky na ledě
Jurisi, máte za sebou teprve pár tréninků, jak se vám tu líbí?
Tréninky jsou dobré, v týmu mě uvítali velmi dobře, všichni byli milí. Jsem zatím velmi spokojený s tím, co jsem viděl a jak na mě lidé reagují. Jsem tu tři dny, vše je profesionálně zorganizované. Jsem rád, že tu mohu být. Nyní se musím soustředit trochu na sebe, abych pomohl týmu.
Předchozí dvě sezony jste odehrál na Slovensku, nyní jste v podobné zemi. Vidíte v něčem rozdíl?
Pro mě je přechod ze Slovenska sem poměrně jednoduchý, také mi pomohli kluci. Je tu podobná kultura, jazyk je také velmi podobný. Znám tady více kluků, což je také rozdíl mezi tím, kdybych přišel z jiné cizí země. Pro mě to není skoro žádná změna.
Určitě jste seznámen s výsledky týmu v minulých sezonách. Jaké máte plány do té další?
Teď vám určitě neřeknu, jaké jsou plány. Ale jak vím, tak trenéři připravují tým tak, aby hráči předvedli ty nejlepší možné výsledky. O výsledcích můžeme začít přemýšlet za pár dnů, až se dostaneme na led a trochu se sehrajeme. Já už tvrdě trénuji tři dny a výsledky se brzy dostaví, ale zatím nevím, jaké budou. Doufám, že dobré.
Na led se dostanete sice až v neděli, avšak stihl jste si KV Arenu prohlédnout už nyní?
Ano, samozřejmě, je to moc pěkná aréna. Líbí se mi a vyhovuje mi uspořádání a vybavení naší domácí šatny. Vše je velmi pohodlné a čisté, jde poznat, že je hala poměrně nová. Už se těším na své první krůčky na ledě.
Prohlédl už jste si i Karlovy Vary jako město samotné?
Na to sem zatím bohužel neměl čas. Znám akorát svůj hotel, kde zatím bydlím, jinak jsem toho ještě moc neviděl. Až si někde najdu vhodně bydlení, což je nyní moje priorita, budu mít určitě více času a město si prohlédnu. Z toho co jsem zatím viděl, mě nejvíce zaujala krásná příroda, hory v okolí, staré budovy a samozřejmě také filmový festival. Je to něco úplně jiného než ve městech, kde jsem zatím byl.
V loňské sezoně jste v Popradu dosáhl hranice 40 kanadských bodů. Myslíte, že se vám podaří na tuto výkonnost navázat?
Víte, není to jen o mně, ale o celém týmu. Záleží na tom, jestli najdu ten „hokejový jazyk“ a dokážu se sehrát s novými spoluhráči. V hokeji nejde o jednoho hráče, který vyhraje zápas. Nejprve se musí utvořit dobrý tým, ve kterém si poté hráči mohou pomáhat k dobrým výsledkům. Samozřejmě by to ale bylo dobré, dosáhnout znovu této hranice.
Jak říkáte, důležitý je tým. Ten je ale v Energii nejmladší za několik posledních let. Nebude v tomhle trochu problém?
To nedokážu posoudit. Navíc generální manažer a trenéři mluvili o pár dalších starších hráčích, kteří by se měli vmísit mezi ty mladší a trochu to vyrovnat. Samozřejmě s mladými hráči je to risk, ale pokud se sehrají s těmi zkušenými, může to být nebezpečí pro ostatní týmy. Mladší budou bruslit, hrát tvrdě do těla a starší je budou režírovat.
Jste pravidelný členem lotyšského národního týmu, letos jste si zahrál jak na mistrovství světa, tak i na olympijských hrách. Na který z turnajů budete vzpomínat raději?
Když se ohlédnu zpět, tak to byla super sezona, takovou člověk nezažije každý rok. Hrát na mistrovství světa už je samo o sobě pocta, ale zahrát si v ten samý rok i na olympiádě, to je neskutečné. Tohle si budu pamatovat ještě hodně dlouho, i přesto, že se nám úplně nedařilo. V Soči to byla první zkušenost s olympiádou, je skvělé být součástí takto obrovské akce. Oba turnaje byly skvělé.
V Česku už jste jednou působil, pár zápasů jste odehrál za Třinec. Jak na toto působení vzpomínáte?
Pokud si dobře pamatuji, tak to byla moje první profesionální zkušenost v Evropě po návratu z Ameriky. Nebylo to úplně ideální, jelikož jsem se zranil a odehrál opravdu málo zápasů. Ale jinak to bylo opět dobré, kvalitní organizace, jako ostatní české a slovenské týmy.
Jak už jsem říkal, hrál jste v Čechách i na Slovensku. Ovládáte některý z těchto sobě podobných jazyků?
Když jsem byl na Slovensku, zpočátku to bylo těžké, ale je to trochu podobné ruštině, což mi velmi pomohlo. Čeština a slovenština mi přijdou jako dva skoro stejné jazyky, já v tom moc rozdílů nevidím. Česky nyní klukům rozumím poměrně dobře, se samotným mluvením je to ale horší. Ale snažím se mluvit pokaždé, když můžu, čeština je pěkný jazyk. Trénuji ji při konverzaci s trenéry, maséry a podobně. Umím nějaké slova a fráze, ale plynulou větu asi neřeknu.
Chtěl byste na závěr něco vzkázat fanouškům Energie?
Určitě, ať počkají na začátek sezony, uděláme všechno pro to, aby byli spokojení. My i oni máme jedno společné, lásku k hokeji. My hrajeme pro ně, bez nich by to nebyl pořádný hokej. Já sám už se těším na první zápas, až se jim budu moci představit. Chtěl bych jim jen říct, aby se jim hokej líbil a aby s námi vydrželi po celou sezonu, i kdyby se nám třeba tolik nedařilo.
Děkuji za rozhovor a přeji hodně štěstí!
